Aurora – loď, která se stala ikonou komunismu

Křižník Aurora měl výstřelem odstartovat Velkou říjnovou socialistickou revoluci a vychýlit ručičky světa hluboko doleva. Revoluce ale nemohla začít pouhopouhým jediným výstřelem. Muselo jí předcházet náročné, dlouhodobé a hlavně přísně utajené plánování. Nesmíme opomenout, že carská tajná policie byla plně funkční organizací. Na druhou stranu si tehdejší sociální podmínky o změnu přímo říkaly.

Proč se v socialistickém Československu slavila říjnová revoluce v listopadu? 7. listopad 1917 připadal v Rusku podle tehdy platného juliánského kalendáře na 25. října. I čas uvedený na dělu je poněkud matoucí, neboť podle literárních údajů se už odpoledne do Zimního paláce dostavil vyjednavač ze Smolného s výzvou ke kapitulaci. Druhá výzva, tentokrát s už pevně daným časem zněla na 19:10 hod. Pokud v té době nedojde k bezpodmínečné kapitulaci, vypukne útok na v té době již obklíčený Zimní palác, sídlo tehdejší ruské vlády.

Zimní palác, sídlo ruské vlády, byl dobyt

Co o samotném útoku píší Dějiny Ruska 20. století? „Přes Palácové náměstí se rozběhli námořníci, ale junkeři je odrazili střelbou z kulometu. Útočníci však do paláce pronikli postranním vchodem od Zimního kanálu. Propukl chaos – vybuchovaly granáty, střílelo se všude, ozýval se křik a nebylo možné rozlišit útočníka od obránce. Ženy od úderné roty se držely do posledního dechu. Kolem druhé hodiny noční začala střelba utichat. Bolševici Prozatímní vládu zatkli.... Vláda se nevzdala, jen se podřídila síle, oznámil tajemníkovi vojensko-revolučního výboru V. A. Antonovu-Ovsejenkovi ministr zahraničí Těreščenko. Zatčené ministry dopravili do Petropavlovské pevnosti. Když vítězové ve sklepech objevili obrovské zásoby lihovin, začali slavit svůj triumf, rozbíjet vzácný porcelán, vylamovat zásuvky a ničit nábytek. K Zimnímu paláci se stáhla Petrohradská škola ženijních praporčíků, 2. oranienbaumská praporčická škola, Praporčická škola severního frontu z Gatčiny, všechny pod vedením plukovníka Osvalda Germanoviče von Prüsnitze. Toho uvítaly již dříve přisunuté roty ženského úderného praporu.“

Sovětská propaganda samotný útok dokonale zamlžila. Někde se mluví o „statečném útoku rolníků a dělníků“, jinde o drancování a hromadném znásilňování opileckými bandami. Faktem je, že k výstřelu došlo, ale zdali měl být signálem (původně ano), nebo padl už v době probíhajícího útoku, v tom se historici rozcházejí. Ve filmu Aurora vystřelila, ale pozdě, natočeného v roce 1966, který byl ale z politických důvodů z vysílání vyřazen, se vyjadřuje A. V. Bělyšev, tehdejší komisař Aurory: „V devět večer jsem byl se členy lodního výboru na velitelském můstku lodi a čekali jsme na smluvený signál z Petropavlovské pevnosti. A když, pravda s opožděním, v devět hodin čtyřicet pět minut signalisti hlásili, že vidí červený oheň na Petropavlovské pevnosti, vydal jsem rozkaz. Z přídě na Zimní – pal!“ Jedna ze spekulací podporovaná právě zmiňovaným filmem říká, že první výstřel vyšel z děla Petropavlovské pevnosti, který signalista zaznamenal jako „světlo“, jež mělo být signálem pro Auroru. Teprve na něj měla výstřelem reagovat Aurora.

Aurora a technicko-taktická data

Křižník Aurora byl zkonstruován v Petrohradě v letech 1897 až 1903 jako první křižník třídy Pallada. Cílem stavby bylo zásadním způsobem posílit ruské loďstvo operují na Dálném východě. Pod taktovkou admirála A. A. Vireniuse se 8. listopadu 1903 vydal na plavbu. Nejednalo se o žádnou kocábku. Loď vážící 6 731 tun měřila 126,8 m a její pohon zajišťovaly tři tříválcové sdružené parní stroje s trojnásobnou expanzí a s přímým pohonem šroubů s celkovým výkonem 11 610 koňských sil. Vnější lodní šrouby měly průměr 4,09 m a prostřední lodní šroub měl průměr 3,50 m. Při zkouškách loď dosáhla maximální rychlosti 19,2 uzlu, při 135 ot/min a výkonu strojů po 3 870 koních.

Ani z hlediska výzbroje ji nebylo vhodno podceňovat. Do bitvy mohla zapojit osm šestipalcových kanónů, 24 hlavní 75mm kanonů, osm 37mm a dva Baranovského kanóny. K tomu je nutno připočíst osm torpéd a 35 min, jejichž počet následně vzrostl na 150. Zlaté české (tehdy rakousko-uherské) ručičky loď vybavily měřicími přístroji firmy Ericha Roučka, která byla založena roku 1911 v Blansku na Moravě. Jenže loď byla na vodu spuštěna o 11 let dříve, než vůbec továrna vznikla, což znamená, že přístroje z Blanska se na palubu dostaly až při dodatečných opravách.

Aurora ve válkách

Prvním bojovým nasazením se stala rusko-japonská válka. Aurora se dostala z Baltského loďstva do nově zformované 2. pacifické eskadry a spolu s ní plula pod velením admirála Rožestvenského z Evropy směrem na Dálný východ, kde japonské císařské námořnictvo přístavu Port Arthur zablokovalo zdejší ruskou eskadru. Pro císařské Rusko se jednalo o potupu a v podstatě přímou výzvu k boji. Celý náročný přesun trval od října 1904 do května 1905 a neproběhl bez komplikací. Bojový křest lodi nastal v bitvě u Cušimy, ve které japonské námořnictvo drtivě zvítězilo. Lodi se podařilo probít z bojiště a byla poté krátce internována v Manile (to samé provedly křižníky Oleg a Žemčug). Po návratu k Baltskému loďstvu loď sloužila k výcviku a podnikla řadu zámořských plaveb včetně thajské, kdy se v roce 1911 v Bangkoku stala součástí oslav korunovace thajského krále Rámy VI., což byla pro zemi obrovská událost.

Auroru neminula 1. světová válka, ostatně primárně šlo o loď válečnou. Její bojové nasazení se odehrávalo v Baltském moři pod velením kapitána Butakova. Mimo jiné sloužila k výlovu min i výcviku kadetů. V průběhu 2. světové války se křižník kotvící u Leningradu stal součástí protiletecké obrany obléhaného města, které Luftwaffe decimovalo silným bombardováním. Později, když se Němci přiblížili k městu, Rusové demontovali část výzbroje a děla umístili na kopce jihozápadně od města. V září 1941 se křižník dostal do nerovného souboje s německým loďstvem, v němž podlehl a klesl na mělčinu. Podle historických údajů neměl z celé posádky nikdo přežít.

Aurora jako symbol

Po válce byl křižník v letech 1945–1947 opraven a posléze natrvalo zakotvil na řece Něvě v Leningradu jako symbol Říjnové revoluce, kde se roku 1957 stal muzeem. Zároveň se z ní díky historické „pravdě“ prezentované Sovětským svazem stala skutečná ikona revoluce. Sověti ji vyzvedli na pomyslný piedestal dějin, mohutně oslavovali a její v podstatě minoritní úloha ve Velké říjnové revoluci byla vylíčena takovým způsobem, že si celé generace myslely následující: nebýt výstřelu z Aurory, tak by vůbec revoluce nenastala. V roce 2016, po dvou letech rekonstrukcí, se vrátila zpět na své „muzejní kotviště“. Co je na ní nového? Třeba 52 bezpečnostních kamer.