Největší papoušek světa má velmi specifický a nenáročný způsob rozmnožování. Jak si nachází partnerku?

Na několika malých ostrovech kolem Nového Zélandu žije (spíše tedy přežívá) kakapo soví. Kriticky ohrožený pták je největším papouškem na světě, jeho míry jsou skutečně impozantní – dosahuje výšky kolem 60 cm, jeho váha se pohybuje mezi jedním a čtyřmi kilogramy. Kvůli svým proporcím nemůže ani létat. Přízvisko „soví“ získal podobností obličeje spíše se sovami nežli s ostatními papoušky, po vzoru sov je také aktivní hlavně v noci. Pomalý metabolismus se projevuje i v délce života, která dosahuje až fascinujících 100 let. Tím však specifika tohoto papouška zdaleka nekončí.

Specifika rozmnožování

Unikátní je totiž rozmnožování těchto papoušků. Větší množství samců se shromáždí na jednom místě poblíž nízkých porostů, následně si každý z nich vyhloubí jámu a vleze do ní. Prostřednictvím vydávání výrazných nízkofrekvenčních zvuků, které mají dosah až několik kilometrů, se snaží překřičet ostatní konkurenty a přilákat tak samičky. Ty si vybírají jedince, kteří jim svým hlasem imponují a následně k dotyčnému vlezou do jámy za účelem spáření. Jeden samec se může pářit i s více samicemi, takže se skutečně jedná o velmi kompetitivní prostředí – na němž je však zároveň fascinující, že těžkotonážní samci skutečně nevyvinou jinou aktivitu nežli zvukovou a samičky k nim přijdou samy.

Po spáření se však samice stará o mláďata sama. Zde jsou podstatné (vpravdě fascinující) zásahy ochranářů, neboť bez nich by polovina mláďat uhynula. Vzhledem k tomu, že je momentálně na světě (respektive na zmíněných novozélandských ostrůvcích) jen kolem dvou stovek exemplářů, je nutná péče o každého z nich. To se projevuje i tak, že ochranáři zbavili ostrůvky predátorů (především lasicovitých šelem), pro něž by byl objemný nelétavý pták snadnou kořistí. Přitom savčí predátoři byly na novozélandské ostrovy přivezeni lidmi – Maory (původními obyvately Nového Zélandu, kteří ostrovy obydleli v první polovině 14. století) i později evropskými kolonizátory. V minulosti navíc i Maorové kakapy s oblibou lovili pro maso i jejich jemné peří. Lidský faktor se tedy na kakapech velmi neblaze podepsal, neboť před zavlečením predátorů nebyla nelétavost pro kakapy problémem.

Papouščí celebrita

V posledních dekádách se tito papouščí obři objevovali i v médiích. Na vymírající druh upozornili mimo jiné dokumentarista David Attenborough, spisovatel a environmentalista Douglas Adams či herec Stephen Fry. Největší pozornosti se kakapům dostalo od 90. let, kdy začal lépe fungovat program záchrany jejich druhu. Výrazně k tomu přispěl (a stále přispívá) jeden exemplář jménem Sirocco, jenž si dokonce vysloužil vlastní stránku na Wikipedii.

Do dějin se zapsal tak, že se v televizním vysílání pokoušel kopulovat se zoologem – odmala byl totiž v tak intenzivní péči ochranářů, že si na lidský druh zvykl více než na ten svůj; a to včetně sexuálních preferencí. Přestože tedy do genofondu kakapů zřejmě nepřispěje, jeho věhlas získal vymírajícímu papouščímu druhu množství sponzorů a fanoušků. Doufejme, že i díky němu se zdaří ambiciózní plán novozélandské vlády, aby se kakapo soví postupně rozšířil i na hlavní ostrovy a přestal být (navzdory svým fyziologickým omezením) kriticky ohroženým druhem.