Dopadům Mnichovské dohody se dnes jen těžko věří. Takhle v ochromeném Československu začalo 167 dnů pekla

Ztráty Československa způsobené Mnichovskou dohodou byly v mnoha oblastech devastující. Země přišla o 3,6 milionu obyvatel (34 %) a 28 680 km² území (30 %), kromě Německa se o své nároky přihlásily i Polsko a Maďarsko.

Plzeň se stala pohraničním městem, ve středních Čechách sahala německá třetí říše na dohled Prahy. Například pískovcový toskánský sloup z druhé poloviny 18. století na okraji Liběchova označující hranice někdejšího Boleslavského, Litoměřického a Rakovnického kraje nově vyznačoval hranice okleštěného Československa. Sloup přitom leží vzdušnou čarou jen 35 kilometrů severně od sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí.

Přečtěte si také: Mnichov byl Hitlerovým mistrovským tahem. Měl i mnohem drsnější plán

Drtivou ránu zasadil Mnichov československému průmyslu. Vně hranic se ocitly strategicky významné hnědouhelné pánve, prakticky celá výroba skla a porcelánu, klíčové textilky, lehké strojírenství, chemičky a množství dalších provozů. Bylo to logické: oblast Sudet patřila k nejprůmyslovějším částem již Rakouska-Uherska a jen na Šluknovsku působilo v roce 1939 přes 7 500 průmyslových podniků, v nichž pracovalo přes 42 000 místních obyvatel.

Posunutím hranic ztratila smysl i drtivá většina pohraničního opevnění, jehož výstavba běžela až do poslední chvíle na plné obrátky. Například posledním postaveným těžkým objektem byl pěchotní srub N-S 53 „U chalupy“ poblíž Lužan u Olešnice v Orlických horách, který byl vybetonován ještě ve dnech 26. září–1. října 1938.

Ochromené železnice

Těžkou ránu zasadila Mnichovská dohoda železniční dopravě. Ze dne na den ztratily mnohé tratě význam, přímo se nedalo dojet ani z Prahy do Brna, Ostravy nebo Bratislavy. Například velmi vytížená spojnice z Prahy přes Českou Třebovou s pokračováním do Břeclavi byla přerušena hned na pěti místech a rychlíky proto končily už v Chocni.

Československé dráhy (ČSD) navíc musely Německým říšským drahám předat 877 lokomotiv, 136 motorových vozů a tisíce rychlíkových, osobních a služebních vozů. Přišly také o neuvěřitelných 23 500 nákladních vagonů. Přitom krátce před tím po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 právě ČSD dopravovaly do hraničních pevností a posádek tisíce vojáků a desetitisíce tun materiálu, aby je po 30. září spolu s uprchlíky transportovaly zpět.

Němci ihned započali s osazováním nádražních budov německými názvy měst, ale také s přejmenováváním ulic v obsazených městech. Jména připomínající legionáře, Edvarda Beneše nebo T. G. Masaryka byla nežádoucí. Na silnicích v zabraných oblastech se začalo prakticky ihned jezdit vpravo, čehož se řidiči ve zbytku Československa dočkali až po 15. březnu 1939.

167 dnů agonie

Obsazování pohraničních území Československa probíhalo až do 10. října a hlavní roli v něm hrál německý wehrmacht. Teprve po 20. říjnu předalo německé vojenské velení správu do rukou nově vytvořeným místním úřadům, v jejichž čele coby nově jmenovaný říšský komisař pro Sudetoněmecká území stál Konrad Henlein.

Na obsazených územích zůstalo kolem 800 000 Čechů, mnozí už dříve prchli do vnitrozemí. První větší vlna asi 25 000 lidí, mezi nimiž byli kromě Čechů i Židé a němečtí antifašisté, se zvedla po Hitlerově projevu z 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku. Po podpisu Mnichovské dohody, k němuž došlo půl hodiny po půlnoci v noci z 29. na 30. září 1938, následovala násobně větší vlna, jež ve vnitrozemí přinesla chaos viditelný hlavně na nádražích. Například na Wilsonově nádraží v Praze se tísnily tisíce bezprizorních lidí. Odhady počtu uprchlíků se k 1. říjnu 1938 přiblížily k číslu 180 000, z toho bylo kolem 140 000 Čechů.

Ať už ale byly důvody jejich odchodu z pohraničí jakékoliv, těšili se tito lidé výhodám pobytu na území svobodného státu pouhých 167 dnů. Tak dlouho trvalo Adolfu Hitlerovi, než dotáhl důsledky Mnichova do konce a obsadil i zbytek Československa. Už 11 měsíců po Mnichovské dohodě pak 1. září 1939 Hitler napadl Polsko, čímž začala druhá světová válka.

Mnichovská lekce

To už absurdnost Mnichovské dohody vynikla v celé své nahotě. V Česku se dodnes mluví o mnichovské zradě a mnichovském diktátu, který byla československá vláda nucena přijmout. Mezi poraženými se ale záhy ocitly i Velká Británie a Francie, které se rozhodly obětovat svého spojence v iluzorní snaze zachovat v Evropě mír.

Mohlo by vás také zajímat: Hitler dostal, co chtěl. Velká válka byla příliš čerstvá, Čechoslováci museli složit zbraně

„Myslím, že naprosto geniálně to řekl Winston Churchill, velký přítel Československa, který ještě nebyl u moci a byl jedním z poslanců, kteří hlasovali proti mnichovskému diktátu. Ten tehdy řekl, že Francie a Velká Británie měly na vybranou mezi hanbou a válkou. Rozhodli se pro hanbu a budou mít válku,“ připomněl v podcastu Prima ZOOM historik Jindřich Marek.

Zdroj: VHÚ, Ústav pro studium totalitních režimů, Jan Němec: Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska, Rumburk 2012

Video, které jste mohli minout: S největšími českými zrádci je to složitější. Historik důkladně rozebírá Čurdu nebo Moravce