Film vs. realita: V Letu číslo 93 si filmaři vymysleli kontroverzního zbabělce, pasažéři kokpit zřejmě nedobyli

Snímek Let číslo 93 se snaží být věrný realitě, autorské licenci se ale tvůrci nevyhnuli Zdroj: Universal pictures

Ačkoli je snímek Let číslo 93 v mnoha směrech věrný událostem z 11. září 2001, filmaři se nevyhnuli autorské licenci a kontroverzním rozhodnutím.

V roce 2001 otřásl Spojenými státy teroristický útok, při kterém zahynulo přes 3 000 lidí. Příslušníci islamistické organizace Al-Káida unesli čtyři dopravní letadla společností American Airlines a United Airlines, se kterými plánovali zasáhnout tři významné cíle. Dvě letadla narazila do budov Světového obchodního centra v New Yorku, jedno zasáhlo budovu Pentagonu ve Washingtonu D.C. a poslední mělo otřást majestátem Spojených států nejvíc, když s největší pravděpodobností mířilo na Bílý dům či budovu Kongresu.

Toto letadlo ale po vzpouře cestujících havarovalo v polích nedaleko pensylvánského města Shanksville. Právě o něm byl natočen první velký hollywoodský film založený na událostech z osudného 11. září a v našem seriálu si probereme, jak přesně je režisér Paul Greengrass zachytil. Je však nutné poukázat na skutečnost, že havárii letu 93 společnosti United Airlines nikdo nepřežil a svědectví poskytují pouze dochované záznamy z palubních zapisovačů spolu se záznamy telefonních hovorů. Pravdu se tedy nikdo ve skutečnosti nedozví.

Časové nesrovnalosti

Vzhledem k tomu, že se bavíme o hollywoodském filmu, byť založeném na skutečných událostech, bylo možné už dopředu očekávat několik autorských zásahů. Jedním z nich je například telefonát Zijada Jarraha se svou přítelkyní, který na rozdíl od filmu neproběhl z letiště, ale z hotelového pokoje. Dále filmaři nemohli vědět, co přesně dělali únosci před tím, než dorazili na letiště, takže se sluší podotknout, že pohledy do hotelových pokojů a modlení před únosem letadel sice vykreslují pravděpodobný obraz toho, co se stalo, ale ověřit to už nebude možné. Další časový nesoulad přichází v momentě, kdy únosci obsadí kabinu letadla a následně se z informačního systému dozvědí, že dvě letadla zasáhla své cíle v New Yorku. Podle dostupných informací víme, že zprávu o únosu letadel obdrželi piloti letu 93 ještě před tím, než se museli nedobrovolně vzdát kontroly nad letadlem.

Vraždy na palubě

Film dále pracuje s verzí, že piloti bojovali s únosci poté, kdy vstoupili do kokpitu. Následkem toho je kapitán letadla Jason Dahl ubodán a jeho mrtvé tělo odtaženo do zadní části letadla. Na tomto místě ale není možné Greengrasse vinit z omylu, protože přepis nahrávek z kokpitu byl zveřejněn až po natočení filmu. Ve skutečnosti tak zřejmě k boji pilotů s teroristy nedošlo, když jeden z únosců jasně křičí na kapitána, aby zůstal ležet na podlaze kabiny.

Co se týče dalších mrtvých z řad posádky i cestujících, tady film předkládá pravděpodobný obraz, opírající se o záznamy z telefonátů, které proběhly v době únosu přímo z letadla. Cestující Marion Britton volala svému příteli a v 9:41 hodin mu oznámila, že dva lidé byli zavražděni a letadlo změnilo směr svého letu. Jedním z těchto lidí byl s největší pravděpodobností jediný cestující první třídy Mark Rothenberg a stalo se tak zřejmě před tím, než byli cestující přesunuti do zadní částí letadla.

Christian Adams

Jednou z velmi kontroverzních částí filmu je vykreslení německého cestujícího Christiana Adamse, který mířil 11. září do San Francisca na veletrh vín. Ačkoliv neexistují žádné důkazy, jak se Adams během únosu choval, filmaři z něj – coby jediného Evropana – udělali symbol zbabělosti. Pokud chtěl Greengrass zahrát na strunu patriotismu, tak se mu to nepochybně povedlo, kvůli vyobrazení Adamse ale film schytal i značnou kritiku.

Podstatné je dodat, že filmaři nespolupracovali s Adamsovou manželkou, která to odmítla kvůli zármutku a bolesti ze ztráty manžela, a hlavně se neměli o co opřít. Šlo tedy o jejich vlastní rozhodnutí a autorský zásah, který posléze komentoval i herec Erich Redman, který Adamse ve filmu ztvárnil. Uvedl, že se nikdy nesnažil vykreslit jej coby zbabělce, ale demonstrovat jej jako člověka, který nikdy nedělal unáhlená rozhodnutí a vše měl dobře promyšlené.

Souboj s únosci a pád letadla

Poslední částí, kterou lze alespoň částečně zhodnotit ve smyslu věrohodnosti, je finální souboj o kontrolu nad letadlem a jeho následný pád v Pensylvánii. Film operuje s představou, že se cestujícím podařilo dostat do kokpitu a přímo bojovat s teroristy, podle záznamů letového zapisovače je ale nepravděpodobné, že se cestující do kabiny vůbec dostali. Z kabiny se ozývají hlasy únosců upozorňující na to, že se cestující téměř probojovali dovnitř a zazní rovněž několikeré ujištění, jestli už přichází ten správný moment strhnout letadlo k zemi.

K souboji přímo u kniplu, na základě kterého se mělo letadlo otočit podvozkem vzhůru, tak patrně nikdy nedošlo a divoké manévry letadla před jeho dopadem na zem tak zřejmě způsobili sami únosci ve snaze učinit cestujícím přístup do kokpitu co nejtěžší. Na druhou stranu lze potvrdit, že cestující chtěli teroristy opařit horkou vodou, o které v jednom z telefonátů z letadla hovořila letuška Sandra Bradshaw. A potvrdit lze i skutečnost, že pokud by se cestujícím podařilo teroristy přemoci, byl na palubě pasažér, který by byl schopný letadlo pilotovat. Byl jím Donald F. Greene s licencí PPL pro řízení malých jednomotorových letadel, k řízení letu č. 93 se však nikdy nedostal.

Bez ohledu na vše vyřčené ale lze říct, že Let číslo 93 vykresluje události z 11. září poměrně věrohodně, a to i s přihlédnutím k nedostatku podkladů.