Sídliště teroristů: veselý Molenbeek je dystopické město, odkud přichází nebezpečí

Do 13. listopadu 2015 drtivá většina Evropanů o belgickém Molenbeeku nikdy neslyšela. Přitom mezi experty na začleňování menšin a mezi sociology to bylo téma, které se řešilo desítky let. Jak se z nejtypičtějšího belgického městečka stala bašta islamistických teroristů?

Příběh Molenbeeku je do značné míry typickým pro celou Evropu a její vývoj za poslední stovky i desítky let. Už někdy ve 13. století se stal součástí Bruselu, ale vždy byl značně specifický. Už jen jeho jméno naznačovalo, že je to klasické belgické městečko – Molenbeek znamená něco jako větrný mlýn u potoka. Ve středověku přitahoval Molenbeek desetitisíce poutníků z celé Evropy; především díky pramenu Svaté Gertrudy, který měl údajně léčivé účinky. Co způsobilo změnu z křesťanského poutního místa na baštu islamistů?

Za všechno může 19. století a zběsilé tempo, s jakým tam zrychloval průmyslový růst. Molenbeek ležící na okraji Bruselu, představoval ideální místo, kam se mohl šířit průmysl. A protože továrny potřebují dělníky a usazovaly se tu desetitisíce lidí, znovu získal samostatnost na Bruselu, a dokonce se mu říkalo Malý Manchester. Jeho rozvoj znevýhodňovala v podstatě jen jeho poloha – kvůli okolí se nemohl rozvíjet do prostoru a tak se tu neustále zvyšovala hustota obyvatelstva.

V době vrcholného rozkvětu to tu vypadala jako v povídce od Dickense: veliké množství chudého a špatně kvalifikovaného dělnictva, spousta špíny, hlava na hlavě a také spousta přistěhovalců. Za prací sem jezdili především Francouzi ale také mnoho dalších menšin z celé Evropy.

Ještě před první světovou válkou ale pak přišel úpadek. S tím, jak se měnil charakter Evropy z průmyslové na post-industriální, začala ubývat pracovní místa, stoupala nezaměstnanost a továrny dříve prosperující zavíraly jedna po druhé. Stoupala kriminalita a s příchodem Hospodářské krize ve 30. letech 20. století začal Molenbeek upadat do chudoby a deprese.

Historická lekce

Z tohoto úpadku se nikdy nevzpamatoval – jeho osud je v tom podobný třeba americkému Detroitu: také on se v době růstu rozvíjel příliš rychle, chaoticky a neorganizovaně na to, aby bylo město životaschopné v době hospodářského útlumu. A pak přistěhovalci… Molenbeek je přitahoval v době konjunktury jako svíčka můru. Hledali zde štěstí, bohatství – a díky nízkým životním nákladům i spoustě nekvalifikované práce zde vlastně všechno nalézali. S Francouzi se sem dostali i obyvatelé jejich kolonií, společně s imigranty z východu Evropy sem zase zamířili muslimové z Balkánu…

Jejich počet pomalu ale jistě narůstal – dnes se k islámu hlásí asi 80 procent místního obyvatelstva. Podle analytiků to není takový problém jako chudoba. Přestože je Belgie stát bohatý a blahobytný, v Molenbeeku je vše jinak. Jako by se tu koncentrovaly všechny hospodářské problémy země: nezaměstnanost se zde pohybuje kolem 30 procent, mezi mladými dokonce překročila vloni 37 procent.

Na šesti kilometrech čtverečních se tu tísní skoro 100 000 lidí, je zde vysoká kriminalita a Belgii se nedaří zdejší situaci zlepšit. Navíc odcházejí i velcí ekonomičtí hráči – podnikat zde je pro ně příliš riskantní. Například nadnárodní korporace BBDO roku 2011 oznámila, že Molenbeek Sain Jean (jak zní oficiální název této municipality) opouští – příčinou bylo 150 přepadení jejích zaměstnanců během jediného roku.

Terorismus

V poslední době se Molenbeek stále častěji spojuje s činností Islámského státu v Evropě. Oprávněně? Dá se říci, že ano: nejméně 15 teroristů z poslední doby mělo nějaké napojení na Molenbeek. Jak bude belgická vláda tento problém řešit? Nebude to vůbec jednoduché: některé práce z posledních let sice ukazují, že se zde mírně snižuje kriminalita – především díky koordinovaným snahám znepokojených rodičů. Rozhodně se ale opět ukazuje, že zbavit se na čas problémů tím, že všechny odsuneme na jedno místo, prostě nefunguje…