Nejodolnější zvíře světa je prakticky nezničitelné. Přežije i totální zkázu Země

Apokalyptické vize přicházejí především ze světa náboženství, občas se však i seriózní vědci „zasní“ a začnou uvažovat o tom, jak by konec světa vlastně probíhal. A kdo, nebo lépe řečeno co by ho přežilo? Nebudeme vás dlouho napínat, člověk by to rozhodně nebyl – naše planeta totiž oplývá mnohem tajemnějšími a nesrovnatelně odolnějšími tvory, nežli jsme my.

Možný konec světa?

Trio astrofyziků David Sloan, Rafael Alves Batista & Abraham Loeb zkoumalo vpravdě drsnou představu – jak by vypadal život na Zemi, kdyby došlo ke globální katastrofě? Neměli na mysli rozsáhlou epidemii či další světovou válku, nýbrž hrozby z vesmíru: výbuchy supernov, gama záblesky či kolize s asteroidy. Takové události by mohly s velkou pravděpodobností kompletně vyhladit život na Zemi, neboť by došlo k vaření vody v oceánech a živé organismy by jednoduše neměly žádnou šanci. Je tohle vůbec možný scénář?

Podle vědců ne. Žádný asteroid, u něhož hrozí třeba jen velmi teoretická šance na srážku se Zemí, totiž nedokáže vypařit vodu z oceánů kompletně. Podle propočtů vždy aspoň něco málo zbyde, a tak i když člověk samozřejmě nemá šanci na přežití, některé velmi odolné organismy ano. Na konec lidstva nakonec může stačit i stále trochu podceňované globální oteplování, člověk prostě na těžké podmínky není úplně stavěný. I když se to na první pohled nezdá, je to vlastně docela optimistická vize; ať naši planetu postihne cokoli, ke kompletnímu zániku života s největší pravděpodobností nedojde! Takže prostor k dalšímu a zcela jedinečnému vývoji bude otevřen.

Čtěte více: Alzheimer není onemocněním mozku? Radikální teorie přichází po 30 letech výzkumu

Nesmrtelné želvušky

Takže kdo by dokázal takové podmínky ustát? Nejpravděpodobnějšími kandidáty na přežití apokalypsy jsou želvušky. O těch se už několikrát hovořilo jako o nejodolnějších organismech naší planety a i ze zmíněného výzkumu vycházejí nejlépe. Žijí po celém světě, na ledovcích, v pouštích a pochopitelně také v České republice. V dospělosti dorůstají velikosti zhruba jeden milimetr, takže se jich rozhodně nemusíte obávat. Jejich článkovité tělo je pokryté ochrannou vrstvou (kutikulou) a pohybují se pomocí osmi končetin.

Jakousi jejich superschopností je pak takzvaná anabióza – stav hibernace, v němž želvušky přežijí už téměř opravdu cokoli. Obrovské výkyvy teplot, radiaci, nedostatek vzduchu, vody či potravy… Tyto miniaturní tanky jsou dokonce zkoumány vědci i za účelem přežití ve vesmíru a vakuu, čili v podmínkách opravdu neslučitelných se životem, jak jej známe. A to včetně výše popsaných katastrofických scénářů, želvuškám by totiž pozůstatky oceánské vody k přežití bez větších problémů stačily. Tito tvorové tedy vyhynou podle všeho až v době, kdy zanikne naše Slunce. Do té doby s nimi nic nehne!

Zdroj: Nature