Jezevec je mistr tajných chodeb. Za své obydlí je ochotný položit i život

Jezevec lesní, lidově zvaný kmotr či strýc, patří k největším lasicovitým šelmám na českém území. Už od prvního pohledu na jeho malé boltce, krátký ocas a velké drápy na prstech je patrné, že je zvíře uzpůsobeno k životu pod zemí. Silné spáry mu pomáhají ke hrabání rozsáhlých nor, ve kterých, jak můžete vidět v dokumentární sérii Šumava: Domov rysů na Prima ZOOM, žije s několika generacemi a spřátelenými rodinami. Podzemní obydlí hluboké pět metrů a dlouhé až sto metrů je vždy hodně členité, s mnoha chodbami a komorou ve středu, která slouží jako ložnice.

Obrana domova je pro něj vším

Na rozdíl od lišek jsou jezevci velmi čistotní a noru nikdy nepoužívají jako toaletu ani úschovnu zbytků potravy. Obzvlášť pak pečují o pelech, jehož výstelku pravidelně větrají a vyměňují. Svá doupata mají tak rozsáhlá, že se v nich mnohdy ani sami nevyznají, čehož hojně využívají samozvaní nájemníci jako lišky či králíci. Ačkoli svým vzhledem připomínají neohrabaná a nevinná zvířata, ve skutečnosti to jsou neohrožení tvorové, kteří se o sebe umějí postarat. S lovem kořisti se však většinou nenadřou – živí se převážně žížalami, hmyzem, houbami či ptačími mláďaty.

Jezevec se na povrchu hýbe natolik pomalu, že by většího predátora neulovil. Bránit se ale rozhodně umí. Při pocitu nebezpečí se k nepříteli nastaví rychlým otočením na hřbet, aby mohl co nejlépe využít své jediné zbraně – ostrých drápů. Stejně srdnatě brání před rivaly i své nory, kdy je ochoten bojovat se soupeři na život a na smrt.