Sovětský Titanic šel ke dnu dvakrát. Kolik lidí zahynulo a co měla loď společného s nacisty?

Byla už tma, když se 31. srpna 1986 krátce po 22. hodině dostaly poblíž černomořského Novorossijsku na kolizní kurz dvě tmavé lodní siluety. Vinou nedorozumění nedokázal 174 metrů dlouhý osobní parník Admiral Nachimov s více než 1 200 lidmi na palubě a jen o něco menší loď s nákladem ječmene a ovsa Pjotr Vasev srážce zabránit a obě plavidla se ve 23:12 s ohlušujícím rachotem srazila. V následujících minutách se zrodil příběh o sovětském Titanicu.

Nacistická i sovětská výletní loď

Na začátek je třeba uvést, že Admiral Nachimov nebyl produktem sovětských inženýrů. Byl postaven v roce 1925 v loděnici v Brémách jako SS Berlin III s tím, že bude zajišťovat transatlantickou dopravu mezi Německem a Spojenými státy.

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se luxusní parník dostal do flotily lodí zajišťujících pro nacistickou organizaci Kraft durch Freude (KdF, Radostí k síle) výletní plavby do Norska, Itálie, Řecka a také na Madeiru. Během těchto plaveb němečtí pracující nejen odpočívali, ale především díky detailně organizovanému programu zahrnujícímu přednášky a promítání propagandistických filmů utužovali své pronacistické přesvědčení.

Druhá světová válka ale znamenala konec ideologických plaveb a Berlin se podobně jako jeho větší soukmenovec Wilhelm Gustloff stal nemocniční lodí. Jeho hrdinská chvíle přišla v zimě 1945 během operace Hannibal, když se Němci snažili evakuovat armádu a obyvatele z Východního Pruska. Loď 31. ledna 1945 nedaleko polského Svinoústí najela postupně na dvě miny a po demontování použitelného vybavení a bez ztráty na životech zůstala na mělčině ponechána svému osudu.

Zámořský parník ležící v mělkých vodách Baltu přitahoval pozornost Sovětů, kteří ho o čtyři roky později vyzvedli, zkonfiskovali a pod jménem Admiral Nachimov zařadili do služby v Černém moři. Chlouba Výmarské republiky a později třetí říše se měla od roku 1957 vrátit ke svému původnímu poslání. Obvykle 1 000 cestujících si na její palubě užívalo šestidenních okružních plaveb mezi Oděsou a Batumi. Protože ale Sovětský svaz zdaleka nebyl jen o lidech, ale především o vojácích, podíval se Admiral Nachimov v roce 1962 se sovětskými jednotkami na palubě v rámci karibské krize i na Kubu.

Dva kapitáni, žádná domluva

V osudnou noc 31. srpna 1986 vyplul Admiral Nachimov z Novorossijsku směrem k Soči s 888 pasažéry a 346 členy posádky. Většina cestujících byli Ukrajinci, další pak pocházeli z Ruska, Moldavska, Pobaltí a středoasijských republik. Kapitánem byl Vadim Markov.

Krátce po desáté hodině večer kormidelník Admirala Nachimova zjistil, že se loď nachází na kolizním kurzu s lodí Pjotr Vasev o výtlaku 18 604 tun, která byla s nákladem ječmene a ovsa na cestě z Kanady. Kormidelník vyslal směrem k blížící se lodi varovnou zprávu. „Bez obav, vyhneme se jeden druhému. O vše se postaráme,“ odpověděl Pjotr Vasev.

Kapitán Admirala Nachimova Markov uklidněný radiogramem se odebral do své kajuty a velení lodi předal svému prvnímu důstojníkovi. Netušil ale, že nehledě na uklidňující zprávu neudělal kapitán nákladní lodi Viktor Tkačenko vůbec nic – ani nezpomalil, ani nezměnil kurz Pjotra Vaseva.

Okamžitě naplno vzad!

První důstojník Admirala Nachimova Alexander Čudnovskij po 23. hodině několikrát volal rádiem Pjotra Vaseva a dotazoval se na jeho kurz a další úmysly. Ve 23:10 ale Čudnovskij náhle se zděšením zjistil, že se obě lodě nejspíš srazí. Popadl vysílačku a zařval do ní: „Okamžitě naplno vzad!“ Na Pjotru Vasevovi ještě stačili přehodit motory na zpětný chod, ale i když dal Admiral Nachimov kormidlo naplno doleva, mohl spolu s cestujícími na palubě jen s hrůzou sledovat příď plně naložené nákladní lodi, jak se neodvratně blíží k pravoboku parníku.

Ve 23:12 Pjotr Vasev narazil v rychlosti 5 uzlů (9,3 km/h) přídí do boku Admirala Nachimova. Ten pokračoval v pohybu vpřed, takže příď nákladní lodi postupně trhala pravobok parníku v oblasti kotelny a zanechala v něm otvor o velikosti 84 m2.

Trosečníci na dohled pobřeží

Admiral Nachimov se okamžitě naklonil na pravobok a všechna světla na palubě zhasla. Po několika sekundách naskočily nouzové generátory, ale i ty o dvě minuty později utichly. Lidé uvnitř lodi se ocitli v úplné tmě. Protože nebyl čas spustit záchranné čluny, skákaly stovky lidí do naftou pokryté vody a snažily se chopit záchranných vest a předmětů plovoucích na hladině.

Loď se potopila v několika minutách. Napomohl tomu i fakt, že všech 90 okének na bocích lodi bylo otevřených, protože ventilace uvnitř kajut nefungovala. Navíc byly při přestavbě lodi odstraněny bezpečnostní přepážky.

Protože k neštěstí došlo jen 15 kilometrů od Novorossijsku, dorazily záchranné lodě už deset minut poté, co loď zmizela pod hladinou. Se záchranou trosečníků pomáhal i Pjotr Vasev, který byl jen lehce poškozený. Na místo nakonec dorazilo 64 lodí a 20 vrtulníků, jejichž osádky se snažily naftou pokryté tonoucí vytáhnout z vody. Nebylo to vůbec snadné a námořníci často museli sami do vody, aby trosečníkům pomohli. I přes ohromné úsilí zahynulo 423 lidí, z toho 64 členů posádky.

15 let pro oba kapitány

Jak bylo v Sovětském svazu zvykem, o neštěstí se informovalo až se zpožděním, tentokrát to bylo 48 hodin. Zachráněným cestujícím, kteří ztroskotání přežili, bylo jen umožněno, aby z pevniny odeslali telegram s textem „živ a zdráv v Novorossijsku“. Ani rok a půl po havárii černobylské jaderné elektrárny se sovětské vedení nepoučilo.

Následné vyšetřování dospělo k závěru, že kapitáni obou lodí porušili pravidla provozu na moři, načež byli oba odsouzeni k 15 letům vězení. V roce 1992 už ale byli na svobodě. Vrak Admirala Nachimova dodnes leží na pravoboku na dně Černého moře v hloubce 46 metrů. Už podruhé během své turbulentní kariéry se ocitl pod vodou, tentokrát zřejmě navždy.

Odkaz na obrázkové licence: CC0 1.0, CC BY-SA 4.0