Až vyschnou české řeky, kde budeme brát vodu?

Taky neradi řešíte problémy, které nejsou vidět nebo jsou daleko? Občas je ale potřeba se na ně podívat, protože by se nás mohly začít velmi brzy týkat. Dalo by se říct, že by nám tak trochu vlezly až do domácnosti. O co jde? O hrozící nebezpečí sucha, které není prognózováno za stovky let, ale měla by se ho dožít většina z nás.

A i kdyby kohoutky u nás nevyschly, tak svět je příliš provázaný. A pokud má někde někdo žízeň, zásadně to ovlivní i ty země, které se doposud zelenají. O tomto nebezpečí diskutovala v pořadu Kupředu do minulosti Martina Kociánová s geologem Václavem Cílkem a agrárním analytikem Petrem Havlem.

Martina: Pane Havle, minule jsme se zmínili, že už i v západních zemích, dosud bezstarostných a vodou oplývajících, se to pozvolna mění. Je úbytek vody v těchto zemích jen lapálie typu, že si tak často nemůžeme kropit golfový trávník, anebo už je to někde opravdu vážné?

Petr Havel: Například Kalifornie, kde je právě sucho velkým problémem, přistupuje k další redukci využívání vodních zdrojů. Místní si nebudou moci bezmezně kropit zahrádky a budou muset měnit strukturu plodin tak, aby nespotřebovali tolik vody. A to jsme ve vyspělé části světa. Čili, je to problém.

Václav Cílek: Pojďme se si říct, na co vlastně vodu spotřebováváme. Běžně mluvíme o pití a o koupání. Méně se mluví o tom, že nejen v rozvojových zemích mizí až 50 % vody v netěsnícím potrubí. Další spotřeba je na závlahové zemědělství. Z něho se získává několik desítek procent světových potravin.

Další věc je koncepce tzv. virtuální vody. To znamená v každém kilogramu hovězího masa, abych ho vůbec dostal, tak spotřebovávám několik hektolitrů. V každém počítači, v každém kusu železa je obsažena spotřebovaná voda. A nejenom to. Ta spotřebovaná voda je obsažena v každé kilowatthodině elektrické energie. To znamená, my jenom tím, že svítíme, tak de facto někde spotřebováváme vodu.

I kdyby se klima neměnilo a jen přibývali lidé nebo jen spotřebovávali stále víc, jak to pozorujeme například v Indii atd., tak se spotřeba vody bude stále zvyšovat. V tom je velká zrada.

Petr Havel: Trubky v zemi nevidíme, a když něco nevidíme, tak se nás to netýká. V lokalitách, kde se neinvestovalo do vodohospodářské infrastruktury, se tak ztrácí až 60 % vody. A my se snažíme mít vodu co nejlevnější, tudíž na opravu nejsou peníze.

Česko tedy stojí nejen před problémem zadržování vody v krajině, ale také se musí dát do účelné obnovy vodohospodářské infrastruktury. Nedáváme do toho tolik peněz, kolik bychom dávat měli. To je taková tikající bomba, o které málokdo ví a hlavně o ní skoro nikdo nechce slyšet.

Václav Cílek: To je taky proto, že voda je privatizovaná. Vodárenská firma musí prostě vykazovat zisk. A ten zisk se dá vykazovat například tím, že neudržuji infrastrukturu nebo že ji udržuji lajdácky.

Petr Havel: Naprosto souhlasím, ale realita aspoň v České politice je momentálně spíš taková, že v malé obci nezkoncentrují dostatečný kapitál, takže do toho de facto nemohou investovat.

Co nás donutí, abychom o tématu začali přemýšlet? Je u nás aspoň trochu politická vůle zabývat se tím, jak vodu v Česku, které stojí na rozvodí, zadržet?

Celý rozhovor najdete TADY.