Dinosaury nezabila globální zima. Nové objevy přepisují krutý příběh po dopadu asteroidu

Výše uvedenými otázkami se zabýval planetární vědec Cem Berk Senel, který se svým týmem přinesl novou studii a za hlavního viníka vymírání označil jemný prach z rozmetaných hornin.

Mohlo by vás zajímat: Asteroid Chicxulub vyhubil dinosaury silou miliard atomových bomb. Podívejte se, jak dopad probíhal

A study in @NatureGeosci suggests that fine silicate dust from pulverized rock generated by the Chicxulub impact likely played a dominant role in global climate cooling and the disruption of photosynthesis following the event. https://t.co/VwggcszgB0 pic.twitter.com/dOgGu2aKiI

— Nature Portfolio (@NaturePortfolio) October 30, 2023

Prach z hornin

Nová studie publikovaná v časopise Nature Geoscience uvádí, že na prach rozbité horniny byly vyvrženy do atmosféry a blokovaly Slunce do té míry, že rostliny na Zemi ztratily možnost fotosyntézy. Jde o tak biologicky důležitý proces pro zachování života, že má jeho ztráta takřka okamžitý účinek, a podle Senela tohle období trvalo minimálně dva roky. Došlo tedy na zhroucení potravního řetězce a v reakci na tuto události i na zmiňované masové vymírání. Dříve se přitom mělo za to, že síra uvolněná při dopadu a saze z lesních požárů vyvolaly globální zimu a vymírání měl na svědomí rapidní pokles teploty.

To Senel samozřejmě nevylučuje. Ve své studii tvrdí, že se globální klima mohlo ochladit až o 15 stupňů. Mnohem větší význam však připisuje právě zastavení fotosyntézy v kombinaci se zmiňovaným prachem z hornin. Své poznatky staví na výsledcích nových počítačových modelů, které simulovaly globální klima po dopadu asteroidu. Vycházel z dat o klimatu Země v té době a z nových údajů ze vzorků sedimentů odebraných z naleziště fosilií Tanis v Severní Dakotě. Ty zachycují dvacetileté období v době po dopadu a poskytují jedinečný záznam o události, která byla zřejmě nejvýznamnější v historii života na naší planetě.

Kam asteroid dopadl?

Zkamenělé ryby nalezené ve zmíněné lokalitě odhalují, že asteroid dopadl u mexického poloostrova Yucatán na jaře. Další fosilie, které zde byly nalezeny, pak ukazují, jak se katastrofický den odehrával v nebývalých detailech. Vzorek analyzovaný pro účely nové studie obsahoval křemičité prachové částice, které byly před návratem na Zemi vymrštěny do atmosféry a staly se oním nechtěným štítem proti slunečnímu záření. Jejich umístění v prozkoumávaných vrstvách naleziště Tanis pak podporuje novou studii a dává nám opět o trochu komplexnější pohled na to, co se s naší planetou putující vesmírem vlastně dělo.

Zdroj: CNN, Nature Geoscience