11. září minutu po minutě: Všude se rozléhal zvuk dopadajících těl, hasiči byli ve smrtelné pasti

11. září roku 2001 bez nadsázky změnilo celý svět a hlavně cestování; takové omezení soukromí kvůli bezpečnostním opatřením, které dnes vnímáme jako standardní, bylo předtím nemyslitelné. Nikdo si ale po pádu Dvojčat ani nepřipustil jinou možnost. Záběry obrovského boeingu narážejícího do jedné z věží Světového obchodního centra (WTC), bortící se mrakodrap, lidé, kteří v zoufalství raději vyskakují z oken vstříc jisté smrti, a hasiči pokrytí prachem, na jejichž tvářích jsou vidět jen stopy po slzách… tyhle obrázky mají živě vypálené v paměti všichni, kteří je tehdy sledovali v televizi. Mnoho z nás si dokáže vybavit, kde jsme tehdy byli a co jsme dělali. Žádná jiná událost neměla zřejmě na lidi takový dopad.

Připomeňme si proto, jak šly události minutu po minutě tak, jak je vnímali Američané, tedy ve východním letním čase. Protože zatímco pro nás v centru Evropy se vše odehrávalo odpoledne, v USA byla ranní špička a lidé zrovna v kancelářích usedali k počítačům; o to byl dopad útoku horší.

Devatenáct únosců

Je 7 hodin a 59 minut, a ranvej bostonského letiště opouští let 11 společnosti American Airlines (AA 11). Tento boeing 767 má na palubě 81 pasažérů a 11 členů posádky. A také 5 teroristů, to ale v té chvíli nikdo netuší. Jen o pár minut později, v 8:14, začnou únosci jednat; dva z nich se zvednou ze svých sedadel a pobodají dvě letušky. Třetí terorista míří ke kokpitu. Pasažér Daniel Lewin mu zastoupí cestu, do těla se mu ale zanoří nůž čtvrtého únosce a Daniel se tak stává úplně první z 2 996 obětí útoku. Únosci obsluze letadla tvrdí, že mají bombu a zmocňují se vlády nad strojem.

Přesně v tu chvíli opouští bostonské letiště i let 175 United Airlines (UA 175) s 65 lidmi na palubě. I v tomto boeingu 767 sedí pět teroristů. V 8:20 odlétá i let 77 American Airlines z Washingtonu se 64 lidmi a pěti únosci na palubě. Zhruba ve stejnou dobu se o únosu AA 11 dozvídají v letové kontrole. Jednak je tajně kontaktuje jedna z letušek a jednak se jim omylem dvakrát dovolá jeden z teroristů při pokusu o komunikaci s pasažéry. Dispečeři samozřejmě následují protokol a upozorní autority.

V 8:41 vzlétá poslední, čtvrté letadlo, let UA 93, ve kterém sedí jen čtyři únosci. Nakonec jediné k zamýšlenému cíli teroristů nedoletí, protože se proti nim pasažéři vzbouří; všech 44 lidí na palubě bohužel zemře, když se stroj zřítí do pole v Pensylvánii.

Severoamerické vedení protivzdušné obrany mezitím vydává rozkaz vyslat dvě stíhačky F-15, aby dostihly unesený let 11, jenže je příliš pozdě. Letadlo narazí do jedné z věží Světového obchodního centra ještě dřív, než stačí stroje vzlétnout.

Náraz do severní věže WTC

Je 8 hodin a 46 minut, 14:46 SELČ. Ve Světovém obchodním centru už se pracuje. Lidé srkají ranní kávu a netuší, co se na ně řítí. Z letu 11 na dispečink naposledy volá letuška Amy Sweenyová: „Něco je strašně špatně. Prudce klesáme, hází to s námi… vidím vodu, budovy… letíme strašně nízko, příliš nízko, ach Bože… jsme moc nízko…“ V tu chvíli hovor náhle skončí a dispečeři už slyší jen statické praskání. Obří dopravní boeing vráží rychlostí 790 kilometrů za hodinu do severní věže WTC a zaklíní se mezi 93. a 99. patrem. Žár následné exploze pocítí i lidé na balkonech vedlejší věže.

Lidé na palubě umírají okamžitě a spolu s nimi i stovky dalších v budově. Pro 1 400 lidí, kteří zůstali ve vyšších patrech, není naděje a jsou odsouzeni k smrti. Věž se pomalu mění v ohnivé peklo plné dýmu.

Ani ne minutu poté k budově vyjíždějí hasiči, záchranáři i policisté, aby začali s evakuací a postarali se o zraněné. Čeká je naprosto nepopsatelný obrázek. Narážejí na rozbitá zavazadla plná osobních věcí cestujících i na ohořelé části lidských těl. Přízemní halou se rozléhají tupé, hlasité údery. To na zem a střechu dopadají těla lidí z nejvyšších pater, kteří ze strachu z uhoření raději vyskočili z věže vstříc méně bolestivé a rychlejší smrti.

Tyto sebevraždy z čirého zoufalství paradoxně mnohé životy zachrání. Hrůzám toho dne totiž ještě zdaleka není konec a k Dvojčatům se mezitím nezadržitelně a obrovskou rychlostí blíží druhý boeing 767, UA 175. V jižní věži, do níž za chvíli narazí, jsou přitom stále ještě lidé a autority je navíc přes reproduktory dlouho vyzývají, aby zůstali na místě. K rychlé evakuaci mnohé z nich přesvědčí právě děsivý, srdcervoucí a nezapomenutelný pohled na bezvládná těla padající mezi trosky na zemi. „Odvrátil jsem se, nechtěl jsem to dál pozorovat. Bylo mi jasné, že z toho okna někdo vyskočil schválně, viděl jsem to. A řekl jsem si, padám odsud,“ vzpomíná na události Joe Dittmar, který si včasným útěkem ze 105. patra zachránil život. 1 400 lidí se z horních pater jižní věže stihne dostat včas…. Šest set nikoliv.

Mezitím...

Do druhého útoku ale zatím stále zbývá ještě 13 minut. Prezident George W. Bush v té chvíli beseduje s dětmi na základní škole na Floridě. Když mu bodyguard pošeptá, co se stalo, je v naprostém šoku. V první chvíli ani nereaguje. I tyto záběry budou světové televizní stanice v následujících dnech opakovat pořád dokola.

Jižní věž

Ke Světovému obchodnímu centru se mezitím obracejí všechny kamery, které v New Yorku jsou. Místní a pak i státní televize přerušují vysílání a začínají živě ukazovat děsivé záběry dýmající věže, lidí, kteří se na budově zuby nehty drží a i několika skokanů. Je přesně devět hodin ráno. Stovky, ne-li tisíce příbuzných těch, kdo ve Dvojčatech nebo jejich okolí pracují, při pohledu na děsivé záběry zvedají telefon a snaží se spojit se svými blízkými, píší si esemesky. Všechny hovory a zprávy operátoři jednou uveřejní.

White House Chief Advisor informs the president about 9/11. Bush was conducting a reading seminar at the Emma E. Booker Elementary School in Sarasota, Florida. This is the photo when he first learns about the terrorist attack. pic.twitter.com/AWEF7nbnYJ

— The World of Yesterday (@TheWorldofYest1) February 4, 2021

„United 175, New York. Máme tu nějaké problémy… máme tu asi únosce, dva únosce.“ To je zpráva, kterou kontrolnímu středisku odvysílal palubní stevard v 8:44. Dvanáct minut nato navíc oznamují dispečeři, že ztratili kontakt také s letem AA 77 a nemohou jej na radaru najít. 36 minut nikdo nebude vědět, jak letadlo změnilo plánovaný kurz a že míří zpět do Washingtonu D. C., odkud odstartovalo – a k Pentagonu.

Možná nejstrašnější a nejsrdceryvnější hovory a zprávy přicházejí ovšem z unesených letadel. Lee Hanson v té chvíli hovoří se svým synem Peterem, který je na palubě letu UA 175. Vedle něj sedí i jeho manželka a jejich dvouapůlletá dcera Christine. Bude se na ni vzpomínat jako nejmladší z obětí.

Peter si dobře uvědomuje, jak vážná je situace. Ví, že jeho rodina nemůže přežít. „Je to špatné, tati… letušku pobodali… mají nože a pepřový sprej a prý i bombu. Lidem se dělá zle od žaludku, letadlo sebou strašně hází. Nemyslím, že s tím letadlem letí pilot. Myslím, že se zřítíme, možná chtějí do Chicaga nebo někam a narazit s námi do nějaké budovy… neboj se, tati… jestli se to stane, bude to velmi rychlé… můj bože, můj bože…“

Pouhé tři minuty poté, v 9:03 (15:03 SELČ), mohou už lidé po celém světě v přímém přenosu sledovat, jak letadlo naráží děsivou rychlostí okolo 950 kilometrů v hodině do zatím nedotčené jižní věže, přímo mezi patra 77 a 85. Děsivý scénář se opakuje. Na rozdíl od severní věže tu sice je ještě maličká naděje na únik, jediný volný průchod do spodních pater; mnoho lidí ale bohužel zamíří raději nahoru, protože mají strach z plamenů, které i tuhle budovu rychle pohltily. Do bezpečí to i proto z těch 600, kteří byli v době nárazu druhého letadla nad 77. patrem, nakonec zvládne pouhopouhých 17.

Spojené státy se zastavily

New York je v šoku. Federální letecká správa uzavírá letiště. O dvacet minut později také zavřou mosty a tunely a nakonec, v 9:25, uzavírají svůj vzdušný prostor celé Spojené státy; všem vnitrostátním letadlům, která jsou ještě ve vzduchu, je přikázáno přistát. V 9:29 k národu promlouvá prezident Bush. Lidé ve Světovém obchodním centru a hasiči, policisté i záchranáři v tu chvíli bojují s časem. Na New Yorku visí oči celého světa, americké tajné služby ale zaměstnává něco jiného – alespoň tedy jejich příslušníky v Bílém domě.

„Letí k vám letadlo a nekomunikuje s námi,“ hlásí jim v 9:33 dispečink letové kontroly o letu 77. Z Bílého domu evakuují viceprezidenta Cheneyho, jak se ale velmi brzy ukáže, únosci mají jiný cíl, než slavné prezidentské sídlo. V 9 hodin a 37 minut (15:37 SELČ) s letadlem narážejí do západní části budovy Pentagonu ve Washingtonu D. C.; spolu s 59 lidmi na palubě zemře i 125 lidí v budově.

Zřícení Dvojčat

Zatímco se autority soustředí na neprodyšné uzavření vzdušného prostoru a evakuaci všech potenciálních cílů teroristů, v New Yorku stále záchranáři dělají, co mohou, aby pomohli lidem z poškozených mrakodrapů přežít a dostat se ven. Selhávají jim ale vysílačky a situace je kvůli tomu velmi nepřehledná. Na místo navíc přijíždí i velké množství hasičů mimo službu, kteří vysílačku nemají vůbec. Výsledkem je, že si záchranáři nemohou vzájemně hlásit, kudy se pohybují, které prostory už evakuovali, a kde potřebují pomoc. Efektivita jejich zásahu je tak bohužel podstatně snížená.

A pak se najednou, v 9 hodin a 59 minut, řítí jižní věž k zemi. Všechno pokrývá oblak šedého prachu. Je silně toxický. Dioxiny, beton, azbest, olovo a další karcinogenní látky si vyberou mezi zasahujícími policisty i hasiči v příštích 20 letech krutou daň – desítky jich zemřou na různé druhy rakoviny a kardiovaskulární onemocnění; v tu chvíli ale nikdo nic takového neřeší.

Hasiči v severní věži dostávají okamžitě pokyn budovu opustit. Jenže ani tam rádia a vysílačky nefungují podle plánu. Když se v 10:28 zřítí i druhý mrakodrap a strhne s sebou také hotel Marriott, jsou záchranářů uvnitř ještě desítky. Celkem v sutinách obou věží WTC zahyne 353 hasičů.

Ground Zero

Do večera se zhroutí ještě budova 7 Světového obchodního centra, naštěstí dávno kompletně evakuovaná. Další mrakodrapy jsou poškozené. Během následujících 24 hodin se ještě povede vyprostit z trosek 11 lidí, včetně 3 policistů a 6 hasičů. Odklízecí práce budou trvat až do května následujícího roku a ti, co je provedou, budou v následujících letech umírat v důsledku nemocí způsobených karcinogeny a chemikáliemi v sutinách. V místě, kde stála Dvojčata a které média překřtila na Ground Zero, vznikne o deset let později památník; jen čtyři měsíce poté, co američtí vojáci dopadnou a zabijí Usámu Bin Ládina, hlavu teroristické organizace Al-Káida, jejíž členové útoky zosnovali.