Ze kterých turistických cílů se staly země terorisů? Odpovídá Andor Šándor

Kde bylo v minulosti bezpečno, dnes není. A jak to bude dál? Kam povedou příští kroky teroristů? Zná armáda nebo tajné služby odpověď? A ví to vlastně vůbec někdo?

Zlí jazykové a anekdota tvrdí, že spikleneckým teoriím věří tolik lidí jen proto, že zoufale potřebují mít pocit, že to vše, co se kolem děje, má alespoň někdo pevně v rukou.

Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti byl na ČRo2 generál v záloze Andor Šándor, bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby a současně poradce v oblasti bezpečnosti.

Martina: Řekněte, je pro tajné služby proveditelnější infiltrovat své lidi do teroristických skupin, o kterých jsme se tady bavili minule, anebo je snazší získat někoho uvnitř těchto organizací? Co je v případě radikálních islamistů vůbec možné?

Andor Šándor: Je to nesmírně obtížné. Teď nebudu konkrétní a není to návod, podle kterého jsme pracovali, ale řekněme, že to začne obřízkou, studiem, cestou do Mekky. Ten proces je složitý a dlouhodobý a výsledek je velmi nejasný. Pak přichází jedna velmi podstatná věc, se kterou se velmi obtížně vyrovnává český právní řád, a to je, že takový člověk s těmi lidmi páchá zločin.

Představa, že tam vezmu někoho a neprověřím si ho, je naivní. Ano, lze snadněji získat konvertitu, než někoho z tvrdého jádra, ke kterým se ten konvertita přidal. Nebo někoho, kdo pochopil, že ta ideologie, která ho přilákala do jejich řad, je vlastně velmi špatná, někoho, kdo prozřel. Takových lidí je ale velmi málo.

Velká síla, kterou mají tajné služby, jsou technické prostředky, kterými můžete ty lidi infiltrovat, protože oni používají mobily, používají sociální sítě, a aniž bych byl konkrétní, tudy je cesta.

Je tu ovšem i stránka jejich eliminace. To už jen tak někdo neumí. Tady v zásadě hlavní roli hrají Spojené státy, které to chtějí, dělají a umí. My nemáme žádné bezpilotní prostředky, které by doletěly do Jemenu a tam by zabily Avlakího, to musel udělat americký dron.

Je to velmi složitá věc, jednak penetrovat, vědět o nich, ale pak je také v případě potřeby eliminovat. Oni dobře vědí, že spolupracovat s cizími tajnými službami, to je možná největší hřích. Takové lidi velmi těžko získáte pro spolupráci, často jim nemáte co nabídnout.

Martina: A daří se přesto tajným službám získávat dost informací? Jsou cenné?

Andor Šándor: Já si myslím, že nikdy nebudete mít dost informací, protože různě nazývajících se teroristických skupin je hodně a jejich účinná kontrola není. Je to vidět u teroristických útoků, které se stanou.

Atentátník Sajfaddín Rizkí (poznámka: zabil na tuniské pláži 40 lidí) na sociální síti napsal: „Pokud je džihád trestný čin, tak já budu kriminálník“. To ukazuje, že ne všechny země mají dostatek kapacit, aby byli schopni včas odhalit i to, co o sobě veřejně prohlašují někteří potenciální a pak skuteční teroristé.

To je otázka obrovských kapacit, které mají Spojené státy, Čína, do jisté míry Velká Británie, Rusko. Ale my nemáme takovou kapacitu, abychom byli schopni všechny potenciální zdroje odsledovat a byli schopni proti nim preventivně fungovat.

Martina: Občas proskočí informace, že se některým útokům na americkém i evropském území podařilo zabránit. Ale dá se říci, že se asi o těchto akcích a procesech vůbec nedozvíme, protože ta válka je v podstatě tajná, je to tak?

Andor Šándor: Tak samozřejmě. To, co provedl Edward Snowden (poznámka: do tisku v roce 2013 vynesl informace o masivním a do té chvíle před veřejností utajovaném celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA), to je prostě neuvěřitelná nezodpovědnost. Ohrozil řadu operací a vyzradil způsoby, jakým se proti takovýmto lidem bojuje. Prostě, co je tajné, má zůstat tajné.

Co je pro teroristy hlavní cíl? Proč by Západ neměl poslat do boje proti IS pozemní jednotky? Z čeho je IS financovaný a proč jejich zdroje Západ nezarazí? Co (ne)způsobilo arabské jaro? 70 let bez války se zdálo jako samozřejmost. Budou mít stejnou příležitost i mladší generace? Přečtěte si celý rozhovor: