King Kong opravdu existoval. Žral ale bambus, ne blondýny

King Kong útočí

Film a věda se pozoruhodně ovlivňují – ukazuje to třeba případ slavného King Konga.

Hlavním hrdinou filmu King Kong je obří opice – v původním filmu z roku 1933 vysoká něco přes čtyři metry. Je zvláštní, že přesně dva roky po premiéře filmu byl v podstatě totožný tvor opravdu objeven…

Celý příběh začíná v Číně. Tam už odpradávna lidé nacházeli úlomky starých kostí. Vesničané i vědci věřili, že se jedná o kosti obrů nebo draků. Číňané si je proto nesmírně cenili – ale ne jako exempláře do muzeí, nýbrž jako přísady do léků. Dnešní paleontologové odhadují, že tímto způsobem se zničilo skoro 90 procent všech pozůstatků po pravěkých tvorech.

Film King Kong uvidíte v neděli 15. prosince ve 20.00 na Prima COOL

Když do Číny přijel německý paleontolog von Koenigswald, tak o tomhle čínském zvyku věděl. Stejně ho ale překvapilo, kolik vzpomínek na pravěk v místních lidových lékárnách nalezl. Mezi tím, co zde koupil, ale vynikal jeden zub: hodně připomínal stoličku gorily, jen byl větší, mnohem větší. Kdyby taková gorila chodila po Zemi, musela by měřit nejméně tři metry…

Obr. Ale neškodný...

Vědec hypotetického tvora nazval Gigantopithecus – neboli obří opice. Od té doby se našlo podobných zubů víc, asi nejlépe se dochovala celá spodní čelist. A právě čelist je pro vědce jednou z nejdůležitějších částí těla pravěkého tvora. Dá se z ní zjistit, čím se živil, pozná se podle ní velikost jeho lebky a z toho se dá odhadnout jeho inteligence. Díky čelistem jsme se tak dozvěděli spoustu zajímavého i o našem největším příbuzném.

Tento pravěký obr se zřejmě pohyboval většinu života po všech čtyřech, podobně jako dnešní gorily. Stejně jako ony se ale také dokázal postavit jen na zadní. Velikostí i váhou byl srovnatelný se současným ledním medvědem – vážil určitě přes 600 kilogramů. Jenže na rozdíl od něj byl mírumilovným vegetariánem, který zřejmě nikdy nikomu nezkřivil ani vlásek.

Podle zubů se zdá, že se obr živil hlavně bambusem. Už gorily totiž mají problém, kde sehnat dost energie pro svá veliká těla. Pokud zvíře nežere bílkoviny z masa, je to dost problém. A v místech, kde žili gigantopithecové, existovala jediná možná potrava, která by je uživila: bambus. Je tedy pravděpodobné, že pravěcí king kongové byli duchovními předchůdci pand velkých. Také tito medvědi jako jediní na světě mohli přejít díky bambusu z masité stravy na čistě bambusovou dietu.

Na stopě yettiho?

Gigantopithecus vymřel někdy před 300 000 lety, s člověkem se tedy nikdy nesetkal. Ale byl současníkem našich prapředků druhu homo erectus. Objev gigantopitheca také znovu upřel pozornost na jinou velkou záhadu: právě v oblastech, kde byly nalezeny jejich kosti, dodnes existují vyprávění o obrovských chlupatých tvorech, kteří žijí v horách – o yettim.

Mohlo několik desítek gigantopitheců přežít až do součanosti? Mohou dodnes žít někde v divokých horách, anebo v nějakém zapadlém údolí? Je to samozřejmě lákavá myšlenka, ale nejspíš beznadějná. Protože až na rozměry se gigantopithecus od yettiho liší snad úplně ve všem. Zatímco Sněžný muž bývá popisovaný jako hbitý tvor pohybující se po zadních končetinách, byl gigantopithecus pomalý a líný čtyřnožec. A navíc nesnášel zimu, žil jen v tropických oblastech.