2. října 2021 09:40

Stěžejní bitva u Žatce: Husité se bránili pětinásobné přesile, zlomovou roli sehrál oheň

Bylo 10. září 1421, když se obyvatelům Žatce naskytla mrazivá podívaná. K hradbám města se začala hrnout vojska druhé křížové výpravy vedené rýnským falckrabětem Ludvíkem a arcibiskupy z Mohuče, Trevíru a Kolína nad Rýnem. Svatá říše římská se již podruhé chystala mečem a krví vykořenit nebezpečnou českou herezi.

Žatec hrál v husitské době významnou roli. Vedle Loun, Slaného, Plzně a Klatov byl považován za jedno z pěti vyvolených měst, jež budou ušetřena před blížící se apokalypsou. Zapálení kazatelé tehdy tvrdili, že věrným křesťanům – míněno stoupencům učení Mistra Jana Husa upáleného v červenci 1415 v Kostnici – pomůže v zápase s Antikristem sám Spasitel, který osobně sestoupí na zemi a zahájí soud, jenž smete všechny hříšné (míněno katolíky a katolickou církev).

Podle historka Petra Čorneje (Jan Žižka, Praha, 2019) vypočítali kazatelé, že nesmlouvavý soud proběhne někdy mezi 10. a 14. únorem 1420. Lidé se měli zbavit svého majetku a uchýlit se na tuto dobu na hory nebo do jednoho z pěti vyvolených měst, tedy i Žatce.

Místo Spasitele dorazili křižáci

Jak víme, soudný den se nekonal, zato vypukla husitská ozbrojená revoluce, která do Čech v létě 1421 přivedla již druhou křížovou výpravu. Ta první vedená římsko-německým králem Zikmundem Lucemburským po bitvách na Vítkově a u Vyšehradu v roce 1420 neslavně odtáhla zpět do říše. Žatečtí husité tehdy na pomoc Praze poslali kontingent svých bojovníků, teď se ale sami ocitli ve vážném nebezpečí.

Jedna z hlavních křižáckých kolon se na konci srpna 1421 vydala z Chebu směrem na Žlutice a dále do vnitrozemí Čech, aby 8. září přitáhla ke královskému městu Kadani obsazenému husity teprve na jaře téhož roku.

Statečný rytíř ve službách husitů

Situace nevypadala dobře. Město opustil kontingent pražských husitů svolávaných na obranu hlavního města a mezi katolickými a husitskými měšťany se rozhořel spor, zda se bránit, nebo otevřít křižákům brány. Nakonec byli katoličtí měšťané vyhnáni a obrany se chopil rytíř Ojíř z Očedělic, jehož hrad Mašťov křižáci dobyli už 3. září.

Obránci ale záhy čelili dalšímu nebezpečí, když se ke křižákům připojily oddíly z Míšně. Pomocí těžkého obléhacího děla útočníci prorazili slabší část hradeb a vtrhli do města. Rozhořel se boj muže proti muži, bojovalo se na hradbách i v ulicích. Podle benediktinského kronikáře Jeana de Stavelot, který se tažení osobně zúčastnil, se poslední skupina obránců v čele s rytířem Ojířem z Očedělic bránila v jedné z bašt hradu. Když se křižákům nedařilo baštu dobýt, podkopali ji a zapálili. Ojíř se svými druhy uvnitř uhořel.

Křižáci se pak hnuli směrem k Chomutovu, při jehož dobývání v březnu 1421 husité zmasakrovali většinu obyvatel. Vydrancované a vypálené město neměl kdo hájit a husitská posádka před křižáky raději uprchla. Další na řadě byl Žatec.

Obrana Žatce

Když křižáci za pilného drancování celého kraje 10. záři přitáhli k Žatci, proudily už několik dnů do opevněného města zástupy uprchlíků a také zásoby potravin, jež měly posádce i obyvatelům umožnit přečkat očekávané obléhání. Husité se kromě hradeb mohli opřít o přibližně 6 000 obránců, proti nim ale stála přesila až 30 000 křižáků. Ti si kolem Žatce zřídili ležení a chystali se důležitou husitskou pevnost dobýt. Na rozdíl od obránců ale trpěli nedostatkem jídla, kterého v širším okolí města po předchozích bojích moc nezbylo.

Celkem šestkrát se křižáci pokusili vzít žatecké hradby útokem, pokaždé bezvýsledně. Mezitím do jejich ležení dorazily zvěsti o husitských posilách blížících se od Prahy. Husité skutečně sbírali u Slaného vojsko, které mělo obleženému Žatci vyrazit na pomoc, a připojit se k nim měl i táborský hejtman Jan Žižka z Trocnova. Než se tak ale stalo, pomohla Žatci náhoda.

Kritický moment nastal 2. října 1421, kdy zachvátil část křižáckého ležení požár, jenž spolu se zprávami o domnělých husitských posilách vyvolal v řadách křižáků nespokojených se špatným zásobováním a odolností žateckých obránců naprostý zmatek. Toho využili žatečtí a odvážným výpadem před hradby města dílo zkázy dokonali. Křižáci se stáhli nejen z dosahu dotěrných žateckých husitů, ale zamířili dokonce zpět do říše.

Konec křižáků v Čechách

Šlo o zásadní obrat ve druhé křížové výpravě. Zikmund Lucemburský se totiž se svou uherskou částí křižáků opozdil a do Čech dorazil až v průběhu října 1421. Podařilo se mu sice obsadit Kutnou Horu, ale polní vojsko husitů opírající se o vozovou hradbu a vedené Janem Žižkou se Zikmundovým křižákům ubránilo. Po doplnění sil pak husité 6. ledna 1422 křižáky bezstarostně rozložené kolem Kutné Hory překvapili a na hlavu porazili.

Úspěšná obrana Žatce a porážka křižáků u Kutné Hory znamenaly zkázu druhé křížové výpravy a husité měli na dlouhých šest let od křižáků klid. Mobilizace třetí křižácké armády začala teprve v roce 1427...

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.

ZDROJ: Jan Žižka, budování českého státu. Petr Čornej, Praha, 2019

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom