Nejstarší kouzelnický trik se točí kolem useknuté hlavy. Úžasný příběh mudrce Džediho přežil tisíce let
O zázraku, který vás jistě pobaví, vypovídá Westcarův papyrus (Westcar Papyrus), jehož obsahem je pravděpodobně nejstarší soubor povídek na světě. Byl k vidění i u nás. Respektive jeho faksimile. Prohlédnout si ji mohli v roce 2020 návštěvníci výstavy Sluneční králové v Národním muzeu a dva roky poté v Moravskotřebovském muzeu. Originál vlastní Egyptské muzeum v Berlíně.
Kde byl papyrus objeven, není jisté. První stopa přichází až s britským cestovatelem Henrym Westcarem, který se k listině dostal v roce 1823 nebo 1824. Ale to také nevíme jistě. Westcar si do deníku zapsal, že v Kurně (u vyhlášené archeologické lokality Údolí králů) při návštěvě hrobek nacpaných artefakty zakoupil nějaké „kuriozity“, aby ochotným místním prodejcům udělal radost. Detaily o získaných předmětech ovšem nepřidal. Ani netušil, co má. Písmo nedokázal přečíst.
Část chybí
Papyrus se postupně přes dalšího majitele dostal do berlínského muzea, kde německý egyptolog Adolf Erman pořídil první překlad a pro obsah textu použil termín „pohádky“. V roce 1890 byl papyrus poprvé představen veřejnosti.
Pět slepených listů s dvanácti sloupci psanými hieratickým písmem dokumentuje pětici zázraků ze Staré říše. Faraona Chufua (v řečtině známý jako Cheops), který vládl patrně v letech 2509–2483 př. n. l., jeho synové baví vyprávěním příběhů o činech bohů, kněží a kouzelníků, jež se odehrály na dvorech různých panovníků. Literární dílo nicméně vzniklo výrazně později. Paleografický a jazykový rozbor ho datují do Druhé přechodné doby (cca 1650–1550 př. n. l.) či do počátku Nové říše (1550–1077 př. n. l.). Bohužel se nedochoval kompletní ‒ chybí úvod, většina první povídky o faraonu Džoserovi a pak závěr. Neodbornou manipulací navíc popraskal a na některých místech se zkroutil. To, co zbylo, má 169 cm na délku a 33,5 cm na výšku.
Rekordní pivař
Čtvrtý příběh, který nás teď zajímá, je naštěstí celý. Vystupuje v něm sám Chufu. Jeho syn Hordedef přeruší koncept vyprávění o minulosti s tím, že zázraky se mohou dít stále. Seznámí tedy faraona s kouzelníkem Džedim. (V anglickém přepisu Dedi nebo Djedi. Ne, s rytíři Jedi z Hvězdných válek nemá nic společného.) Neexistují žádné důkazy o tom, že by Džedi skutečně žil, nepíše se o něm ani v jiném historickém díle. Musíme se tedy spoléhat na to, co o něm říká papyrus.
Džedi byl mudrc, který i ve svém úctyhodném věku 110 let zvládal vypít 100 sklepnic piva denně. Egyptské ovesné pivo bývalo běžným nápojem, ostatně tehdy bylo po zdravotní stránce bezpečnější pít zpracovaný nápoj než obyčejnou vodu (což někteří turisté dodržují při návštěvách Egypta dodnes). Pivo kromě kněží popíjeli i dělníci. Ti, kteří pracovali na stavbě pyramid v Gíze, dostávali denní příděl v objemu asi 6 litrů. To jen tak na okraj.
Člověka ne!
Džedi byl pověstný svými magickými činy. Nejenže dokázal oživit neživé předměty, uměl prý probudit i mrtvého se sťatou hlavou, kterou přičaroval zpět k tělu. Chufu chtěl samozřejmě tohle fantastické kouzlo vidět na vlastní oči, a tak nechal poslat pro „dobrovolníka“ z řad zajatců. Džedi nicméně prokázal jistý morální kredit a odmítl trik předvádět na živém člověku. Prý by to bylo proti boží vůli. Náhradníkem se tedy stala husa.
Kouzelník nad ptákem s oddělenou hlavou pronesl magickou formulku a husa se kolébavě postavila, zatímco se její hlava znovu spojila s tělem. Na faraonovu žádost Džedi trik následně zopakoval na jiné huse se stejným úspěchem. Pak ještě přičaroval hlavu zpět jednomu vodnímu ptákovi a nakonec i býkovi. Pokaždé se zvíře znovu zvedlo na nohy ‒ s hlavou na krku. Kam se hrabe Copperfield!
Bezhlavá drůbež
Zní to úžasně, že? Můžeme si ale klidně vsadit na to, že se nic takového nikdy nestalo. Papyrus, který je považován za soubor fiktivních pohádek, je jediným zdrojem informací o tomto zázraku. Žádné podobné kouzlo nikdy nikdo úspěšně nezopakoval.
Přečtěte si také: Dvě záhadné dutiny v Menkaureově pyramidě: Našli vědci další vchod?
Jistě, každý, kdo někdy byl svědkem domácího zabití slepice na polévku, dobře ví, že drůbež může ještě chvíli po oddělení hlavy od těla klidně běhat po dvorku. Historie dokonce zná případ bezhlavého kohouta, který žil dokonce rok a půl. Nikdy ale žádnému ptákovi hlava sama zpět nepřirostla, natož býkovi.
Zdroj: IFL Science, Diana Míčková, Dorotea Wollnerová: Poslyš vyprávění z času tvých otců
Video, které jste mohli minout: Světově úspěšná reality show Asia Express se blíží
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
