Nejstarší stavby světa nemá Řecko ani Egypt. Prastarou lokalitu objevili nedávno

Když se stočí řeč ke starým budovám a stavbám, většinu lidí napadnou pyramidy v Egyptě, památky v Řecku nebo Římě, asijské divy světa, případně pozůstatky jihoamerických civilizací. Ve skutečnosti ale ty nejstarší stavby stojí v dnešním Turecku, a to už po dobu mnoha tisíců let.

Nejstarší známou lokalitou je Göbekli Tepe, která byla zbudována už před 11 500 lety, druhou pak Çatalhöyük, který je přibližně o 2 000 let mladší. Zejména druhou ze zmíněných lokalit se nyní zabývají vědci spolu s nadací UNESCO a mapují fascinující historii jižního Turecka i lidstva samotného.

Mohlo by vás zajímat: Babylon: Vzestup a pád nejmocnějšího města na světě, v němž zemřel Alexandr Veliký

Nejstarší lokace nabízí Turecko

V době, kdy na obou zmíněných místech vznikly dodnes dochované osady, opouštěl člověk lov coby hlavní zdroj potravy. Vše postupně směřovalo k zavedení zemědělství, které mělo podle archeologů umožnit, aby místa jako Göbekli Tepe nebo Çatalhöyük vůbec vznikla. Lidé se mohli bezpečně sdružovat do velkých skupin, žít na jednom místě – tedy nemigrovat spolu s lovenou zvěří – a příslovečně zapustit kořeny.

„Dnes víme, že Çatalhöyük nebyl nejstarší ani největší zemědělskou komunitou v Anatolii a Levantě, byl však významným účastníkem kulturních a ekonomických změn, které se v období neolitu šířily po celém Blízkém východě. Díky své strategické poloze v Anatolii se stal předmostím pro šíření neolitického způsobu života do Evropy i mimo ni," vysvětlují zástupci UNESCO. Lokalita je popisována jako osada bez ulic, tvořená domy seskupenými zády k sobě s přístupem do budov po střechách. To stojí v kontrastu s Göbekli Tepe, o němž se předpokládá, že sloužilo především jako chrám využívaný k obřadům, nikoliv jako místo pro běžný život.

Kult zvířat i žen

Çatalhöyük je rozsáhlé sídliště, rozkládající se na ploše asi 14 hektarů, a právě na základě této velikosti se vědci domnívají, že zde mohlo žít 3–8 tisíc obyvatel. Zvířata měla ve městě zjevně značný význam, což potvrzuje nejen nález velkého množství kostí, především ovcí a koz, potvrzujících domestikaci, ale také mnoho maleb, které zobrazují nejrůznější výjevy masožravých divokých zvířat.

Častá jsou také umělecká díla žen, přičemž jedním z nejpůsobivějších je takzvaná Sedící žena z Çatalhöyüku. Úžasný model z pálené hlíny, který představuje nahou ženu sedící na trůnu, na němž jsou dvě opěrky rukou ve tvaru velkých koček. Vědci tuto postavu dříve interpretovali jako plodnou bohyni matku v procesu porodu, jiní se však domnívají, že zobrazuje starší místní ženu s vysokým společenským postavením.

Çatalhöyük byl poprvé objeven v roce 1958 týmem vedeným britským archeologem Jamesem Mellaartem. Poté, co se Mellaart zapletl do řady padělatelských skandálů, byl mu vstup do Turecka zakázán a výzkum lokality byl až do 90. let 20. století pozastaven. Díky bohatému výzkumu, který se zde rozvinul, si archeologové vytvořili poměrně slušný obraz tohoto velkolepého místa, přesto starobylé zdi tohoto sídliště stále oplývají tajemstvím a intrikami.

Zdroj: IFL Science