Hon na čarodějnice spustila jediná kniha, na hranici skončilo až 50 000 žen

Středověká Evropa nebyla bezpečným místem pro nikoho, kdo se svým chováním byť jen trochu odlišoval od ostatních. V křesťanské společnosti, která byla zmítána pohromami a neuměla si jednoznačně vysvětlit některé přírodní procesy, bylo na místě přisuzovat zlé věci ďáblu. Odtud pak nebylo daleko k lidem, kteří byli označeni za ďáblovy přisluhovače a následně pronásledováni, mučeni a zabíjeni. Ze strachu, ale také kvůli církevním zásadám, které v mnoha ohledech jasně definovaly, jak se s pekelným zlem vypořádat.

Mohlo by vás také zajímat: Hrozba pro zpovědní tajemství, varuje církev. Novinka má přísněji trestat sexuální násilí

Čarodějnické procesy

Patrně nejvyhrocenější období v tomto ohledu začalo s koncem 15. století a pokračovalo téměř 300 let, během kterých bylo souzeno až 100 000 údajných čarodějnic s tím, že minimálně polovina byla upálena na hranici, shozena z útesu nebo jinak brutálně popravena. Co ovšem stálo za tak masovým nárůstem honu na čarodějnice, který byl do té doby některými papeži dokonce zcela bagatelizován?

Podle studie „Ideová difuze a velký hon na čarodějnice ve střední Evropě“, kterou na konci září 2024 publikoval odborný časopis Theory and Society, za rychlý nárůst počtu čarodějnických procesů může jediná kniha, Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum). Dílo, které podle dostupných zdrojů  sepsal v roce 1486 dominikán Heinrich Kramer, mělo přesvědčit tehdejší společnost o nebezpečí čarodějnictví a vyzvat k jeho potírání. Fakt, že by za do té doby prakticky neexistujícími procesy mohla stát tato kniha, pak studie spojuje i s vynálezem knihtisku. Díky němu se mohlo Kladivo na čarodějnice rychle šířit a v mnoha lidech vyvolat chuť přispět k vymýcení čarodějnictví.

Čtěte také: Jak byly mučeny čarodějnice? Upálení na hranici předcházely drastické metody

Návod pro boj s čarodějnicemi

Díky své popularitě získávala kniha podporu papežů i císařů a stala se první tištěnou příručkou pro lovce čarodějnic. Odborníci na Kramerův text se navíc coby tzv. Hexenkomisaři nechávali najímat vládci, aby hony na čarodějnice řídili a dohlíželi na plnění stanovených pokynů. Důležité bylo, že Kramer ve své knize definoval čarodějnictví jako konspirační činnost proti boží společnosti, nikoliv jako v zásadě neškodné záškodnické či šibalské činy venkovských kouzelnic, pohanů či rolníků, kteří ani netušili, že svým chováním vystupují proti bohu.

Aby bylo možné nástup procesů skutečně spojit s Kladivem na čarodějnice, studie odborníků ze Santa Fe Institute sledovala vliv knihy na počet těchto procesů v 553 městech střední Evropy mezi lety 1400 a 1679. Bezprostředně po každém novém vydání knihy tak mohli výzkumníci objevit prudký nárůst obvinění z démonologie a snahu vystupovat proti němu. Výsledky rovněž naznačují, že města, která se nacházela v těsném sousedství s oblastí, kde již procesy probíhaly, byla náchylnější k tomu, aby své vlastní hony na čarodějnice posílila. Odtud pak vědci přišli s myšlenkou difuze idejí, tedy přebíráním myšlenek a postojů sousedních regionů. Kvůli tomu se posedlost čarodějnictvím šířila jako vlna po celé Evropě a právě Kladivo na čarodějnice stálo v jejím epicentru.

Zdroj: Theory and Society, Santa Fe Institute

Video, které jste mohli minout: Nechal se pomalu rozdrtit kameny, než aby promluvil. Muž, který proklel celý Salem, věděl, co dělá