Brouk, který běhá tak rychle, až z toho oslepne

Brouci svižníci jsou jedni z nejrychlejších tvorů na Zemi. Dokážou vyvinout rychlost až 8 kilometrů za hodinu. Připadá vám to málo? Ano, člověk běží rychleji, ale abychom pochopili pravý význam výše zmíněných čísel, musíme tuto rychlost nejdřív přepočítat na broučí rozměry.

Svižník ze sekundu překoná 120násobek délky vlastního těla; jen pro srovnání: nejrychlejší člověk na Zemi, Usain Bolt, za sekundu urazí pouhý pětinásobek délky svého těla! Pokud by měl výkon brouka dohnat, musel by se pohybovat rychlostí nejméně 720 kilometrů za hodinu…

Brouci, stejně jako Usain Bolt, využívají tuto schopnost, aby se uživili. Brouci díky ní dokážou dostihnout téměř jakoukoliv kořist; má to však drobný háček. Teprve nedávno biologové zjistili, že když svižníci sprintují, svět se jim úplně rozmaže – při takové rychlosti už jejich oči nestačí zpracovávat světelné vjemy. Ano, obávaní lovci jsou při útoku prakticky slepí…

Na hmyz mají svižníci velmi ostrý zrak, ale ani to nestačí: při běhu se pro ně okolní svět promění v jednu velkou mázlou šmouhu. Aby to kompenzovali, musí se brouci během lovu vždy na okamžik zastavit – a pak znovu přejdou do vražedného tempa.

Zní to jako opravdu hodně špatný evoluční vtip, ale broukům se to zjevně vyplácí. Když se v průběhu lovu zastaví, aby se zorientovali, kde je vlastně jejich kořist, stejně mají ještě hromadu času, aby ji dohnali. Tento pozoruhodný lovecký styl poprvé popsal entomolog Cole Gilbert roku 1998, od té doby svižníky studuje intenzivně.

Slepý lovec

V nejnovější studii, kterou tomuto fascinujícímu tématu věnoval, popsal, jak se brouci vypořádávají s tím největším nepřítelem: překážkami v cestě. Svižník totiž nevidí nejen kořist, ale ani kamínky, větvičky a další zdroje nebezpečí před sebou. „Je to, jako bych řídil auto v maximální rychlosti, aniž bych si nasadil své brýle,“ popisuje vědec problém. „Když se před svižníkem něco objeví, už na to nestihne zareagovat…“

Kdyby ale brouk neustále na něco narážel, asi by už celý rod vymřel. Pochopitelně mají svižníci trik, jak se s touto překážkou vypořádat. Když běží, mají před sebou tykadla roztažená do tvaru písmene V – a to tak, aby se téměř dotýkala země. Ano, chápete to správně: brouk používá tykadla jako minohledačku – jakmile narazí na překážku, brouk bezpečně ví, že je před ním něco, co ho může zabít.

Pak se uplatní další funkce tykadel. Brouk běží tak rychle, že nestihne zabrzdit, ani se překážce vyhnout. Ale pomocí tykadel se přes ni dokáže překulit. Je to v podstatě jediný způsob, jak zkombinovat extrémní rychlost a malou inteligenci, která není takový příval informací schopná vyhodnotit.

Podle studie by se dal stejný trik uplatnit i v robotice. Zpracování obrazových signálů je velmi náročné také pro roboty: pokud by se našla berlička, která by jim v tom pomohla, mohlo by to znamenat přelom.

Například v současné době nejslavnější robot, sonda Curiosity na Marsu, se orientuje v prostoru pomocí osmi kamer. My lidé totiž pokládáme zrak za nejlepší způsob, jak se orientovat v prostoru – když se však podíváme (ta ironie!) na delfíny, netopýry nebo krtky, musíme pochopit, jak moc se mýlíme…

Mohlo by vás zajímat: