V Evropě jsme už vyhubili půl miliardy ptáků, varuje nová studie

Hromady mrtvých ptáků

Nová studie dokládá hrozivý úbytek běžných druhů ptáků...

V posledních 30 letech jsme v Evropě byli svědky prudkého úbytku ptáků, zejména těch nejběžnějších druhů. Naopak některé vzácnější ptačí druhy přibývají. Uvádí to nejnovější vědecká studie Univerzity v Exeteru, Královské společnosti na ochranu ptáků (RSPB) a programu Evropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS) koordinovaného Českou společností ornitologickou.

Studie, která vychází dnes ve vědeckém časopise Ecology Letters, dokumentuje úbytek 421 milionů jedinců běžných ptačích druhů za posledních 30 let v Evropě. Přibližně 90% těchto ztrát představuje jen 36 nejběžnějších široce rozšířených druhů, jako jsou např. vrabec domácí, skřivan polní, koroptev polní nebo špaček obecný. To zdůrazňuje potřebu zastavit celokontinentální pokles stavů nejběžnějších ptačích druhů volné krajiny. Studie zpracovává údaje o změnách početnosti 144 ptačích druhů z 25 zemí Evropy, které shromažďuje, analyzuje a k dalšímu zpracování poskytuje program Evropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS). Tento program koordinuje Česká společnost ornitologická.

Poplach!

Jeden z autorů publikace, Richard Inger z Univerzity v Exeteru k tomu říká: "Úbytek těch nejběžnějších ptáků je alarmující, neboť toto je skupina druhů, z níž má člověk největší prospěch. Je stále zřejmější, že soužití člověka s přírodou a volně žijícími tvory je základním předpokladem kvality lidského života a výrazný úbytek běžných ptačích druhů může mít pro člověka zničující následky."

Ptáci jsou lidem prospěšní v mnoha ohledech. Např. se uplatňují v kontrole škůdců v zemědělství, přispívají k rozšiřování semen rostlin, druhy živící se mršinami fungují jako hygienická služba apod. Kromě toho jsou pro mnoho lidí ptáci tím, co je přivádí do kontaktu s živou přírodou - lidé rádi naslouchají ptačímu zpěvu nebo se těší z jejich pozorování ve volné přírodě.

Zimní přikrmování ptáků patří mezi široce rozšířené zvyky a pozorování ptáků se stává stále oblíbenějším koníčkem. Většina úbytku ptáků dokumentovaných v citované studii se týká relativně malého počtu nejběžnějších druhů, ovšem ne všechny běžné druhy ubývají.

Výjimky, které potvrzují pravidlo

Např. sýkorky koňadry či modřinky, červenky či kosi v Evropě stále přibývají. Další vzácnější druhy, např. někteří dravci (káně lesní, moták pochop), krkavci či dytíci, přibývají v měřítku celého kontinentu také. V těchto případech je to často důsledkem zákonné ochrany před pronásledováním nebo přímých ochranářských opatření.

Šéf oddělení Monitoringu druhů a výzkumu v Centru pro ochranářský výzkum RSPB, Richard Gregory, k tomu říká: "Méně běžným druhům zahrnutým v naší studii, jejichž populace vzrůstají, svědčí ochrana na úrovni celé Evropy. Například čáp bílý nebo moták pochop se těší velmi vysokému stupni ochrany v EU a členské státy jsou povinny chránit místa jejich výskytu jako Ptačí oblasti. I to přispívá k tomu, že tyto a další druhy chráněné evropskou Směrnicí o ptácích přibývají. Ochrana druhů a jejich prostředí v těchto případech funguje. Avšak úbytek těch nejběžnějších druhů je varovný signál. Je zřejmé, že s krajinou nehospodaříme udržitelným způsobem a ztrácíme naše nejobyčejnější druhy."

Petr Voříšek, koordinátor programu Evropského monitoringu běžných druhů ptáků (PECBMS) v ČSO dodává: "Studie přináší zásadní vzkaz ochraně přírody v Evropě. To by nebylo možné bez tisíců amatérských ornitologů, kteří sčítají ptáky podle metodik splňujících přísná vědecká kritéria a poskytují tak data programům monitoringu ptáků v jednotlivých zemích."

Jak ochránit poslední ptáky?

Dosavadní ochranářské úsilí se soustřeďuje na vzácné druhy, avšak tato nová studie ukazuje, že ochranáři by se měli zaměřit též na běžné druhy ptáků, např. na ty, které jsou vázány na zemědělskou krajinu. Ochrana vzácných druhů v Evropě funguje, ochrana běžných druhů však selhává.

Větší ochranářské úsilí by tedy mělo být zaměřeno na běžné druhy a volnou krajinu. Takové programy se mohou např. zabývat ochranou zeleně ve městech nebo skutečně funkčními agroenvironmentálními programy. Zejména agroenvironmentální programy, pokud se poučí z minulých chyb, by mohly přinést skutečnou pozitivní změnu pro ubývající druhy, bez ohledu na to, zda jsou běžné nebo vzácné.

Zdroj: Česká společnost ornitologická

VYMÍRÁNÍ DRUHŮ SLEDUJEME: