Země má osm kontinentů. Vědci ztracený světadíl zmapovali a popsali jeho vznik

6 Zobrazit galerii

Z osmého kontinentu podle vědců vidíme jen pouhých 5 procent, zbytek zůstává desítky milionů let pod vodou.

Tohle cvičení by asi zvládl každý – Evropa, Afrika, Asie, obě Ameriky, Austrálie, Antarktida. Kontinenty světa zřejmě znají úplně všichni, možná i proto, že tu jsou mnohem déle než sám člověk. Ve skutečnosti ale máme kontinentů osm, jen z toho posledního vykukuje nad hladinu oceánů jen nepatrný kousek. Řeč je o Zélandii, která se nachází východně od Austrálie a z níž známe jen Nový Zéland, Novou Kaledonii a několik ostrovů. Vědcům se teď konečně podařilo celý světadíl zmapovat a náležitě prozkoumat, není však příliš velká šance, že bychom z něj v dohledné době mohli suchou nohou prozkoumat víc.

Mohlo by vás zajímat: Česko kousek od Islandu. Politická mapa Pangey

Osmý kontinent

Zélandie zůstávala dlouhou dobu záhadou. Přibližně 95 procent plochy o rozloze 4,9 milionu kilometrů čtverečních je ponořeno pod vodou, což skrývá detaily zejména severní části pevniny. Na základě geochemických a izotopových dat z nově vytěžených vzorků hornin a seismických měření však geolog z GNS Science Andy Tulloch a jeho kolegové vytvořili zpřesněnou mapu celé oblasti. Chtěli vědět nejen jak světadíl vypadá, ale hlavně jak vznikl. Díky tomu už o něm nemusíme mluvit jako o ztraceném, byť se nic nemění na tom, že drtivá většina jeho obyvatel nebude suchozemská.

Historie Zélandie je poměrně úzce spjata s dávným superkontinentem Gondwana, který se před stovkami milionů let postupně rozpadl. Podle nejnovější teorie se Zélandie oddělila zhruba před 80 miliony lety, na rozdíl od sousední Austrálie nebo značné části Antarktidy se ve však ve větší míře potopila. Při nejnovějším výzkumu bylo bagrováním na severních dvou třetinách ponořené oblasti vytaženo několik druhů pískovce, bioklastického vápence nebo čedičové lávy z různých časových období. Vědci popsali, že datací hornin a interpretací magnetických anomálií se jim podařilo zmapovat hlavní geologické jednotky na celém území Severní Zélandie, čímž dokončili poznávání celého světadílu.

Příbuznost se Západní Antarktidou

Tým Andyho Tullocha a Nicka Mortimera našel například pískovec starý zhruba 95 milionů let z období pozdní křídy či směs žuly a vulkanických oblázků starých až 130 milionů let z období rané křídy. Bazalty byly novější. Jsou staré asi 40 milionů let a pocházejí z období eocénu. Spolu s mapováním se ve studii uvádí, že vnitřní deformace Zélandie a Západní Antarktidy naznačují blízkou příbuznost a hlavně, že rozpad těchto desek nepřišel po horizontálním posunu (anglicky strip-slide), ale postupným oddalováním a ztenčováním pevniny, které vedlo k oddělení. Tým vědců se domnívá, že směr protahování se měnil až o 65 stupňů, což mohlo umožnit rozsáhlé ztenčení kontinentální kůry a postavit se proti převládající teorii o praskání na základě zmíněného posunu v horizontální rovině.