Kyjevská Rus jako historická spojnice mezi Ruskem a Ukrajinou. Proč je pro Rusy tak důležitá?

Co spojuje Rusko, Bělorusko a Ukrajinu? Všechny tři státy byly samozřejmě součástí Sovětského svazu, ovšem jejich dávná historie nabízí ještě další propojení, které má z hlediska dějin východní Evropy zcela zásadní význam – převážně na těchto územích se totiž před více než miléniem rozléhala Kyjevská Rus, nejstarší státní útvar mezi východoevropskými Slovany.

Normanské kořeny Rusi

Stejně jako v případě Anglie a Francie stáli u zrodu východoevropské státnosti Vikingové (konkrétně švédští Varjagové). Jejich cílem bylo obchodní propojení Baltského a Černého moře, což se jim i díky propojování s místním obyvatelstvem dařilo – nepříliš mocné slovanské kmeny se tak během druhé poloviny 9. století sjednotily v první státní útvar na tomto území.

Toto období je spojené se jménem Varjaga Rurika, zakladatele ruské vládnoucí dynastie Rurikovců. Toho si pozvaly ruské kmeny, aby vládl severoruskému Novgorodu, neboť tamější obyvatelé neznali zákony a měli se samosprávou problémy. Po Rurikově smrti v roce 878 či 879 se vlády ujal Oleg, rovněž varjažského původu, který začal rozšiřovat území směrem na jih. Postupně se probojoval až ke Kyjevu, jemuž vládli další Varjagové Askold a Dir, kteří se do města dostali po odštěpení z původní Rurikovy družiny. Oleg je porazil, sjednotil tak moc Novgorodu a Kyjeva a do druhého jmenovaného města díky výhodnější poloze pro obchod přesunul centrum své říše. Právě tento okamžik v roce 882 tak bývá popisován jako počátek Kyjevské Rusi.

Nutno však připomenout, že všechny tyto děje pocházejí z nejstarší ruské kroniky s názvem Pověst dávných let z 12. století – skandinávské zdroje o těchto varjažských aktivitách ve východní Evropě nehovoří a sám letopis byl napsán až více než dvě století po popisovaných událostech. Detaily vzniku Kyjevské Rusi jsou tedy (stejně jako většina ostatního dění v raně středověké východní Evropě) do značné míry zahaleny tajemstvím.

Vzestupy a pády říše

Další roky Olegovy vlády byly charakterizované neúspěšnými snahami o dobytí Konstantinopole, jež nakonec vyústily ve smířlivé obchodn vztahy. Podobně si vedl i Olegův nástupce Igor, pravděpodobně Rurikův syn. Další vládkyně, kněžna Olga, v polovině 10. století přijala do původně pohanské Kyjevské Rusi křesťanství, a to v jeho východní podobě – komplikované vztahy s Byzantskou říší tedy pokračovaly. Oficiálním náboženstvím se křesťanství stalo koncem 10. století díky Vladimírovi I.

Yaroslav the Wise ruled Kievan Rus during its golden age. He codified laws & expanded his authority into new territory, making his state one of the most powerful & sophisticated in Europe. His death was followed by decades of instability that undid many of his achievements. pic.twitter.com/v0b4sU4sZU

— Epic History (@EpicHistoryTV) November 8, 2019

Nejslavnějším panovníkem Kyjevské Rusi se stal během 11. století Jaroslav s všeříkajícím přídomkem Moudrý. Pěstoval dobré vztahy s Byzancí (navzdory občasným nevyhnutelným konfliktům), staral se o rozvoj říše v kyjevské i novgorodské části a především se chytrou sňatkovou politikou orientoval směrem na západ. Díky rozvoji křesťanství se zlepšovala gramotnost, došlo k rozvoji kultury. Na počátku 12. století byl dopsán zákoník Ruská pravda, jehož vznik Jaroslav Moudrý podnítil a jenž dodnes představuje cenný zdroj informací o životě a způsobu přemýšlení v tehdejší východní Evropě.

Odkaz Kyjevské Rusi

Kyjevská Rus definitivně skončila před polovinou 13. století. Už bezmála století před tím se drolila kvůli nástupnickým tahanicím, poslední kapkou pak byla invaze Mongolů. Území Kyjevské Rusi bylo rozdrobeno a většina jednotlivých knížectví se na další dvě století stala součástí mongolského státního útvaru známého pod názvem Zlatá Horda. Právě tento útok z východu přitom stál za etnickým i územním rozdělením, jež se následně stalo základem pro vznik ruského, běloruského i ukrajinského suverénního státu.

Kyjevská Rus se takto nazývá až od 19. století, do té doby se jednalo prostě o „Rus“ – což je v současné ruštině jedno ze synonym pro Rusko jako takové. Není proto divu, že si Rusové tento útvar s centrem v Kyjevě historicky přivlastňují a považují jej za součást svých dějin – nárokovali si ho už panovníci Moskevského velkoknížectví mezi 13. a 16. stoletím, kteří se považovali za duchovní nástupce Kyjevské Rusi (ačkoli s ní měli pramálo společného). I proto je pro Rusy Kyjev významným centrem nejen ukrajinské historie, nýbrž i jejich vlastní...