Jen pro Supermany: elektronické sporty jsou cool!

Superman útočí

Jižní Korea je země, kde se elektronické sporty staly náboženstvím. Oprávněně...

Říká se, že Jižní Korea je zemí, která v současnosti nejlépe předvídá společenské trendy. Pokud to platí i pro počítačové hry, máme se asi na co těšit…

Populárnější než fotbal

O turnajích v počítačových hrách panuje domněnka, že je fanoušci sledují hlavně přes monitory. Ano, většinou to platí – ale ne v Koreji. Tady se totiž na zápasy chodí na stadiony. Vůbec největší podívanou nabídl roku 2004 turnaj ve hře StarCraft. Tehdy na stadion, kde se vše odehrávalo, dorazilo 120 000 platících diváků. Jen pro srovnání: v Česku přišlo v moderních dějinách nejvíc diváků na fotbalový zápas Brna se Slavií na podzim roku 1996: 44 120 lidí!

Děsivé je, že takhle zaplněný stadion hravě překonává i ty největší evropské fotbalové kluby: roku 2013 měla největší průměrnou návštěvnost Borusia Dortmund – 80 000 diváků na zápas. Hezké číslo, na které je klub právem hrdý, ale je to pořád o třetinu méně než korejský rekord…

Největší turnaj ve StarCraftu...

Armádní hráči

V České republice máme hezkou tradici: většina sportovců funguje v armádních klubech. Má to logiku; díky tomuto stabilnímu přísunu financí se mohou sportovci soustředit na co nejlepší výkony. V Koreji to samozřejmě funguje také – ale opět u StarCraftu.

Od roku 2009 má korejské vojenské letectvo vlastní starcraftový tým; vznikl především proto, aby ti nejlepší hráči, kteří zrovna slouží v armádě, nevypadli z formy. Má to jedinou nevýhodu: podle jihokorejských zákonů si nesmí hráči nechávat výhry z turnajů. Tyto peníze musí odevzdávat armádě, která je využívá na zlepšování podmínek pro vojáky.

Starcraftoví gastarbeiteři

Jako jezdí do Velké Británie za prací instalatéři, směřují do Jižní Koreje Evropané a Američané, kteří se chtějí stát profi-hráči StarCraftu a jiných elektronických her.

První, kdo to udělal, byl Kanaďan Guillaume Patry známý pod přezdívkou Grrr. Pak ho následovala spousta dalších hráčů StarCraftu a později i dalších e-sportů. V Koreji studoval strategii například nechvalně proslavený Američan IdrA, který musel letos kariéru ukončit proto, že nadával svým fanouškům, v současné době zde zase trénuje třeba tým Zephyr, který se snaží prorazit ve hře DOTA2.

Pekelný trénink

Jak trénují profi-hráči, si zaslouží vlastní článek, ale něco málo naznačíme: Ty nejlepší týmy mají od svých sponzorů vlastní vily, kde hráči mohou trénovat celé dny. Tedy mohou – hráči musí trénovat celé dny! Podmínkou, aby mohli hrát v týmu je, aby každý den nahráli nejméně 40 zápasů a u monitoru strávili minimálně 10 hodin, tedy takovou normální korejskou pracovní dobu.

Že jde o trend, který zřejmě bude napodobován čím dál více, svědčí důkaz ze Spojených států. Od roku 2009 se mohou studenti na prestižní univerzitě v Berkeley zapsat na kurz nazvaný Strategie StarCraftu. Jestli něco podobného nabízí nějaká česká škola, nevíme, ale pokud máte víc informací než my, napište nám to!

Nadlidské schopnosti

Jedním z měřítek, podle něhož se pozná, je-li hráč opravdu talent, je rychlost jeho reakce. V profi-hraní se jí říká A.P.M. neboli „actions per minute“. Znamená to počet akcí, které je schopen hráč udělat za minutu. Ti nejlepší z nejlepších mají tuto hodnotu kolem 300.

Přijde vám to normální? Tak si to přepočítejte na sekundy: takový profík provede za jednu sekundu 6 akcí – to znamená, že jeho reakční čas je zřejmě podobný tomu, jaký mají třeba špičkoví závodníci ve Formuli 1. Podle výzkumů má průměrný „rekreační hráč“ StarCraftu APM asi 30 – tedy přibližně desetinu výkonu profíka…

Podívejte se na nelidsky rychlé korejské ruce:

Pracovní úrazy

Není divu, že to zanechává na hráčích následky. Nepodařilo se nám zjistit, že by existovala nějaká větší studie, která by se věnovala následkům hraní na profíky, ale podle toho, jak sledujeme situaci, zdá se, že je to dost časté. Až příliš mnoho profesionálních hráčů končí kvůli nějakým zdravotním problémům, nejčastěji se syndromem karpálního tunelu...

Nejčastější příčinou konce profesionální dráhy je však věk: hrát v tak stařeckém věku jako je 26 let, to už mezi profesionály prakticky není možné. Zpožďují se reakce a příliv mladých talentů je tak velký, že se mezi špičkou už udržet nedá…