Nejchytřejší velryby světa umírají hlady. Vymřou?

Přibývající počet úmrtí keporkaků na australském pobřeží vědci vysvětlují jejich podvýživou. Na konferenci v australském Perthu o tom hovořila Carly Holyoakeová z perthské Murdochovy univerzity. Vědci k tomu dospěli prozkoumáním údajů získaných z pitev uhynulých keporkaků a jejich mláďat. Všechna zvířata trpěla podvýživou.

"Analýza jejich těl a množství tuku v tělesných tkáních ukazuje, že mladá zvířata byla ve stavu těžké podvýživy. Měli velmi malé množství tuku, který je nezbytný k zajištění energie, tepelné regulace a schopnosti plavat," citovala Holyoakeovou agentura AFP.

Situace se postupně zhoršuje - zatímco v letech 1989 až 2007 na západním pobřeží Austrálie uvízla v průměru každý rok dvě nebo tři zvířata, v roce 2008 už jich bylo třináct a následujícího roku pak 46. Ze 17 keporkaků, kteří uvízli roku 2011, bylo 14 mláďat a tři mladí jedinci.

Příčinou podvýživy by mohlo být podle vědců zvyšování výlovu planktonu využívaného v rybích sádkách. Další možnou příčinou je oteplování, kvůli němuž planktonu, pro keporkaky naprosto nezbytného, v mořích ubývá.

Keporkaci se pohybují mezi Antarktidou a australským pobřežím, kam připlouvají v zimním období na jižní polokouli vrhnout mladé. Některé samice se ale nestihnout dostat na sever k australským břehům včas a rodí ve vodách příliš vzdálených tradičním místům. "Je možné, že zvířata ve vodách Antarktidy nenacházejí dostatek potravy a musejí ji hledat na velkém prostoru. Vysvětlovalo by to pozdní migraci a také nedostatek tuku v tělech březích samic," řekla Holyoakeová.

ČTK