Krádež semen kaučukovníku, která vynesla stovky milionů

Již španělští conquistadoři věděli, že si indiánští bojovníci vymazávají kanoe jakousi pryskyřicí a zároveň jsou „gumové“ míče používány indiány při rituálních hrách. Přesto ale nedokázali technologii přenést do Evropy, byť samotný strom byl na našem kontinentu znám už od doby návratu Kryštofa Kolumba.

Latex z kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis) získal obrovskou popularitu roku 1770, kdy byla objevena jeho schopnost skvěle vygumovat text napsaný tuhou. Ještě větší nárůst poptávky byl zaznamenán v souvislosti s vynálezem galoší v roce 1825 a především po objevu vulkanizace ve 40. letech 19. století, což vedlo ke zbohatnutí brazilských oblastí Belém a Manaus.

La Condamine v roce 1736 poslal francouzské Akademii věd chuchvalec pryskyřičnaté tmavé hmoty zároveň s touto zprávou: „Množství těchto stromů roste v lesích provincie Esmeralda, kde se jim říká hhevé. Po naříznutí z nich vytéká bílá tekutina podobná mléku, která tvrdne a na vzduchu zčerná. Zdejší obyvatelé z ní dělají pochodně silné půldruhého palce, které výborně hoří bez knotu a dávají docela pěkné světlo. Při hoření vydávají docela příjemnou vůni. Pochodeň vydrží hořet asi 24 hodin. V provincii Quito se touto pryskyřicí potírá plátno a používá se ho jako u nás voskovaného plátna. Týž strom roste podél břehů Amazonky.“

Ve zprávě byla důležitá poznámka o tom, že z hmoty si domorodci vyrábějí střevíce, které když projdou kouřem, vypadají jako kožené. Zároveň se akademici dozvěděli o výborném místním triku: indiáni do latexu namočili hliněný džbán a nechali na něm latex ztvrdnout. Následně jej rozbili a střepy vytáhli hrdlem, což ve výsledku znamenalo, že jim zbyla jakási gumová čutora. Lehká a nerozbitná.

Herbert Butze ve své geografické knize zmiňuje příběh Julia Amarca, původně povaleče, jenž roku 1889 poprvé vyplul v indiánské kanoi proti proudu řeky Putumayo. O tři roky později už je z něj brutální plantážník, zakladatel firmy Amarco y Cia zaměřené na výrobu a prodej kaučuku. Povedlo se mu v Anglii získat půjčku jednoho milionu liber výměnou za slib, že ročně dodá 800 000 kg kaučuku. Podle Butzeho přežilo z 50 000 indiánů, které přinutil pracovat na plantážích, pouhopouhých 8000. To vše se ale odehrávalo v Jižní Americe, v nezměrných prostorách anonymních pralesů. Jenže Velká Británie měla i jiné plány.

Zloděj v britských službách

Píše se rok 1876. Loď pojmenovaná Amazonka má náklad, který podléhá rozkladu. Kromě orchidejí a dalších skvostů a zajímavostí, které botanik Henry Wickham pravidelně odesílá do britské botanické zahrady, tentokrát ukrývají i cenný lup.

70 000 semen kaučukovníku, jejichž vývoz je pod hrozbou drakonických trestů přísně zakázán. Posílat orchideje, na kterých nikomu z Brazilců vlastně moc nezáleželo, je jedna věc, a vyvést semena, která pokud by vzešla, by mohla narušit celé jedno průmyslové odvětví, toť věc druhá. Semena měla být ukryta ve vycpaných krokodýlech, což pravděpodobně nikomu nebylo divné.

Jiná verze pašeráckéhío počinu je popsána Herbertem Butze v knize Im Zwielicht der tropischen Wälder. Ten naopak píše o pytlích s orchidejemi a sektu, kterým byli oblaženi celníci. Kaučukové plantáže se staly extrémně výnosné, což mimo jiné přineslo mnohanásobné zdražení i těch nejzákladnějších produktů v oblastech, v nichž plantážníci žili. Zároveň ale drahota přinesla totální závislost Indiánů a chudých rolníků na práci, kterou jim dávaly plantáže. Jakékoli domácí hospodaření, krom pěstování cukrové třtiny jako základní suroviny pro výrobu pálenky, bylo zakázáno.

Prolomený monopol

Jakmile zahradníci v Kew předpěstovaly rostliny, bylo rozhodnuto jimi zazásobit zámořské kolonie. Wickham následně dohlížel na britské plantáže kaučukovníku na Cejlonu. V roce 1907 se na světovém trhu nabízí první kaučuk z plantáží – sice jen „pouhých“ šest tun, ale je jasné, že jihoamerický monopol přestal existovat. Roku 1913 Britové už mají kontrolu nad kaučukových trhem. Následně pružnosti i trvanlivosti kaučuku využil automobilový průmysl v čele s The Ford Motor Company a The Goodyear, které spolu s Firestone Rubber Companies založily plantáže v Brazílii na ploše 10 000 ha. Následně se kaučukovníky rozšířily do pestré palety míst v tropech a subtropech od Nigérie po Barmu, od Malajsie po Thajsko.

Dnes už skoro nikdo nezná botanika, pašeráka a dobrodruha Henryho Wickhama, který prolomil brazilský monopol. Podle firmy Michelin aktuálně přináší pěstování kaučukovníku obživu 30 milionům lidí. Jak vidno, i historičtí pašeráci mají svůj podíl na naší spokojené současnosti.

Text: Topi Pigula