Vnímá vás kočka jako rodiče, nebo spíš jako kotě, o které se musí starat? Rozebíráme nesmírně zapeklité téma

Byť k domestikaci koček došlo relativně nedávno, kočky žily v naší blízkosti už zhruba před 9500 lety, což dokládá nález lidských a kočičích kostí v jednom hrobu objeveném na Kypru. Přesto se výzkumu jejich chování dlouho nikdo nevěnoval a pozornost vědců se soustředila spíš na psy.
Nejspíš už jste slyšeli teorii, že kočka uznává člověka jako svého rodiče. Na Instagramu se ale objevil i příspěvek s desítkami tisíc lajků, který říká opak: „Na rozdíl od psů, kteří se často k lidem chovají jako k vůdcům smečky, projevují kočky svým majitelům chování, jež odráží jejich interakci s mláďaty. Mohou vám nosit dárky, olizovat vás, chodit za vámi nebo mňoukat, aby s vámi komunikovaly, jako by to dělaly s vlastními koťaty – což je zvuk, který mezi sebou dospělé kočky používají jen zřídka. Pro ně můžete být jen velké, neohrabané, bezsrsté mládě, které si vzaly pod tlapku.“ Post nezmiňuje žádné konkrétní vědce ani studie. Tak jak to tedy je?

Příroda

Kočky truchlí i po smrti psa. Nový výzkum odhalil, jak jsou ve skutečnosti citlivé

Jsme kočky?

Začněme u výzkumu Johna Bradshawa, odborníka na chování koček z Univerzity v Bristolu. „Proběhlo mnoho výzkumů o psech a o tom, jak interagují s lidmi. Ukázalo se, že nás psi vnímají jako někoho jiného, než jsou oni. Jakmile vidí člověka, změní své chování. Způsob, jakým si pes hraje s člověkem, je zcela odlišný od způsobu, jakým si hraje se psem,“ řekl pro National Geographic. Oproti tomu nic nenasvědčovalo tomu, že by nás kočky vyčleňovaly do jiného šuplíku. „Zjevně vědí, že jsme větší než ony, ale zdá se, že své sociální chování moc nepřizpůsobily. Zvednutí ocásku, tření se o vaše nohy, sezení vedle vás a čištění srsti je přesně to, co dělají kočky sobě navzájem.“ Podle nich patříme do kočičí smečky. Otíráním zanechávají svůj pach na věcech a tvorech – označují si tím teritorium a svou sociální skupinu.

Nevnímají nás jako hlupáky

Z toho, že nás masírují tlapkami, zvedají ocásek a otírají se o nás, Bradshaw usuzoval, že dělají to, co by dělaly své matce. Masírováním, okusováním a olizováním coby koťátka u maminek získávaly mléko. V dospělosti už jim takové chování k ničemu není, když ho ale provádějí lidem, připomíná jim to, jak dobře se měly u maminky. Kočky si také uvědomují, že jsou na nás do jisté míry závislé. Poskytujeme jim jídlo, pelíšek a pozornost. Ten, kdo doma kočku krmí, víc se o ni stará a poctivěji se s ní mazlí, si u ní vyslouží privilegovanou pozici. Nastává tím imprinting (vtiskování), stejně jako když si novorozené mládě vytváří úzký vztah k matce. Tomu členovi rodiny, u kterého proběhne vtisk, pak nabízí stejně vřelý přístup.

Zajímavosti

Chování koček rozluštěno: Když se na vás dívá a pomalu mrká, má vás ráda. Se psy je to jinak

Bradshaw je také autorem myšlenky, že nás kočky vidí jako nemotory. Šířením po internetu se k tomu někde přidalo, že nás kočka bere jako hloupé nemotory. To ale Bradshaw vyvrací: „Kočky se přece neotírají o jinou kočku, kterou považují za podřadnou.“ Jsme pro ně prostě nešikovní. Kočka o druhou kočku nezakopne. Ale kolik lidí už se málem přizabilo kvůli kočce, která se jim plete pod nohy! Z toho naopak kočka vychází jako někdo, kdo si uvědomuje, že se o nás, nešiky, musí trošku starat.

Láska kočičí

Důležité poznatky přinesla hojně citovaná studie z Oregonské státní univerzity, v níž tým vedený „kočičí psycholožkou“ Kristyn Vitale poprvé prokázal, že si kočky vytvářejí stejné pouto k člověku jako děti nebo psi a berou člověka jako zdroj bezpečí a pohodlí. Výzkum prováděný na koťatech i dospělých kočkách přinesl překvapující závěry: zhruba 65 procent koček k člověku navázalo bezpečnou vazbu, 35 procent pak mělo nejistou emoční vazbu, dost podobně jako to mají děti. Pomohlo to vyvrátit jeden zažitý mýtus.

„Kočky, které si nejsou jisté, budou spíše utíkat, schovávat se nebo se projevovat odtažitě,“ uvedla Vitale. „Dlouho panoval zkreslený názor, že se takto chovají všechny kočky. Většina koček ale svého majitele využívá jako zdroj bezpečí. Vaše kočka se spoléhá na to, že když bude ve stresu, u vás se bude cítit bezpečně.“ To by nás zase vedlo spíš k teorii o člověčích mámách a tátech.

Příroda

Proč kočky nosí ulovené myši pryč, aniž by je rovnou zabily? Podívejte se na fascinující rozbor jejich chování

Fuj, myš!

Fakt, že se u nás kočka cítí v pohodě, je odpovědí na to, proč nám tahá domů polomrtvé myši a ptáky. Lov je zakořeněný i v instinktech čistokrevných „gaučáků“, kteří se dostanou ven jen občas. Kořist si nosí domů na hraní nebo k jídlu proto, že to vnímají jako bezpečné prostředí, kde jim ji nesebere žádný predátor. Věří nám, že jim úlovek pohlídáme, než budou mít potřebu ho sežrat (jestli vůbec). Jak už jsme si řekli, berou nás jako součást smečky, a tak nám třeba i nabízejí, abychom si s tou nebohou myškou taky pohráli. A chtějí se pochlubit. Každopádně je to projev lásky a důvěry. Dárky mohou nosit stejně tak mámě jako kotěti.

A co to mňoukání? Kočky jsou původně samotářská zvířata a většina jejich společenského chování se omezovala na vztah s matkou a pak s koťaty. Postupem let, kdy se kočky sžívaly s lidmi, si všimly, že lidé citlivě reagují na pláč miminek, a adaptovaly se na to.

Příroda

Nejstarší kočka na světě se dožila 38 let. Mohla za to speciální strava, kterou má každý doma

Že to funguje, prokázala studie z roku 2009. Respondenti poslouchali dva druhy předení – hladových koček a koček, které jídlo nehledaly. Akustická analýza odhalila v prvním typu naléhavého předení, které lidem přišlo víc nepříjemné, vysokofrekvenční složku, připomínající dětský pláč. Skrytý pláč využíval vrozenou lidskou citlivost na zvuky ohlašující stav nouze, proto ho prakticky nebylo možné ignorovat. Magazín The Conversation z toho vyvozuje, že se na nás kočky mňoukáním obracejí, když něco potřebují, protože to jako jejich pečovatelé můžeme vyřešit. Jako by to vyřešila jejich máma.

A není to jedno?

Odborník na kočičí chování Stephen Quandt přidává důležitý postřeh. Pokud by nás kočky braly jako koťata, mňoukaly by na nás, nosily nám chcíplé myši a pronásledovaly nás na každém kroku pouze samice, protože kocouři se na výchově nijak nepodílejí, obzvlášť ti, kteří žijí venku.

Jednoznačný důkaz ale pořád nemáme: kočky, nebo koťata? Joey Lusvardi z organizace Class Act Cats říká, že bychom tohle lidské škatulkování měli vzdát. „Nemyslím si, že je to tak jednoduché. Spíš je to tak, že s kočkami máme jedinečný vztah, který se liší od toho, jak kočky vnímají jiné kočky. To je pro mě mnohem lepší než když si vás kočka představuje jako své kotě nebo rodiče.“

Kočičí svět je rozhodně ještě velké pole ke zkoumání a jistě se dočkáme řady zajímavých i překvapivých zjištění.

Přečtěte si také: Kočky mňoukají, aby člověka donutily dát jim jídlo

Mimochodem, letošní výzkum publikovaný v žurnálu Ethology teorii matek a koťat trošku odsouvá na vedlejší kolej. Turečtí vědci zjistili, že kočky (a to bez ohledu na jejich pohlaví nebo věk) v prvních 100 sekundách po setkání s lidskými majiteli věnovaly v průměru 4,3 hlasových projevů mužům, zatímco ženám jen 1,8. Vysvětlují si to tak, že ženy obvykle lépe a rychleji reagují na kočičí potřeby, rozeznávají jejich emoce a odpovídají na jejich mňoukání, kdežto muži je spíš ignorují. „Je proto možné, že muži-pečovatelé potřebují explicitnější vokalizaci, aby si koček všimli a reagovali na jejich potřeby, což posiluje tendenci koček používat cílenější a častější hlasové projevy k upoutání pozornosti,“ píší autoři studie.

Zdroj: Science Alert, Cats, Kinship

Video, které jste mohli minout: Zachránci týraného psa jménem Hero poprvé promluvili