Patentová Marie Terezie: Co všechno stihla během své vlády reformovat?

Marie Terezie na dobovém portrétu Zdroj: Martin van Meytens volné dílo

Připomínáme nejdůležitější patenty a reformy Marie Terezie.

Podle množství dětí to vypadá, jako by Marie Terezie byla hlavně zasloužilou matkou, ale ve stínu jejích potomků by neměly zůstat ani její státnické výnosy, byť některé z nich byly vlastně úsměvné.

Základní mechanismus, kterým se Marie Terezie dostala na trůn, jsme už popisovali v minulém článku. Dokument zvaný „Pragmatická sankce“ z 19. dubna 1713 umožnil její dlouhou vládu coby panovnice českých zemí.

Proč reformy?

18. století zdaleka nebylo tak mírumilovné, jako je zatím století jednadvacáté. V Evropě probíhaly tlaky, které mohly takřka okamžitě vyústit ve válku. Nástupnictví Marie Terezie bylo důvodem válek o rakouské dědictví. Situace v Evropě vyžadovala od Marie Terezie dostatek financí nejen na vedení válek, jejím hlavním cílem byla snaha o zachování celistvosti habsburské monarchie. Některé z reforem vypadají absurdně a naštěstí nebyly vyžadovány důsledně. Jedním z oněch směšných byl patent zaměřený na hubení vrabců v českém království kvůli zvýšení úrody obilí. O něco podobného se pokusil ve 20. století Mao Ce-tung a vyvolal tím v Číně extrémní hladomor.

Zjednodušeně řečeno: za reformami je potřeba vidět jak snahu o získání peněz, tak snahu o zachování územního celku, na kterém Marii Terezii extrémně záleželo. Jen samotné nástupnictví připravilo Rakousko o většinu Slezska, které v rámci Cášského míru získalo Prusko. Mimo jiné právě tato ztráta mrzela Marii Terezii celý život.

Válečné daně

Panovnice, která byla odkázána na souhlas zemské šlechty a církve při shromažďování daní nebo sestavování vojska, se rozhodla získat finanční prostředky pro udržování stálé armády o síle 108 000 mužů. Lidově řečeno, nabízela se otázka „kde vzít a nekrást“. Panovník z principu svého úřadu může zefektivnit výběr daní nebo nařídit výběr nových. Tento složitý úkol padl na bedra Fridricha Viléma Haugwitze, který měl na popud své panovnice zreformovat stav financí takovým způsobem, aby bylo možné vydržovat vojsko o výše zmíněné síle. Je dobré si uvědomit, že cílem byla ochrana českých zemí, které hraničily s Pruskem, a tudíž z této strany hrozil vpád pruských vojsk. Daně se zvýšily výnosem z roku 1748 a tzv. decenální reces byl vlastně smlouvou uzavřenou dne 30. 7. 1748 mezi Marií Terezií a stavy českých a rakouských zemí. Panovnice získala na 10 let právo vybírat daně a zemské sněmy se naopak na tuto dobu vzdaly práva rozhodovat o sumě. Ročně se tak vydělalo o pět milionů zlatých více.

Číslování domů

„V souvislosti s vyměřením daňového zatížení poddaných a potřebou zjistit údaje o lidském výrobním potenciálu bylo roku 1754 provedeno první sčítání lidu v habsburské monarchii. 10. března 1770 byl vydán patent na soupis lidí, tažného dobytka a domů kvůli provedení reorganizace vojenských odvodů tak, aby nebyl ohrožen hospodářský vývoj jednotlivých částí monarchie. Sčítání bylo provedeno v roce 1771. Počet obyvatel celé monarchie byl stanoven na 18 800 000. Z toho v Čechách bylo 2 265 867 osob, na Moravě 1 417 423 a ve zbytku Slezska se vyskytovalo 199 680 lidí. V českém království bylo napočteno 389 135 domů. Obyvatelé dostali nařízeno, aby své domy očíslovali. Tímto sčítáním a zveřejněním výsledků byl dán základ k institucionálním statistickým službám,“ napsala Eva Andrlová ve své bakalářské práci věnované právě tereziánským patentům. Vždycky když dnes píšeme adresu bydliště či firmy, tak se dotkneme této reformy.

Školství

Školské reformy proběhly na úrovni všech stupňů škol – od základních po vysoké. Potřebu vzdělaných lidí Marie Terezie pociťovala nejen v rodině, kdy trvala na znalostech vlastních dětí. Zároveň se orientovala v evropských školských systémech a věděla, že je nutno s Evropou držet krok. Jedním z cílů bylo nahradit školství jezuitské školstvím státním. Svou úlohu sehrál i papež Kliment XIV., který roku 1773 zrušil jezuitský řád, což školskému státnímu systému svým způsobem nahrálo. V rámci vysokých škol bylo zakázáno diktovat přednášky, čímž vznikla potřeba vydávání studijních textů. Ano, začala se vydávat skripta a navíc žádný student nesměl dokončit své studium v cizině.

Hluboký katolicismus se odrazil v pravidle, že nekatolíci nemohli získat doktorát, ale pouze licenci opravňující k vykonávání lékařské praxe. Změnila se pravidla jak na studium, tak na financování vysokých škol, kdy v roce 1753 spadl majetek a rozpočet univerzit do státní správy. Co se středních škol týče, zasadila se Marie Terezie o vzdělávání dětí z chudých až nuzných poměrů. Zároveň se pokusila zásadním způsobem reformovat základní školství, které v té době bylo skutečně na nízké úrovni.

„6. prosince 1774 vešel v platnost Všeobecný školský řád pro německé normální, hlavní a triviální školy v dědičných královstvích a zemích. Ustanovil všeobecnou vyučovací povinnost, která se týkala dětí obou pohlaví mezi šestým a dvanáctým rokem,“ píše Eva Andrlová ve své práci. Ovšem všichni vědí, že je rozdíl mezi státnickou proklamací a skutečností. Povinná školní docházka sice byla „vyžadována“, ale na druhou stranu je jasné, že zejména vesnické děti, respektive jejich rodiče, tuto povinnost ignorovali.

Výčtem by se dalo pokračovat ještě poměrně dlouho – od omezení církve přes zrušení několika desítek svátků. Zrušení roboty dosáhl až její syn Josef II. Habsburský, ale šlo jen o pokračování snah nastolených jeho matkou. Ta totiž roku 1775 vydala Robotní patent, kterým zásadním způsobem změnila délku robotního pracovního dne. Místo někdy až 7 dnů v týdnu ji zkrátila na 3 dny a 8 hodin denně v zimě a 12 hodin v létě včetně přestávky na oběd.

Osvícenské reformy a patenty Marie Terezie byly ve své době extrémně důležité a naprosto zásadním způsobem měnily způsob života poddaných. A přiznejme, že k lepšímu.