Ve slavné bitvě ubili švédského krále. Jeho protivníkem byl jeden z nejmocnějších Čechů

V roce 1629 se třicetiletá válka pro armády protestantů v Evropě nevyvíjela dobře. Bohatý, ale vojensky nezkušený dánský král Kristián IV. hájící zájmy Haagské koalice (kromě Dánska ji tvořily Anglie, Nizozemí a severní státy Svaté říše římské) proti Habsburkům původně pronikl přes Moravu a Slezsko až do Uher, ale pak musel ustoupit zpět do Kodaně. Doufal přitom, že jeho pronásledovatel nesežene na Baltu dost lodí, aby se dostal až do dánské metropole.

Mohlo by vás zajímat: Král středověkých večírků Petr Vok vlastnil trpaslici. Jeho poslední manželce bylo 13 let

Protivníkem krále Kristiána nebyl nikdo jiný než vrchní velitel císařských vojsk Albrecht z Valdštejna (24. září 1583 – 25. února 1634). Tento původně protestantský šlechtic pocházel ze starobylého, ale zchudlého rodu sídlícího na tvrzi Heřmanice u Jaroměře. Svou vojenskou kariéru zahájil v roce 1619 přeběhnutím na stranu císaře s plukem moravských stavů a stavovskou pokladnou k tomu.

Po porážce českého stavovského povstání a staroměstské exekuci Albrecht z Valdštejna zbohatl na konfiskátech, a díky tomu mohl z vlastních zdrojů vytvořit armádu čítající od 30 000 do 100 000 mužů. Tu chytře poskytl císaři Ferdinandovi II. za právo na získávání válečné kořisti z dobytých území. Vojenský podnikatelský plán Valdštejnovi skvěle vycházel a za to, že do kouta (přesněji řečeno na ostrov Sjælland) zahnal dánského krále, dostal tučnou odměnu v podobě meklenburského vévodství.

Podivná bitva u Lützenu

Válečná situace se ovšem radikálně změnila, když se v roce 1630 ve Valdštejnově Meklenbursku vylodil švédský král Gustav II. Adolf, který proslul jako největší válečník severu. Svou taktiku založil na pohyblivém dělostřelectvu a kvalitní pěchotě tvořené muži věrnými svému králi. Švédové se probili až do Bavorska a jejich spojenci Sasové obsadili Prahu.

Valdštejn, který byl po krátké přestávce rychle povolán do čela císařských vojsk, vytáhl s armádou přes Znojmo do západních Čech, aby Gustava II. Adolfa odřízl od zásobování a zamířil do Saska. Tady se u Lützenu, ležícího jen 15 kilometrů od Lipska, obě armády v mrazivém počasí nadcházející zimy 16. listopadu 1632 utkaly.

Valdštejn s bitvou už ani nepočítal, chtěl v okolí Lipska hlavně přezimovat. Švédský král ale svých 12 800 pěšáků, 6 200 jezdců a 60 děl nehodlal nechat zahálet. Když se rozplynula ranní mlha, začaly se obě strany ostřelovat z děl, kterých měl Albrecht z Valdštejna jen 24. Měl také jen 7 000 pěšáků a kolem 5 000 jezdců.

Švédská pěchota postupovala důrazně vpřed, narazila ale na zakopané Valdštejnovy mušketýry a musela zpomalit. Ohrožené Valdštejnovo křídlo na poslední chvíli zachránil příchod posil. Šlo o 3 000 pěších a 2 000 jízdních kyrysníků zkušeného velitele Gottfrieda Jindřicha Pappenheima, o jehož odvaze kolovaly po Evropě pověsti. Pappenheim se vrhnul srdnatě vpřed, byl ale smrtelně zraněn a jeho jízda se dala na ústup.

V tu chvíli se do bitvy osobně vložil švédský král Gustav II. Adolf. Zaútočil se svým oblíbeným plukem na pozice katolíků, byl ale těžce raněn, spadl z koně a ubili ho vojáci protivníka, kteří netušili, o koho se ve skutečnosti jedná. Smrt krále se podařilo Švédům utajit a bitva pokračovala dál, tentokrát k neprospěchu císařských. Po zabití oblíbeného Pappenheima začaly některé pluky ustupovat a do čela oslabeného vojska se tak postavil osobně sám Valdštejn, přičemž byl zraněn.

Boj se přeléval z jedné strany na druhou a pro dým z neustálé palby mušket a blížící se soumrak přestávalo být vidět. Pozdě odpoledne se obě armády odpoutaly a Valdštejn raději v noci opustil bojiště a stáhl se za hradby Lipska. V bitvě, kterou obě armády označovaly za vítěznou, padlo kolem 5 000 císařských vojáků a na 4 000 Švédů. Gustav II. Adolf byl zřejmě posledním evropským králem, který padl v čele svých vojsk.

U nás ale bitvu asi nejvíc proslavila postava hraběte Pappenheima, o jehož jezdcích měl podle básníka Friedricha Schillera Valdštejn později hanlivě prohlásit „známe své Pappenheimské“. Pravdou ale je, že na Pappenhaimovu počest nechal Valdštejn v Praze po tři dny zvonit všechny zvony.

Přečtěte si také: Ukradené poklady. Skvosty teď loupí Rusové Ukrajincům, o hodně jsme ale kdysi přišli i my

Pražský krvavý soud

Bitva skončila, měla ale tragickou dohru. Valdštejn byl ve Vídni oslavován jako vítěz, on sám se však chystal tvrdě zúčtovat s dezertéry. Hrdelní tresty nad 17 důstojníky a náhodně vylosovanými vojáky z pluků, které uprchly z boje během bitvy u Lützenu, padly 11. února 1633. Na Staroměstském náměstí, symbolicky na stejném místě, kde bylo 21. června 1621 popraveno i sedmadvacet českých pánů, vyrostlo znovu popraviště a k popravám dezertérů byl 14. února přivolán i týž kat Jan Mydlář. Událost vešla do dějin jako Pražský krvavý soud.

Tragickému osudu neunikl ani sám Valdštejn. Syfilisem souženého vojevůdce, který ve Vídni upadl v nemilost, během zastávky v Chebu probodl 25. února 1634 halapartnou horlivý setník Walter Deveroux. Vévodovi Albrechtovi z Valdštejna bylo 50 let.

Zdroj: Oxford Univedrsity Press