Svatý Vojtěch unikl vyvraždění Slavníkovců. Krutou smrt mu přinesla vlastní neústupnost

Kdybyste o Vojtěchovi hledali zmínky mimo slovanské země, nenajdete pravděpodobně nic moc. Museli byste totiž zadat jeho biřmovací jméno Adalbert. Kritik českého laxního postoje ke křesťanskému asketismu se mimo jiné zasloužil o rozvoj latinského písemnictví. Píseň Hospodine, pomiluj ny, kterou máte určitě vypálenou v paměti ještě od maturity, pravděpodobně složil právě on. Pro křesťany je samozřejmě důležitou a ceněnou figurou, ateisty ale vždycky nejvíc pobaví hlavně fakt, že měl jednu dobu dokonce tři hlavy.

Vyvraždění Slavníkovců unikl jen těsně

Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců a narodil se pravděpodobně roku 956. Podle toho, co lze z historických pramenů vyčíst, v dětství prodělal nějakou vážnou chorobu a fakt, že ji přežil, vzal jeho otec jako znamení, že jeho modlitby k panně Marii zabraly a Vojtěcha poslal na kněžská studia, aby mohl život zasvětit Bohu.

Když se Vojtěch vrátil do Čech, nebyl spokojený s mnoha věcmi. Náboženský život v Českých zemích byl na hony vzdálený tomu, co považoval za ideál. Když se stal druhým pražským biskupem, dělal všechno pro to, aby vymýtil aspoň ty nejhorší nešvary jako obchodování s otroky, mnohoženství a náklonnost mnoha místních obyvatel i církevních představitelů k alkoholu. Že s tím kvůli dlouho zažitým stereotypům narazil, by bylo ještě mírně řečeno. Po pěti letech v úřadu, v roce 988, proto Prahu opustil. Boleslav II. mu ale poručil se vrátit. Vzhledem k situaci v zemi, kdy se napětí mezi Slavníkovci a Přemyslovci dalo krájet, totiž biskupova rezignace byla sotva dobrou vizitkou.

Rituální vražda

Vojtěch poslechl, ale dlouho nevydržel. V roce 994 opustil svůj úřad podruhé z přesně stejných důvodů jako prve. Tentokrát už se ale nikdy nevrátil. Nikoli proto, že by sám nechtěl. Jen rok nato Přemyslovci rod Slavníkovců brutálně vyvraždili a Vojtěchovi byl návrat zakázán. Rozhodl se požádat alespoň o dovolení odjet na misijní cestu… a právě ta se mu stala osudnou.

Když roku 997 dorazil do nejbohatšího pruského kraje Sambie, varovali ho, že pohanští Prusové nebudou jeho misijní činnost jen tak tolerovat. Ale Vojtěcha to nijak neodradilo a dál pokračoval v evangelizaci a nechal kácet posvátné stromy. Jestli na posvátném pohanském místě, kam byl tehdy vstup zakázán a kde nakonec 23. dubna 997 našel smrt, byl omylem anebo za nějakým jiným účelem, se přesně neví a je to vlastně jedno. Pohané ho zajali, spoutali a rituálně zabili. Pohanský kněz jej probodl kopím a zbylí Prusové ho pak sedmi dalšími ranami ubodali k smrti. Pak mu sťali hlavu, kterou nabodli na kůl.

Tři lebky

Teprve po Vojtěchově mučednické smrti o něj v Čechách zase začali mít zájem. Do Polska se zhruba 30 let po jeho smrti vypravila výprava, která měla za úkol jeho ostatky dopravit zpět do domoviny. Bohužel, způsob získání ostatků, jejich pravost a další detaily už jsou – jak se říká – „na vodě“. Naše kroniky tvrdí každá něco trochu jiného a některé pozdější polské kroniky dokonce převoz ostatků úplně popírají.

To je také důvod, proč se v průběhu historie objevily dokonce rovnou tři ‚zaručeně pravé‘ Vojtěchovy hlavy. První zmiňuje letopis Kanovníka vyšehradského a našli ji v hradu Hnězdně roku 1127. O druhé mluví kronika Mnicha sázavského a tvrdí, že ji objevili v Praze o 16 let později. A třetí podle hildesheimské kroniky odnesl z Vojtěchova hrobu římský císař Otta III. Zlomek měl věnovat kostelu v Cáchách, na což se ale zapomnělo a objevili ji znovu až v roce 1475.

Na kloub tomu, která z lebek je pravá, toužil přijít český antropolog Emanuel Vlček. Jeho výzkum v 70. letech minulého století došel k závěru, že světci bude pravděpodobně patřit lebka nalezená v Praze, s jistotou se to ale prokázat nepovedlo, protože mu hvězdenskou lebku ani Vojtěchův hrob v Polsku nedovolili prozkoumat.

Zdroj: Petr Piťha: Čechy a jejich svatí