Skutečná historie Královce je plná velkolepých bitev. Který český král byl u jeho založení?

Jako první sem přišel šířit slávu křesťanství významný válečník vrcholného středověku, český král Přemysl Otakar II. Jeho křížová výprava proti pohanským Prusům v letech 1254–1255 měla několik důsledků. Především se mu v zimní bitvě u Rudavy v čele 60 000 poutníků, křižáků i profesionálních bojovníků z Čech, mnoha oblastí Svaté říše římské a členů Řádu německých rytířů podařilo krvavě porazit poslední silný pruský kmen Sambů, který dosud vzdoroval christianizaci. Vedlejším efektem pak bylo založení opevněného hradu, jenž se stal základem pozdějšího města Královec, v němčině nazývaného Königsberg.

On a side note, I don't think people realize how far east Prussia went. Königsberg is the modern day Russian enclave of Kaliningrad while parts of 1800 Prussia are now in modern day Belarus.

Map from @SmithHelmut pic.twitter.com/5ngETjXige

— François Valentin (@Valen10Francois) October 5, 2022

Příslušníci Řádu německých rytířů položili základní kámen nového opěrného bodu na počest Přemysla Otakara II. 1. září 1255 a vybrali si k tomu strategické místo v ústí řeky Pregoly do Baltského moře. Spojenectví Přemysla Otakara II. a německých rytířů nebylo ani nové, ani překvapivé. Rytíři s černým křížem v bílém poli se po zhroucení křižáckých států ve Svaté zemi usazovali na různých místech Evropy – včetně Sedmihradska a Čech, kde jejich přítomnost už v čase panování třetího českého krále Přemysla Otakara I. dokládá listina papeže Inocence III. z 15. dubna 1204.

Němečtí rytíři se na Baltu objevili už v roce 1225, kdy za vojenskou pomoc mazovskému knížeti proti pohanským Prusům získali Chelmiňsko. Prusové ale byli tvrdým oříškem, o čemž se koneckonců přesvědčil už o více než dvě století dříve biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, jehož zdejší pohané v roce 997 na jeho misijní cestě zabili, čímž se postarali o jeho svatořečení.

Pokud jde o Královec, měl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, osobně vyznačit místo, kde bude založen. O 13 let později v roce 1268 se český král na místo činu v čele vojska znovu vrátil, aby zpacifikoval bouřící se Prusy, situace ale byla úplně jiná. Jak píše ve své diplomové práci o křížových výpravách Přemysla Otakara II. Jiří Knap, náhlá obleva znemožnila pohyb v rozmáčeném terénu, vojsko se začalo topit a přišlo o tradiční výhodu zimních tažení. Z vojenského hlediska tak výprava skončila fiaskem.

Královec se stal sídlem velmistrů Řádu německých rytířů a později i svobodným hansovním městem. V roce 1701 zde byl Fridrich I. korunován pruským králem a město se stalo součástí nově zřízeného pruského království, které existovalo až do roku 1918. V té době byl už nárok českých králů na oblast kolem Královce jen historickou reminiscencí.

Kalininovo město

Nejvíce diskutovanou událostí z historie Královce se stalo jeho obléhání a posléze dobytí Rudou armádou na konci druhé světové války v prvních měsících roku 1945. Tehdy se 130 000 německých vojáků déle než měsíc bránilo útoku 700 000 příslušníků 3. běloruského frontu maršála Aleksandra Vasilevského.

Po válce vůdce Sovětského svazu Josif. V. Stalin požadoval, aby se Královec a přilehlá část Východního Pruska staly součástí Sovětského svazu. Zároveň v té době Sověti město založené na památku Přemysla Otakara II. přejmenovali podle Stalinova a vlastně už i Leninova blízkého spolupracovníka (a mimochodem i spolupachatele Katyňského masakru) Michaila Kalinina na Kaliningrad.

Po rozpadu Sovětského svazu se Kaliningradská oblast stala exklávou Ruské federace. Oblast má rozlohu 15 100 km², což odpovídá rozloze Středočeského kraje a Prahy dohromady. V Kaliningradě žije zhruba o 100 000 obyvatel víc než v Brně.

Virtuální legrace

Nepopiratelné historické vazby Česka na Královec, dnes Kaliningrad, se staly v říjnu 2022 tématem virálních vtipů na internetu a sociálních sítích. Jejich autoři si v reakci na anexi několika ukrajinských oblastí Ruskem pohrávali s myšlenkou připojení Kaliningradu k ČR.

ZDROJ: Jiří Knap: Křížové výpravy Přemysla Otakara II. do Prus v kontextu dobového vnímání a moderní historiografie, Brno 2007