7 vyvrácených mýtů o Salemu: Při čarodějnických procesech zemřelo i šest mužů a dva psi

Mýtus 1: Obviněny byly pouze ženy

Tradičně se čarodějnictví spojuje se ženami, v případě Salemu to ale bylo jinak. Ze spolčení s ďáblem bylo obviněno celkem 145 lidí, z nichž čtvrtina byli muži. Nakonec jich také bylo šest oběšeno. Hlavním důvodem, proč byli tito muži obviněni, byl příbuzenský poměr s již „prokázanou“ čarodějkou. Mezi další důvody patřilo spojení s indiány kmene Wabanaki, kteří tehdy společně s Francouzi napadali mladé anglické kolonie na východě dnešních Spojených států amerických (Salem leží ve Virginii).

Mýtus 2: Mezi obviněnými převažovali teenageři

Zřejmě pod dojmem divadelní hry Arthura Millera Zkouška ohněm (česky také Čarodějky ze Salemu, 1953) převládá názor, že obviněné ženy byly většinou mladé. Ve skutečnosti se ale terčem staly zejména starší ovdovělé a bohaté ženy. Proč? Spekuluje se o tom, že tyto nezávislé ženy představovaly pro tehdejší puritánskou komunitu hrozbu, s níž se členové komunity vypořádali jednoduše tak, že na ženu ukázali prstem a vykřikli „Čarodějnice!“.

Mýtus 3: Obvinění byli chudí lidé

V době procesu, který začal v létě 1692 a trval několik měsíců, bylo město Salem rozdělené na přístav a zemědělské zázemí. Mezi obviněnými byli často bohatí obchodníci z přístavu, zatímco ti, kdo je z čarodějnictví vinili, pocházeli většinou z mnohem chudší „vesnice“.

Mýtus 4: Jedinými oběťmi procesu byli lidé

Hysterii, která toho roku ovládla Salem, se nevyhnuli ani domácí mazlíčci. Na začátku honu na čarodějnice stály dvě dívky – devítiletá Elizabeth zvaná Betty, dcera místního hlavního puritánského kazatele Samuela Parrise, a pak jeho 11letá neteř Abigail Williamsová. Ty kromě mnoha obyvatel komunity označily za posedlé ďáblem také dva psy – oba byli zastřeleni.

Mýtus 5: Salem byl jediným honem na čarodějnice

I když se Salem stal téměř synonymem čarodějnického procesu, ani zdaleka nebyl jediným případem honu na čarodějnice. Od 14. do 17. století se mnoho evropských zemí stalo dějištěm procesů, během nichž byly popraveny statisíce lidí. V Německu vyšla poprvé v roce 1486 kniha Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum), v Českých zemích jsou známé procesy na Jesenicku a Šumpersku, kde bylo v 17. století upáleno kolem 200 lidí.

Mýtus 6: Blouznění dívek bylo předstírané

S událostmi v Salemu se pojí nevysvětlitelné chování dívek v domě reverenda Parrise. Dívky začaly mít záchvaty, křičely, házely kolem sebe věcmi, vydávaly nelidské skřeky a křivily se do zvláštních pozic. Tento stav vůbec nemusel být předstíraný, ale také nejspíš nesouvisel s přítomností ďábla. Vědci nabízejí vysvětlení související s účinkem alkaloidů obsažených v námelu. Ten je produktem vřeckovýtrusné houby paličkovice nachové (Claviceps purpurea) a dříve se dal běžně najít na klasech obilovin. Námel obsahuje toxické alkaloidy vyvolávající halucinace a jeho konzumace může vést až k onemocnění zvanému ergotismus.

☞Today in History -- On today’s date 329 years ago, Sunday, February 28, 1692, at Salem, Massachusetts, nine-year-old Elizabeth Parris & eleven-year-old Abigail Williams accused three women, Tituba (the Parris’s slave), Sarah Good, & Sarah Osborne, of witchcraft. pic.twitter.com/VJmeejpQXs

— niloc1406195 Colin President Elect 😜😜😂😂 (@niloc14061952) March 1, 2021

Mýtus 7: Popravovalo se na hranici

Na rozdíl od Evropy, kde se oběti čarodějnických procesů většinou upalovaly, skončili lidé odsouzení v Salemu na šibenici. Důvodem byla nejspíš skutečnost, že zatímco v Evropě „úřadovaly“ církevní soudy a instituce, proces v Salemu měl na starost civilní soud.