Sex ve starověkém Egyptě – otevřenější, než byste čekali

Bůh byl tolerantní a měl rád sex. A protože lid egyptský byl velmi zbožný, byl tolerantní v otázkách sexuálních radostí a radovánek také. Teprve pozdější nástup křesťanství uvalil na radost z milování informační embargo. Existuje záznam bohyně noční oblohy Nut, která pozoruje svého topořícího bratra Geba, boha Země. Už jen samotný fakt, že Geb byl nejen bratrem, ale i manželem, se kterým měla 4 děti, ukazuje na to, že pohled na (nejen) božský sex byl poměrně benevolentní. Zároveň se sexualita odrážela i v pohledu na posmrtný život, který byl pevnou součástí egyptské věrouky. Mužským mumiím se přidělávány falešné penisy, aby si v záhrobí měly čím užívat. Nač „žít“ život po životě, když by mu chyběl tak důležitý atribut?

Egyptský gender

„Období pokrývá téměř 3000 let a jednotlivé postoje se mohly během staletí značně lišit, nebo dokonce i od jednoho vládce k druhému. Zdá se, že muži a ženy jsou v statusu téměř vyrovnaní, ženy mají více práv, jako je právo nakládat s majetkem nebo zahájit rozvod, než by měly v starověkých Aténách nebo ve starověkém Římě,“ napsal časopis Psychology Today.

I na ženy a jejich posmrtný život bylo pamatováno – například tím, že dostaly umělé bradavky. Děti narozené z volného vztahu mimo manželství nenesly žádné stigma. Stačí připomenout etymologii slova „bastard“, kterým se dlouho označovalo nemanželské dítě. Výraz přichází ze staré francouzštiny (současná podoba bâtard) – „dítě šlechtice přiznané ženou, která není jeho manželkou“. Ve francouzštině zřejmě vzniklo ze slovního spojení fils de bast – „syn ze soumarského sedla“, tedy počatý na improvizovaném lůžku, neboť sedla při cestování často sloužila za lůžka. Koncovka -ard má pejorativní význam. O takovéto nadávky byly nemanželští Egypťánci ochuzeni. Nebyli ani nelegitimní, ani ostrakizovaní.

Starý Egypt nehodnotil cudnost a neměl výraz pro "panenství". Ebersův lékařský papyrus, který se datuje do poloviny druhého tisíciletí př. n. l., obsahuje recept na antikoncepční pesar. V případě, že k početí došlo, existovaly recepty vyvolávající potrat. Cizoložství však bylo na druhé straně tabu, zejména ze strany ženy. Ty, které opustily manželské lůžko, mohly být surově potrestány, a to i mrzačením, kamenováním nebo upálením,“ píše Neel Burton v Psychology Today.

Sňatky logicky probíhaly nejčastěji v rámci kastovních tříd. Muži se obvykle oženili asi ve věku 16 až 20 let, což byl věk v němž už měli práci a byli schopni uživit manželku a eventuální děti. Oproti tomu dívky se vdávaly v poměrně mladém věku, třináctileté nevěsty nebyly výjimkou.

Zkušební doba v manželství

Podle N. Burtona se ve starověkém Egyptě praktikovala jakási zkušební doba o délce jednoho roku. Když žena dorazila do domu svého ženicha, stávala se jeho ženou, ale v některých případech, pokud manžel nedostával svým povinnostem, mohlo být manželství zrušeno.

Prudérní středověk

Pokud se podíváme do historie evropského středověku, tak s rozvíjející se křesťanskou věroukou se otevřené vnímání sexuality prudce upozadilo. Hovory o sexu se staly tabu, tresty za nevěru byly drakonické a například skupinový či zoofilní sex se stal mýtickou součástí čarodějnických sletů. Jak píše Eva Jančíková v knize Historie svateb od nejstarších dob po současnost, byly v extrémních případech nevěrné ženě odříznuty stydké pysky a přibity pro výstrahu všem na očích.

Církev zavrhovala orální i anální sex a k homosexualitě se nebylo bezpečné přiznat, byť se ve skrytu (včetně klášterních zdí) provozovala. Liberální pohled na sex, který je mnohem starší, na našem území například z dob starých Slovanů, Keltů či Germánů, se neudržel a vrátil se až s ustupujícím vlivem církve, což mnozí dnes vnímají jako „povolování mravnosti“.

Text: Topi Pigula