Karta smrti: proč dávali Američaní vietnamským mrtvým eso do úst?

Karty jako symbol smrti nejsou až tak často používanou symbolikou. Dne 2. srpna 1876 zazněly v Deadwoodu na americkém divokém západě výstřely, jenž odpravily Jamese Butlera Hickoka a dopravily ho do míst, odkud není návratu.

Ačkoli Hickock v té době už proslul svou opatrností, nebylo mu to nic platné. Traduje se, že seděl zásadně zády ke zdi, nepoužíval ani k pití, ani ke kouření pravou ruku, aby ji měl neustále v pohotovosti pro případné tasení pistole a přesto jej smrtící výstřely zasáhly uprostřed karetní kry. Mrtvý měl v ruce údajně dvě osmičky a dvě esa. Ono slovíčko „údajně“ je pro text poměrně důležité, neboť literární zdroje a odkazy se od sebe liší. Nicméně esa, konkrétně pikové eso, v ní figuruje. Karta získala obrovskou, dokonce smrtící popularitu. Esa se objevovala ve válce gangů bojujících o prodej pašovaného nebo načerno vyrobeného alkoholu ve třicátých letech minulého století v USA, kdy zemi zachvátila prohibice. Mimochodem díky jejímu zrušení v roce 1933 vyhrál president Franklin Delano Roosevelt své prezidentské volby.

Použití karet jako válečného symbolu smrti se táhne snad celou americkou historií. Objevily se v občanské válce Severu proti Jihu a během druhé světové války na nich byly natištěny siluety nepřátelských letadel. Při hře se tak vojáci učili rozeznávat nepřátelské letouny, což jim v budoucnu mohlo zachránit život. Vlastníte takovou kartu? Dnes originál stojí v aukcích stovky dolarů. Ovšem nejslavnější kartou se stalo pikové eso ve válce „nejameričtější“ bez ohledu na fakt, že se odehrála v Asii.

Vietnamskou džunglí se nese staccato amerických automatických pušek M16, kterým z druhé strany odpovídá paleta zbraní různé, povětšinou socialistické provenience, mezi nimi je nejčastější charakteristický zvuk kalašnikovů. Zatímco střelba kalašnikovů pomalu utichá, američtí vojáci, v podstatě dvacetiletí kluci, vnikají do vesnice a začínají si prohlížet mrtvoly právě zabitých nepřátel. Najednou se u jednoho z nich objeví balíček karet, z nich voják na první pokus vyndává pikové eso a vkládá jej mezi zakrvácené rty jednoho z Vietnamců.

Onen balíček je složený jen z jedné jediné karty. Samá esa. Psychologický dopad na protivníky byl silný, význam vložené karty víc než jasný. Byli jsme zde, bojte se. Vrátíme se. Karet máme dostatek. A jsme takoví páni situace, že si můžeme dovolit tento krutý žert. Žádná panika, žádné chaotické přeskupování. Americkým armádním psychologům bylo jasné, že se „historka“ roznese a z hlediska armádní strategie je dobré ji podporovat. Spotřeba karet dokonce dospěla tak daleko, že bylo nutno objednávat do Vietnamu speciální zásilky karet. Nikoliv celých karetních balíčků, jak by se slušelo a patřilo, ale bedny plné pikových es.

Karty jako zbraně

Později se zpravodajští důstojníci dopracovali k poznání, že karty, prostředek k rozptýlení ve většině velkých válečných konfliktů 20. století, by se daly využít i ke zpravodajským účelům. A tak se na nich objevily tváře nejhledanějších nepřátel. Karty měli k dispozici nejen vojáci US ARMY, ale objevily se i mezi Iráčany. Poselství bylo jasné: Tyto muže, živé nebo mrtvé hledáme. Když koaliční vojska zasáhla v rámci koaliční akce Pouštní bouře do Iráku, měly karty pomoci vojákům identifikovat nejhledanější nepřátele. Kdo by „našel“ pikové eso, Saddama Huseyna Al Tikriti, stal by se slavným. On a jeho synové Udaje (křížové eso) a Kusaj (srdcové eso) byli všeobecně známou „personou non grata“, pikový král Ali Hassan al-Majid známý jako chemický Ali už tak obecnou popularitu neměl. Všichni výše jmenovaní jsou už dnes po smrti. Někteří, jako Saddam Hussein či chemický Ali, byli popraveni, synové iráckého diktátora byli zabiti při přestřelce.

Kdyby se vám náhodou na stole, v kanceláři, nebo ve schránce zničeho nic objevilo pikové eso, možná stojí za to zhodnotit své aktivity a zamyslet se, komu jste šlápli na kuří oko. Může jít o žert, a nebo opravdu zlou výhrůžku.

Topi Pigula