Špiónské otravy: 5 jedů, které tajné služby použily na své nepřátele

Jedy v rukou špionů se v průběhu časů mění stejně jako způsoby mocenské politiky. To ale neznamená, že by mimosoudní popravy pomocí agentů tajných služeb byly minulostí.

1. Markov: deštníková vražda

Georgi Markov byl bulharský básník, novinář a nadšený komunista. A taky oběť politické vraždy, v níž měla prsty tajná služba. Tento bulharský disident ze své země uprchl, aby následně popisoval poměry v komunistické zemi a manýry jejích vládců na vlnách BBC World Service, Radio Free Europe a německé Deutsche Welle. Není divu, že se stal bulharskému vůdci Todorovi Živkovovi trnem v oku. Ten se na schůzi komunistické strany nechal slyšet, že chce Markova navždy umlčet.

Dne 7. září 1978 se Markov potkal s agentem tajné služby (dlouhodobě se spekuluje o bulharské tajné službě, která na vraždě spolupracovala se sovětskou KGB, některé zdroje ji přímo připisují Sovětům), který jej do stehna bodl speciálně upraveným deštníkem. Dávka jedovatého ricinu Markova navždy umlčela, byť smrt nenastala okamžitě, ale až po několika dnech. Časová prodleva dala vrahovi čas na to, aby bezpečně zmizel. I přes úsilí policie, Interpolu a diplomacie zůstává vrah stále neznámý.

Ricin získaný ze skočce obecného (Ricinus communis) je už od starověku známý jako účinný jed. Prochází skrze buněčné membrány a způsobuje odumírání buněk. Smrtící dávka činí cca 70–500 mikrogramů. Přestože se jedná o extrémně jedovatou rostlinu, je pro svou dekorativnost často pěstována na zahrádkách. Když se podíváte na snímek, tak ji možná poznáte za sousedovic plotem.

Jelikož skočec roste po celém světě, existují obavy, že by mohl být použit k teroristickému útoku. Stačí vdechnout minimální dávku ricinu, například množství o množství velikosti špendlíkové hlavičky, a rozběhne se otrava. Postižený se na základě symptomů (horečka, kašel, bolesti hlavy) může ze začátku domnívat, že se nakazil chřipkou. Když ale dojde na otok plic a pokles krevního tlaku, je na záchranu už většinou pozdě. Na otravu ricinem zatím neexistuje protijed.

2. Skripal: staronový novičok

Novičok, což je slangový ruský výraz znamenající „týpek“ či „nováček“, je jed z rodiny organofosfátů. Název naznačuje, že jde o jeden konkrétní jed, jakým je například ricin. Ale opak je pravdou. První z novičoků byl vyvinut během studené války v roce 1975. „Ukazuje se, že zasažení novičokem způsobuje trvalé a devastující zdravotní obtíže v celém těle od ochrnutí svalů až po cirhózu jater. Vyhlídky přeživších nejsou nijak růžové,“ píše Stanislav Mihulka na serveru osel.cz.

Byl to právě novičok, který byl použit k otravě přeběhlého ruského agenta Skripala v jihoanglickém Salisbury. Otrava byla během vyšetřování velmi podrobně zdokumentována. Bývalý dvojitý agent Sergej Skripal se svou dcerou Julií poobědval v restauraci, kterou opustili v 15.35. O 40 minut později byli oba nalezeni v bezvědomí na veřejné lavičce. Lékaři, kteří se jim snažili zachránit život, konstatovali, že šlo o otravu zatím neznámým nervovým jedem. Skutečnost, že šlo právě o novičok, vyplavala na povrch až později. Z otravy, která naštěstí neskončila fatálně, byli britskou stranou obviněni dva ruští občané Alexandr Petrov a Ruslan Boširov.

Prezident Zeman dostal v souvislostí se Skripalovou otravou do světových médií i Českou republiku. Prohlásil totiž, že „u nás byl vyráběn a testován novičok, byť v malém množství, a poté zničen“, což pomohlo ruské propagandě vytvořit dojem, že jed mohl pocházet i z jiných než ruských zdrojů, a rozmlžit tak vyšetřování.

V souvislosti s novičokem je nutno zmínit ještě jedno jméno: Dawn Sturgessová. Její smrt nebyla vraždou, ale zvláštní nehodou. Dawn si stříkla na zápěstí neznámou látku v domnění, že se jedná o parfém. Zatímco ona zemřela, její partner Charlie Rowley se poté, co se probral z těžkého kómatu, uzdravil. Lahvičku s jedem prý našel v parku a i on se domníval, že jde o voňavku. Nicméně otázka, kdo by v parku „ztratil“ či „pohodil“ nervově paralytickou látku, navíc velmi obtížně vyrobitelnou, zůstala nezodpovězena.

3. Litviněnko: radioaktivní stopa

Zatímco ricin patří mezi tradiční jedy a novičok je „modernou“ 20. století, radioaktivní polonium je pro vraždy agentů úplnou novinkou. Ricin si dokáže vyrobit i poučený laik, ale dostat se k vysoce radioaktivním materiálům a umět je přepravovat tak, aby nedošlo ke smrtelnému ozáření nepravé osoby, to je záležitost určená skutečným profesionálům. Alexandr Litviněnko byl podobně jako Sergej Skripal přeběhlým agentem KGB a její nástupnické organizace FSB, tedy v očích Rusů zrádcem. Přešel totiž k nepříteli, tedy k MI6. A protože uveřejnil obrovské množství kompromitujících materiálů na špičky ruského režimu, podle mnohých si zasloužil trýznivou smrt. Polonium je nejen velice vzácné, ale taky velice nestabilní. Izotop polonia-210 má poločas rozpadu něco málo přes 138 dní. Pak se přemění na stabilní olovo-206. A podle odborníků je možné polonium-210 vyrobit v jediném zařízení na světě, v ruském městě Sarov.

Polonium je jedna z nejtoxičtějších látek, při srovnání s kyanovodíkem, kterým vraždili nacisté v Osvětimi, je jeho toxicita o několik řádů vyšší. Jakmile se zářící polonium dostane do krve, roznese se do celého těla a smrt je v podstatě neodvratná. Dochází k nevratnému poškození životně důležitých orgánů. Nemoc z ozáření se v akutním stadiu nedá léčit. Přesně to se stalo A. Litviněnkovi.

Na podzim roku 2006 se v londýnském hotelu Millennium sešel se dvěma svými ruskými kontakty, upil z nabídnutého čaje, a o víc jak měsíc později zemřel na otravu poloniem. Za hlavní podezřelé byli označeni bývalí agenti ruské tajné služby Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun, kteří byli na schůzce s ním a za kterými se jako důkaz táhla radioaktivní stopa. Extrémně kontaminovaný byl stůl, konvička, radioaktivita se našla v hotelovém pokoji i na ručníku na záchodě. Díky tomu, že se Litviněnko napil jen velmi málo, dostal víc času na to, aby okolnosti, během nichž mělo dojít ke kontaminaci, vyšetřovatelům podrobně popsal. I v tomto případě se hlavní podezřelí dostali mimo území Velké Británie.

4. Wadía Haddád: otrávené pralinky

Wadía Haddád, známý též jako Abú Hání, byl otevřeným nepřítelem celé řady států, což pramenilo z faktu, že se jednalo o mezinárodního teroristu majícího na svědomí organizování únosů letadel a vražd civilistů. Zemřel na otravu, tedy na selhání vnitřních orgánů 30. března 1978 v jedné z nemocnic Německé demokratické republiky. Jako možný strůjce atentátu se původně jevil Saddám Husajn, který považoval Haddáda za zrádce proto, že emigroval z Iráku. Skutečnost je ale jiná a Haddáda doběhla jeho minulost.

O izraelské tajné službě se ví, že ty nejhorší zločiny nenechává bez trestu. Ukázkovým příkladem je únos nacistického strůjce „konečného řešení židovské otázky“ Adolfa Eichmanna z Argentiny do Izraele, kde byl postaven před soud a popraven, nebo vraždy strůjců tzv. Mnichovského masakru. Tímto termínem se označuje únos a následné zavraždění 11 izraelských sportovců, k němuž došlo v září 1972 během olympijských her v Mnichově. Wadía Haddád byl napojen na Lidovou frontu pro osvobození Palestiny a přímo zodpovědný za plánování únosu letadel izraelských aerolinek. V rámci operace Boží hněv, což je označení pro mimosoudní popravy lidí, kteří se na mnichovském masakru podíleli, se na seznam smrti dostal i on.

I tentokrát byl ve hře nervový jed, jenže prostředek byl příjemně sladký a Haddád si ho do těla dopravil sám a dobrovolně. Nešlo ale o sebevraždu, izraelských agentům se povedlo kontaminovat pralinky, které Haddádovi podstrčili s vědomím, že má rád sladké a belgické pralinky jsou lákadlem, jemuž neodolá. I v tomto případě nenastala smrt okamžitě, pár týdnů trvalo, než se „běžná“ nechuť k jídlu stala nechutenstvím a „běžná“ únava se změnila ve stav, ze kterého nebylo návratu.

5. Kim Čong-nam: VX do očí

Je bez zápachu, bez chuti a má konzistenci motorového oleje. Takový je nervový jed VX, který OSN označila za zbraň masového ničení. Je stonásobně jedovatější než sarin, kterým Saddám Husajn otrávil kurdské civilisty nebo který byl japonskými teroristy použit v tokijském metru. Sarin, stejně tak jako jeho nebezpečnější nástupce VX, proniká do těla dýcháním či kůží a paralyzuje přenos nervových impulzů. Stručně řečeno, svaly nevědí, co mají dělat, a tak dochází ke křečím a smrtícímu zastavení dýchání.

Kim Čong-nam byl bratr severokorejského vůdce Kim Čong-una (o jehož zdravotním stavu a dokonce možné smrti se nedávno spekulovalo). Jako mnoho jiných utekl ze země, v jeho případě však nešlo o chudobu, ale o mocenské čistky, jejichž obětí by se snadno mohl stát. Na malajsijském letišti v Kuala Lumpuru byl otráven tak, že jej „přepadly“ dvě ženy a jedna z nich mu do obličeje nastříkala neznámou látku. Zemřel při převozu do nemocnice. Malajsijské úřady následně během vyšetřování potvrdily, že na jeho tvářích a očích byly stopy VX. Jelikož se zachoval kamerový záznam útoku na letišti, lze nastolit otázku, zdali skutečně šlo o VX.

Je totiž zvláštní, že nebyly zasaženy samotné atentátnice. Možné vysvětlení je, že dopředu byly „napíchané“ snadno dostupným atropinem, který působí jako protijed. Nebo byl Kim Čong-nam zabit jinou látkou a VX bylo v přípravku jen stopové množství, aby odvrátil pozornost. Nicméně VX byl oficiálně prohlášen za smrtící substanci.

Jedů se špioni neštítí. Existoval plán CIA, jak usmrtit Fidela Castra pomocí otrávených doutníků, v roce 1957 zavraždil Ukrajinec Bohdan Nikolajevič Stašinskij exilového politika Lva Rebeta a o dva roky později vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Banderu. KGB naverbovala Stašinského v roce 1951.

Historie travičství jde hluboko do minulosti, císaře Claudia otrávila jeho čtvrtá manželka Agrippina houbami, klan Borgiů, který mimo jiné používal arzenik, je znalcům historie travičství dostatečně známý. Ale to už šlo o mocenské moje, do kterých špionské praktiky nezapadaly, a jde tedy o úplně jiné příběhy.