Svatební šaty Sissi byly mnoho let tajemstvím. Jejich podobu možná odhalili v Opavě
Bavorská princezna Alžběta Amálie Evženie z rodu Wittelsbachů, známá pod přezdívkou Sissi, se narodila na Štědrý den 1837 v Mnichově. Sissi rozhodně nebyla produktem dvorské etikety, nejraději ze všeho jezdila na koni a toulala se po okolí rodinného venkovského sídla v Possenhofenu.
Možná to tak mohlo i zůstat, kdyby se na ni z nedostatku vhodnějších nápadnic nezaměřila pozornost matky Františka Jozefa I., arcivévodkyně Žofie, která svému 23letému synovi toužila opatřit adekvátní životní družku. K setkání Alžběty a mladého císaře došlo v roce 1853 a o rok později (v pondělí 24. dubna 1854 v 19 hodin večer) se v augustiniánském kostele ve Vídni konala velkolepá svatba.
Přečtěte si také: Vraždy, sebevraždy a podivná úmrtí rodu Habsburského – bylo jich víc, než myslíte
Podrobnosti obřadu, při němž Sissi v pouhých 16 letech řekla svému bratranci Františku Jozefovi I. „ano“, jsou dobře známé s výjimkou jedné, zato dost podstatné okolnosti. Protože se svatba konala jen v širším rodinném kruhu (dnes bychom řekli s vyloučením veřejnosti a médií), neměli na ni kromě Vídeňanů přístup ani fotografové a kreslíři. Téměř 170 let tak nikdo netušil, co vlastně měla mladá nevěsta v nejdůležitější den svého života na sobě.
Svatební šaty, které nikdo neviděl
Od pořízení první fotografie, na jejíž expozici potřeboval v roce 1825 francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce celých osm hodin, v době svatby Sissi a Františka Josefa I. už nějaká doba uplynula a focení se v polovině 19. století bouřlivě rozvíjelo. Dokládají to nejen společenské rubriky tehdejších deníků a týdeníků, ale také třeba realistické snímky z obléhání Sevastopolu (1854-55) v rámci Krymské války.
Vyfotit mladou císařovnu Alžbětu, které nikdo neřekl jinak než Sissi, se ale nikomu nepodařilo a společenské rubriky se musely spokojit s ilustracemi, na nichž ovšem měla nevěsta pokaždé jiné šaty. Sissi totiž v den svatby kromě dvořanů, příbuzných a církevních hodnostářů nikdo neviděl.
Co tedy měla Sissi na sobě a kam se šaty poděly?
S částečným vysvětlením záhady, na jejímž objasnění si nejméně 170 let lámaly hlavu generace rakouských historiků, pomohlo doslova detektivní pátrání. „Doufáme v cokoli, co by mohlo pomoci – náčrtky, design, cokoliv. Věříme, že na něco narazíme,“ citovala v roce 2007 Deutsche Welle rakouskou historičku Katrin Unterreinerovou.
Jisté je, že císařský dvůr věnoval šaty (ať už byly jakékoliv) v souladu s tradicí církvi, konkrétně bazilice v městečku Maria Taferl západně od Vídně. A církev – podle Deutsche Welle znovu v souladu s tradicí – šaty rozstříhala a jejich části použila k vyzdobení kněžských rouch. Díky tomu se dochoval asi 30 cm široký pruh látky se složitými květinovými motivy, nikdo ale nevěděl, zda šlo o univerzální vzor šatů, natož jaký byl jejich střih.
Tajemný obraz z Opavy
Jedinou součástí svatebního kompletu, kterou Rakušané získali ze soukromých rukou teprve v roce 1989, byla vlečka, ale ani ta nemusela s šaty zcela ladit. Pomohla ale posunout pátrání po šatech na novou úroveň. V době, kdy už vídeňští historici ztráceli naději, se jim přihlásili kolegové z Opavy. Tamní Slezské zemské muzeum totiž už po desítky let vystavuje portrét císařovny Sissi v šatech opatřených vlečkou z Vídně. Mohla by to být tajemná svatební róba?
Mohlo by vás také zajímat: Jak Habsburkové přicházeli o trůn? České země ztratili hned několikrát
Obraz, který chodily obdivovat generace návštěvníků muzea, namaloval v roce 1857 Joseph Neugebauer, který ale nebyl dvorním malířem a lze s úspěchem pochybovat, že by mu tři roky po svatbě Sissi pózovala. Přesto je pro rakouské badatele obraz z Opavy zatím nejžhavější stopou v pátrání po svatebních šatech oblíbené císařovny. Dokonce podle něj vytvořili repliku šatů a na několik měsíců ji spolu se zapůjčeným obrazem v roce 2023 ve Vídni vystavili v Muzeu císařských kočárů, které se nachází v zámku Schönbrunn.
Zdroj: Atlas Obscura, Deutsche Welle
Video, které jste mohli minout: Videohra oživí slavnou českou postavu. Ze Švejka se stane velitel torpédoborce