Budeme jednou žít v gigantických městech ve vesmíru? Odvážná studie počítá s využitím asteroidů

Tým vědců z Rochesterské univerzity publikoval studii, která popisuje, jak bychom mohli jednoho dne využívat asteroidy jako masivní vesmírná sídla o velikosti velkých pozemských měst. Sami autoři práce však zachází podle svých slov do „divoce teoretické“ roviny a na první pohled je zřejmé, že by se musela seběhnout řada proměnných, aby bylo něco takového možné vytvořit.

K tématu: Vzrušující objev. Vědci z Číny odhalili obrovské zásoby vody na Měsíci

Koncept města na asteroidu je založený na návrhu NASA ze 70. let minulého století. Jde o variaci na tzv. O’Neillův válec, který vymyslel fyzik Gerard O’Neill poté, co ho NASA v roce 1972 pověřila návrhem vesmírného habitatu, který by umožnil lidem přežít ve vesmíru. O’Neillův válec je rotující obydlí, které se obvykle skládá ze dvou válců spojených tyčí a otáčejících se v opačných směrech. Válce se otáčí dostatečně rychle na to, aby vytvořily umělou gravitaci, ale z druhé strany ne tak rychle, aby vyvolávaly nevolnost z pohybu.

Vědci, kteří přišli s inovovanou metodou popsanou v článku odborného časopisu Frontiers in Astronomy and Space, se zaměřili především na obejití transportu velkého množství materiálu do vesmíru, který se zdá být velmi problematickou částí celého formování habitatů. Nápad týmu z Rochesteru spočívá v tom, že využijí materiál, který již volně a ve velkém množství létá vesmírem, tedy asteroidy. Lidé by však nežili na jejich povrchu – k tomu nebývají „kusy skály“ letící vesmírem dostatečně velké – ale využili by jejich hmotu k přípravě popisovaného válce. Asteroid by bylo nutné roztočit tak rychle, aby se rozpadl, čímž se dostáváme k oné divoké teorii, pokračující ještě další fází.

Před tím, než bychom „nějak“ roztočili asteroid natolik, abychom narušili jeho strukturální integritu, obalili bychom jej do sítě z uhlíkových nanovláken. Ta by posloužila k zachycení všech úlomků rozpadlého asteroidu, čímž by vznikl plášť onoho válce a místo, na kterém by lidé mohli začít stavět. „Je zřejmé, že na asteroidech v dohledné době nikdo nic stavět nebude, ale technologie potřebné k realizaci tohoto nápadu neporušují žádné fyzikální zákony,“ vysvětlil profesor fyziky Adam Frank, který na projektu pracoval spolu s několika studenty zmíněné univerzity.

Čtěte také: Elon Musk prozradil, jaký osud čeká první lidi na Marsu

Autoři studie rovněž přišli s tvrzením, že by plášť z rozpadlého asteroidu posloužil také jako ochrana před radiací, což ale pořád nevysvětluje, jak by rotující obydlí vytvořilo atmosféru a dostatek kyslíku, aby lidé nemuseli žít s dýchacími maskami nebo se celá stavba nemusela umístit do speciálního umělého kontejneru. Tím ale dochází až k příliš nebezpečnému přibližování vědy a sci-fi, takže podobně smělé plány nechme zase pro jistotu spát.

Zdroj: Interesting Engineering, Rochester.edu