Franklinova výprava: děsivý příběh odhalený až po století a půl

Teprve v roce 2014 Kanada oznámila odhalení vraku dlouho ztraceného plavidla, které bylo součástí osudné Franklinovy expedice. Šlo o původně válečnou loď HMS Erebus. Za úspěchem stojí dlouhodobá snaha kanadské vlády, která od roku 2008 po stopách expedice vyslala šest pátracích výprav. Druhou loď zmizelé expedice HMS Terror se podařilo najít až v září 2016. Pomalu se tak začínají skládat střípky děsivého osudu výpravy, od jejíhož vyplutí uplyne letos v květnu 174 let.

Franklinova osudná mise

Výprava o 129 mužích vedená zkušeným důstojníkem královského námořnictva Sirem Johnem Franklinem vyplula z Anglie v květnu 1845. Jejím cílem bylo objevit kurz pro legendární Severozápadní cestu, která by propojila přes Severní ledový oceán vody Atlantiku a Pacifiku.

Britové na ničem rozhodně nešetřili. Obě vyslané plachetnice HMS Erebus a HMS Terror využívaly i takových technologických výstřelků jako parního stroje a lodního šroubu. Krom objevitelských zásluh a posílení imperiální prestiže by cesta více než půl století před prokopáním Panamského průplavu měla i nezanedbatelné ekonomické dopady.

Loď Franklinovy expedice

Namísto revoluční objevitelské cesty se však Franklinova expedice stala synonymem hororu. Po posledním kontaktu s velrybáři v Baffinově zálivu mezi Grónskem a americkou pevninou se už nepodařilo znovu navázat kontakt. Ve vlnách Tichého oceánu Franklinovy muže nikdo nikdy nespatřil. Skládačku toho, co se stalo, dávají vyšetřovatelé dohromady více než o století a půl později.

Konečně na stopě

Po řadě vodních i pozemních pátracích akcí se tak podařilo zjistit, že posádky přečkaly zimu poblíž ostrova Devon a v září 1846 byly uvězněny ledem poblíž Ostrova krále Viléma. V rozporu s rozkazy přitom po sobě námořníci nezanechali písemné svědectví. V létě 1847 pak po opuštění lodí zemřel i Franklin sám, zbytky posádky ještě v roce 1848 vyrazily po pevnině vstříc Kanadě na jihu. Nakonec zemřeli všichni, později objevená těla navíc naznačovala, že v posádce docházelo i na kanibalismus.

Velmi kusé objevování indicií a řada otázek včetně umístění lodí, ale i deníků, však stále zůstávala nezodpovězena. Z nalezených indicií tak vyplývalo chaotické, skoro až pološílené chování posádky obou lodí na celé její výpravě. Zjištění pravdy navíc po dlouhou dobu bránila i sveřepost britské admirality, která ignorovala svědectví Eskymáků, jež potvrzovala domněnky o kanibalismu mezi námořníky.

Ladislav Loukota