Největší zabiják starověkých civilizací odhalen! Proč padaly trůny?

Na počátku 7. století před naším letopočtem vládla Asýrie, malé území na severu dnešního Iráku, nad celým Blízkým východem. Z Mezopotámie, jihu Anatolie, Levanty a až z Egypta se platily daně asyrskému králi, hlavě centralizovaného státu, který měl k dispozici armádu, jejíž pověst o krutosti a neporazitelnosti ochromovala nepřátele.

Během pěti desetiletí přešla Asýrie z vrcholu moci k naprostému úpadku. Koncem 7. století př. n. l. po rychlém zhroucení, které orientalista Paul Garelli označil za historický skandál, nezůstalo z asyrské velikosti zhola nic, píše francouzský list Le Monde.

Klima bylo rozhodující. Vždy

V časopise Climat Change osvětlují antropolog Adam Schneider z Kalifornské univerzity a asyriolog Selim Adali z univerzity Bilkent v Ankaře tuto záhadu na základě posledních objevů týkajících se klimatu v historii. Četné analýzy sedimentů z Blízkého východu ukazují, že v regionu kolem poloviny 7. století př. n. l. značně poklesly srážky. Kněz jménem Akkulanu v roce 657 př. n. l. v dopise adresovaném velkému králi Aššurbanipalovi píše o "slabých deštích" a upřesňuje, že toho roku nemohlo být sklizeno žádné obilí.

"Vzhledem k tomu, že v regionu velká sucha obvykle trvají několik let, můžeme soudit, že sucho popisované knězem Akkulanuem bylo součástí série mimořádně suchých let," napsali autoři. Tento výkyv regionálního klimatu přichází zároveň s bezprecedentní demografickou explozí v historickém srdci asyrského území, dodávají. Vrcholu dosahovala praxe deportace poražených národů. Jen za panování krále Sinacheriba (705–681 př. n. l.) bylo kolem půl milionu lidí z celého Blízkého východu násilím přesídleno do Asýrie. Metropole Ninive se během několika desetiletí rozšířila ze 150 na 750 hektarů.

To se říši stalo osudným. Na jedné straně tu bylo třeba zajistit obživu stále většímu počtu obyvatel. Na druhé straně po sobě následující sucha ničila sklizně. V roce 652 př. n. l. povstal proti asyrské nadvládě Babylon. Následujícího roku vypuklo povstání v samém srdci Asýrie. Říši začaly nahlodávat první roztržky. Urovnány byly jen dočasně. Úpadek se zdál být nevyhnutelný. Po smrti krále Aššurbanipala v roce 631 př. n. l. se prameny odmlčují a četní historici soudí, že teritorium upadlo do období nestability provázené občanskými válkami. "Mnohé právní dokumenty z období po roce 620 svědčí o drahotě obilí," píší vědci. Několik let před koncem 7. století př. n. l. Ninive padlo.

Hra o trůny

Autoři poznamenávají, že by bylo chybné považovat období sucha za hlavní příčinu zániku asyrské říše. "Musíme vycházet z principu, že tu je mnoho dalších významných faktorů, známých i neznámých, které rovněž historii asyrského státu ovlivnily," píší. Nicméně jejich práce ukazuje na mimořádnou citlivost regionu k výkyvům klimatu.

Kolem roku 1200 př. n. l. otřásla celým Blízkým východem a východním Středomořím jiná velká krize: všechny velké politické systémy se na pozadí rozpadu ekonomiky a válečného chaosu zhroutily. I zde řádky vyryté na hliněných destičkách svědčí o slabých sklizních. V této době vládla velká sucha, jež byla předzvěstí zhroucení civilizací.

Není možné nevidět souvislost s tím, co dnes převažuje v Sýrii a Iráku. Současný stav nás samozřejmě vede k tomu, abychom za určující momenty toho, co se děje v těchto zemích, považovali radikální islám, koloniální minulost, absenci demokracie a chudobu. Avšak i jiné síly, mezi nimi i geofyzikální, utvářejí společnosti. A mohou přispět k propuknutí sociálního či politického napětí.

Opakuje se historie?

Francesca de Châtel v časopise Middle Eastern Studies připomněla, že Sýrie v letech 2006 až 2010 trpěla nevídaným suchem a že jen v roce 2009 statisíce syrských rolníků opustily severovýchod země – podobá se to tomu, co se před 27 stoletími dělo v Asýrii –, protože se nemohly věnovat zemědělství. Tento pohyb obyvatelstva, příliš pomalý a málo výrazný, aby se dostal do centra pozornosti médií, je nicméně významným faktorem destabilizace společností.

ČTK