Největší vlaková tragédie v historii – Královna moří přinesla smrt tisícům lidí

Největší vlakové neštěstí v dějinách, shora Zdroj: Wikimedia Commons

Největší vlaková tragédie je ještě relativně čerstvá, odehrála se totiž před devíti lety na Srí Lance. Zvláštní ovšem je, že tehdy se neudála žádná srážka ani se vlak odnikud nezřítil, zabíjela totiž mořská voda.

Onoho prosince roku 2004 se odehrálo drama, které mnohonásobně svou tragičností překonalo do té doby nejhorší vlakovou katastrofu z roku 1981. Tehdy v Indii ve státě Bihar prudký cyklón smetl vlak plný lidí z mostu do řeky Bagmati a v jeho útrobách zahynulo na 800 lidí. O 23 let později jich zahynulo na Srí Lance více než jednou tolik. Jenže tehdy se vlak nedostal do vody, ale voda si našla vlak.

Na trati mezi městy Colombo a Galle jezdí vlak, kterému místní přezdívají Samudradevi, což v překladu znamená Královna moře. Je to zvláštní jméno pro vlak, ovšem není zase tak překvapivé. Trať totiž kopíruje jihozápadní pobřeží Srí Lanky, a vlak se tak na několika místech dostává moři na dohled. Nicméně právě mořská voda způsobila zkázu Královny moří.

Sváteční čas přinesl místo oslav smrt

Koncem prosince 2004 se na Srí Lance buddhisté sjížděli ke svým příbuzným a známým, aby se zúčastnili oslav jednoho ze svých svátků. Pro křesťany to byl vánoční čas, kdy se také vypravují ke svým blízkým. Proto byl také vlak vypravený z Colomba v 7 hodin ráno 26. prosince napěchovaný cestujícími až k prasknutí. Později se uvádělo, že v osmi vagonech bylo na 1500 platících cestujících a další stovky černých pasažérů, jak už to v onom kraji bývá zvykem. Uvnitř vagonů byla „hlava na hlavě“ a nebylo se kam hnout. Nikdo ovšem netušil, že to bude jeden z důvodů velké tragédie.

Po dvou a půl hodinách cesty se po kolejích řinčící Královna moře dostala do vesničky Peralija nedaleko Telwatta. Právě v těchto místech se trať ocitá jen pár set metrů od pobřeží moře, jež omývá místní pláže. Nikdo ovšem v onu dobu netušil, že se mořem šíří první vlny tsunami, které způsobilo zemětřesení u pobřeží indonéské Sumatry. Vlaku do cílové stanice zbývalo asi 40 km, když vše kolem něj zaplavila mořská voda. Rychle stoupala a v okolí vlaku a stanice začaly pobíhat stovky vyděšených místních obyvatel. Část se jich před stoupající vodou chtěla ukrýt na střeše vlaku a okolních budovách, jiní se schovali za vlak v domnění, že nárazu vln odolá. Valící se voda však velmi rychle vlak pohltila a svým tlakem zablokovala mnoho dveří a oken vagonů.

Vlak pohltily obrovské vlny

Cestující propadli panice a drali s k těm oknům a dveřím, které se podařilo otevřít. Voda rychle stoupala a zakrátko po první vlně dorazily další, ovšem už mnohem mohutnější. Ty podle pozdějších odhadů dosahovaly výšky až 9 m. Většina lidí se v uzavřených vagonech utopila, ovšem dílo zkázy dokonaly ony následné obrovské vlny. Vagony totiž odnesly desítky metrů od kolejí, přičemž těžké vozy usmrtily i mnoho z těch, kteří na nich a za nimi hledali útočiště. Pak se přes děsivou scénu přelily ještě několikrát další série vln. Zdevastovaly nejen vlak a trať, ale i všechny okolní budovy a celé přilehlé vesnice. Pokud někdo ve vlaku přežil jeho spláchnutí, neměl šanci se dostat ven z vozů, protože těch několik otevřených oken a dveří blokovala těla obětí.

Tragédie ovšem neskončila. Vlny tsunami spláchly rozsáhlé oblasti srílanského pobřeží, byla zničena celá města a zahynula spousta lidí. Mezi nimi i policisté a záchranáři, takže nebyl nikdo, kdo by vlaku smrti dorazil na pomoc. Mnoho lidí tak zahynulo i po tom, co byl vlak smeten z tratě, ale voda už opadla. Úřady několik hodin vůbec netušily, kde se vlastně vlak nachází a že se s ním vůbec něco stalo. Až jej objevil záchranářský letoun, který monitoroval rozsah škod. Mezi tím však mnoho těl odplavilo moře, některé oběti z místa katastrofy odnesli příbuzní, takže později bylo těžké určit přesný počet mrtvých.

Dva tisíce mrtvých

Katastrofu Královny moře přežilo několik desítek lidí, většina z nich se zraněními, ovšem počet obětí byl vyčíslen na 1700. Neoficiálně se však odhaduje, že mrtvých mohlo být i přes 2 tisíce. Záchranáři na místě tragédie našli jen asi 900 těl, z toho přibližně 200 nebylo nikdy spolehlivě identifikováno. Další oběti pohřbilo moře nebo si je odvezli příbuzní. K tomu je ještě potřeba přičíst stovky usmrcených obyvatel přilehlých vesnic, které byly navíc kompletně zničeny. Tak se připravované buddhistické oslavy a křesťanský vánoční čas změnily na tryznu. Tři dny po katastrofě byla těla obětí společně pohřbena během pietního aktu u trosek vesničky Peralija.

Po nějaké době byla železnice obnovena a stejně tak provoz vlaků na ní. Později se také při příležitosti výročí tragédie ve stanici Peralija objevilo několik původních poničených vagonů jako připomínka nejhrůznější vlakové tragédie v dějinách.