Deset egyptských ran a dnešek: přemnožení žab

Bible očima přírodovědce

Všemohoucí podle zavedené věrouky všechno ví a všechno může. Proč by tedy nemohl nařídit Áronovi, aby vyzval žáby k migraci. Doslova se v Bibli píše: „Hospodin dále řekl Mojžíšovi: ´Vyzvi Árona: Vztáhni ruku se svou holí nad průplavy, nad říční ramena i nad jezera a vyveď na egyptskou zemi žáby.´ Áron vztáhl ruku nad egyptské vody a žáby vylézaly, až pokryly egyptskou zemi.“ Následně Áron slíbil, že poprosí, aby „Hospodin vyhladil žáby u tebe i v tvých domech. Zůstanou jen v Nilu.“ Z hlediska přírodovědného se snažil slíbit něco, co nemohl splnit, neboť žáby v Egyptě žijí nejen v Nilu, ale i dalších řekách a jezerech, včetně mrtvých ramen. Kdyby žáby zůstaly jen v Nilu, došlo by k zásadnímu ochuzení biodiverzity regionu. S biodiverzitou souvisí i rána zvaná jako "moře krve".

Díky pravidelnému rozvodnění Nilu (nilské záplavy) se nejen obnovuje vrstva úrodného bahna, ze kterého Egypt čerpal živiny pro rostoucí rýži a další plodiny, ale vznikají i mikroekosystémy umožňující život jak žábám, i larvám komárů, kterými se vyvíjející se žabky živí. Příroda je provázaná neuvěřitelně složitým systémem vzájemně propojených vazeb, kterým „božský“ zásah může jen uškodit.

Kde se vzal mýtus o záplavě žab?

Žáby, podobně jako jiní živočichové, mají své silnější a slabší roky. Vše závisí na klimatických podmínkách daného roku. Své o tom letos ví jak Česko, tak Slovensko, jen se nejedná o žáby, ale o hraboše. Podle některých vědeckých teorií došlo k přemnožení žab kvůli budování nových vodních zdrojů a zavlažovacích kanálů.

Ropuchy v Egyptě

Mezi žábami jsou ropuchy ty méně oblíbené. A právě ropuchy jsou žáby v Egyptě poměrně rozšířené hned v několika druzích. Jedna z těch vzácnějších je ropucha pruhovaná (Sclerophrys vittata). Mnohem běžnější je ropucha egyptská (Amietophrynus kassasii) a levhartí (Amietophrynus regularis), jejíž samičky nakladou 10–12 000 vajíček. Dále lze jmenovat ropuchu Dodsonovu (Bufo dodsoni) a i u nás žijící ropuchu zelenou (Bufo viridis). Přestože ropuchy díky své bradavičnaté kůži vzbuzují u lidí spíše ošklivost než nadšení, přece jen se žáby v egyptské mytologii vyšplhaly poměrně vysoko.

Žabí královna

Přemnožení, respektive každoroční migrace žab, stejná, jako se každoročně odehrává i u nás, se odrazila v polyteistickém náboženství dávnověkého Egypta. Bohyně plodnosti Heqtit byla zpodobňovaná v těle žáby a pokud samičky žab dokážou naklást desetitisíce vajíček, tak souvislost s plodností je více než nápadná. Z hlediska náboženství mohlo být představení žab jako pohromy krokem pro diskreditaci polyteismu a naopak krok ke snaze k víře v boha jediného.

Egyptská mytologie totiž oplývala řadou bohů, kteří často měli svá živočišná převtělení. Jmenujme například Anubise (šakal, průvodce mrtvých), Renenutet (had), Selkise (škorpion) či Basta (kočka) a Hóra (sokol). Bible představuje 10 egyptských ran jako nátlakový prostředek Hospodina na faraona. Cílem, jak známo, mělo být propuštění Izraelitů z egyptského područí. Navíc je dobré si uvědomit, že žáby jsou predátory hmyzu včetně komárů, kteří se stali další z příslovečných ran. Biologové sledují prudký ústup druhů obojživelníků a biodiverzitu, a tedy i s ní související přírodní rovnováhu. Ale o tom zase příště.

Text: Topi Pigula