Obětování psů. Článek nedoporučený pejskařům

Ostatky psa byly nalezeny v archeologickém komplexu Maranga, takzvaném Parku legend, který se rozkládá na téměř 100 hektarech severovýchodně od peruánské metropole Limy, píše agentura AFP.

Obětiny třech civilizací

Je zde asi 2000 zvířat, ale také 54 huacas čili jakýchsi svatyň, rozsáhlých staveb z mazaniny na bázi jílu, které byly v prehispánské době náboženskými či pohřebními místy.

Až dosud zde byly nalezeny stopy tří civilizací, a to limské (od roku 100 do roku 650 našeho letopočtu), ychsmské (od roku 900 do roku 1470) a incké (mezi lety 1200 až 1500).

"Pro vědce je toho zde ještě mnoho k objevování," říká Lucénida Carriónová Sotelová, která řídí archeologickou činnost v tomto komplexu.

Jejich úsilí již bylo korunováno úspěchem: "Od roku 2001 tu bylo nalezeno 138 psů a 134 lidských ostatků pocházejících z období Ychsma," dodává.

Psi, prasata a člověk

Poslední nález pochází ze srpna, kdy byly v tomto parku založeném v roce 1964 objeveny ostatky deseti psů, dvou prasátek místního druhu a jednoho člověka.

V případě lidských ostatků exhumovaných v posledních letech lze nalézt jeden společný bod: v době smrti bylo všem mezi dvaceti a čtyřiceti lety a byli zabiti prudkými údery do lebky a do žeber. Předpokládá se, že šlo o válečníky.

Případy psů pochovaných po jejich boku však vyvolávají více otázek.

"Nalezli jsme psy, kteří byli oběšeni a ještě měli provaz kolem krku. Někteří nesou známky zranění a byli uškrceni. Je nepochybné, že tato zvířata byla obětována a pohřbena jako kdyby spala," vysvětluje vědkyně.

Co to bylo za rasu?

Podle jejích předpokladů bylo v období Ychsma obětování psa součástí pohřebního rituálu válečníka.

První analýzy ukazují, že nalezení psi patřili k jednomu druhu a vážili od sedmi do 20 kilogramů. Nejmenší z nich měřil 40 až 50 centimetrů a jeho srst byla krátká se skvrnou na hrudi.

"Tito psi pocházejí z doby před 1000 lety. Další určování stáří však ukáže s přesností, zda je tomu tak," uvádí Sotelová.

Překvapivě mají všichni zachovalou srst. To vědcům pomůže stanovil druh psů, kteří žili v preincké a incké době, jejich původ i to, proč byli chováni.

Dosud vědci znají peruánského psa bez srsti, který se objevuje kolem roku 300 našeho letopočtu a byl zřejmě společníkem Inků. V roce 2001 ho Peru vyhlásilo národním dědictvím.

Význam tohoto zvířete v prehispánských civilizacích ukázalo v roce 1993 objevení hrobek mumifikovaných psů pohřbených vedle lidí v regionu Moquegua ležícím asi 1200 kilometrů jihovýchodně od Limy. Šlo o druh psa podobajícího se zlatému retrívrovi, avšak s krátkýma nohama, dlouhou béžovou srstí a ocasem se zježenými chlupy.

V Parku legend se může 2,7 milionu návštěvníků ročně procházet kolem svatyň poté, co obdivovali opice, tygry nebo mořské lvy. Dosud vědci prozkoumali jen osm z 54 svatyň. Tato obtížná práce trvala téměř 15 let, protože tato místa jsou někdy zcela zarostlá vegetací a některá byla dokonce vyloupena.

V jedné ze svatyň byly pohřbeny ostatky muže a ženy ve věku od pětadvaceti do třiceti let se 17 tetováními v podobě ryb na ruce. "Zdá se, že tyto osoby byly usmrceny jako oběť pro svatyni," uvádí Lucénida Carriónová Sotelová