Mají ohavná zvířata právo na záchranu? Hlasujte!

My lidé jsme podivní tvorové. Když se mezi ohroženými zvířaty octne roztomilý tvoreček, dáme na jeho záchranu miliardy. Ale když je pak ohrožená nevzhledná žába nebo ještěrka, necháme ji klidně vymřít. Je roztomilost opravdu pro přežití tak výhodná? A pokud ano, tak proč?

Na světě je momentálně ohroženo vyhynutím 20 000 druhů zvířat. Existuje sice mnoho organizací, které se tomu snaží zabránit, ale na většinu zvířat se nedostane. Podle nové studie australských environmentalistů z queenslandské univerzity jde nejčastěji o zvířata, která moc krásy nepobrala…

Podle profesora Hugha Possinghama se záchranáři zaměřili jen na osmdesátku druhů zvířat, nejčastěji savce, a ještě k tomu ty velmi přitažlivé a velmi roztomilé. A protože na záchranu jen několika druhů jdou přemrštěné prostředky, vymírá zbytečně mnoho nepřitažlivých zvířat, která by se dala zchránit docela levně.

A kdo požírá nejvíc financí? Jde hlavně o pandy, tygry a nosorožce – na ty se shánějí peníze velmi jednoduše. Profesor Possingham také vysledoval další trendy, které vedou k zachraňování zvířat:

• Nejčastěji lidé dávají peníze na zvířata, která žijí do 100 kilometrů od nich
• Dalším faktorem je, jak blízko vymření zvířata jsou

Ale oba dva tyto faktory jsou výrazně přebité sladkostí, roztomilostí a krásou zvířat, která mají být zachráněna. Je to poměrně jednoduché: lidé tak úplně neřeší, je-li tvor zásadně důležitý pro nějaký ekosystém, mnohem důležitější je, že dobře vypadá. Nejdůležitějším znakem, který všechna tato zvířata splňují, jsou velké výrazné oči, které hledí dopředu – to spojuje všechna zvířata, na něž se vybere nejvíc peněz.

„Pokud byste měli tu smůlu, že byste byli nevýrazné zvíře žijící daleko od lidské společnosti, asi by vaše šance na přežití nebyly úplně velké,“ vysvětlil Possingham. „Většina financí na záchranu zvířat jde na Evropu a Severní Ameriku, přitom nejvíce ohrožených druhů najdete v Brazílii, Austrálii, na Madagaskaru a v Indonésii.“

Za jeden z největších problémů označuje vyhazování peněz na záchranu druhů, kde už prakticky neexistuje šance na záchranu – místo pokusu o zachraňování zvířat, kde to ještě smysl má. Zachraňovat by se podle něj také mělo s úvahou o celém ekosystému – a ne jen plnit fondy, které zachraňují symbolická nebo heraldická zvířata, jako jsou třeba čínské pandy velké.

Zrychluje se vymírání?

Podle posledních studií se rychlost vymírání živočišných druhů naprosto vymyká jakýmkoliv jiným dobám, snad s výjimkou těch nejhorších přírodních katastrof, jako byl dopad asteroidu, který vyhladil dinosaury.

Ve 20. a 21. století byl proces vymírání živočišných a rostlinných druhů 100–1000 rychlejší než v „normálních“ dobách. Možná až polovina druhů vymře do konce tohoto století – pokud s tím nic neuděláme… „Nemůžeme zachránit všechno – a právě proto bychom měli o financích, které na to vynakládáme, opravdu racionálně uvažovat,“ dodává profesor Possingham.