Chíva – asijské centrum obchodu s otroky

Město Chiva Zdroj: Lukáš Synek

Před stovkami let byla Chíva centrem oblasti zvané Chórezm. Chíva sice neležela na hlavní trase Hedvábné stezky, ovšem vedla přes ni důležitá odbočka z Buchary do Ruska, a navíc prý platila za hlavní středisko asijského obchodu s otroky.

Kraj kolem dolního toku řeky Amudarji se od starověku označoval jako Chórezm. Z východu ho ohraničovala poušť Kyzylkum, z jihu Karakum, ze západu Kaspické moře, ze severu Aralské jezero. Obyvatelé Chórezmu odvozovali svůj původ od íránských kmenů a tradičně bývali pod vlivem Perské říše. Od 7. století však patřila vláda postupně především Arabům, Seldžuckým Turkům, Mongolům, Uzbekům a Rusům.

Samotná Chíva byla založena zřejmě v 6. století. Postavení významného města a zastávky na Hedvábné stezce dosáhla v 10. století, kdy byl vybudován důležitý kanál přivádějící do města vodu z Amudarji. Intenzivní závlahové zemědělství pak umožnilo výrazný rozvoj. Do Chívy přicházeli obchodníci, řemeslníci, stavitelé nebo učenci a město se postupně stalo jedním z kulturních center Střední Asie. Co se týče vzdělání, patřila Střední Asie ve středověku mezi světovou špičku: vzešla odtud řada proslulých učenců, například lékař a filozof Abú Alí ibn Sina (u nás známý jako Avicenna, 980–1037), všestranný vědec Abú Rajhan ibn Ahmad al-Birúní (973–1048) či zakladatel algebry Muhammad ibn Músá al-Chórezmí (asi 780–850).

Pro zajímavost, termín algoritmus byl odvozen právě z latinské verze jména al-Chórezmího. Na výsluní se Chíva dostala teprve koncem 16. století po úpadku moci Samarkandu po smrti Timura Lenka a zániku nedaleké Konya-Urgenče vinou náhlého posunu koryta řeky Amudarji. Pod vládou nově příchozích uzbeckých kmenů tak roli hlavní metropole Chórezmu místo tradiční Konya-Urgenče převzala Chíva a vznikl Chivský chanát.

Chivští chánové neblaze prosluli svou krutostí. Vězně trýznivě mučili, každému cizinci proniknuvšímu do chanátu měla být setnuta hlava, běžně popravovali vlastní obyvatele, a to i za drobné přečiny. Způsoby popravy bývaly až nechutně „nápadité“, například vojenští zajatci byli nabodáváni na kůl. Těla takových nebožáků pak „zdobila“ městské hradby pro výstrahu. Obchod v Chívě ovšem vzkvétal, takže dosáhla nebývalé prosperity a stala se nejdůležitější zastávkou na karavanní cestě přes Chórezm. Ve městě vyrůstala skvělá islámská architektura: nové paláce, mešity a medresy tvořící dnešní podobu Chívy.

Chivský chanát soupeřil v nekončících válkách s konkurenčním sousedním Bucharským emirátem. Minimálně od roku 1717 se Chívu snažilo ovládnout také rozpínající se Rusko, což se generálovi Kaufmanovi podařilo v roce 1873. Důvodem byla naleziště zlata, otevření obchodní cesty do Indie nebo osvobození ruských otroků. Chíva se tak stala ruským protektorátem, kde o vnitřních záležitostech mohl stále rozhodovat chán, ovšem zahraniční politiku řídilo Rusko.

Chánové se tvrdě bránili modernizaci přicházející z Ruska – včetně elektřiny či veřejného školství. Například velmi pokrokového a mezi lidem oblíbeného vezíra Islama Hodžu, který zavedl do Chívy telegraf, založil první lidovou nemocnici a civilní školu inspirován cestami do Ruska a Francie, proto dal chán „preventivně“ zavraždit (1913). Definitivní tečku za zkostnatělým chanátem učinil v roce 1920 bolševický generál Frunze, když donutil chána Sayida Abdullaha abdikovat a vyhlásil zde autonomní Chórezmskou lidovou republiku. Ta byla o čtyři roky později rozdělena mezi nově uměle vytyčenou Uzbeckou SSR a Turkmenskou SSR (SSR = sovětská socialistická republika).

Desetimetrové hradby

Původní jádro města (tzv. Ičan Kala), rekonstruované v letech 1967 až 2000, obepínají mohutné hradby o délce dvou kilometrů a výšce až deseti metrů, v nichž jsou zasazeny čtyři brány směřující do čtyř světových stran. Podél východní části hradeb se v létě táhne veliký melounový trh. Skoro to vypadá, jako by ty haldy melounů tvořily nějaký předsunutý obranný val. Prodavači leží rozvaleni pod plátěnými přístřešky přímo na melounech. Při pohledu na východní bránu na vás dýchne atmosféra středověku, zvlášť když zrovna procházejí staříci v tradičních dlouhých pláštích a uzbeckých turbanech na hlavách. Právě u východní brány se dříve odehrával vyhlášený trh s otroky. V dobách Hedvábné stezky bývali otroci žádaným zbožím a platidlem. Většinu otroků ve Střední Asii tvořili Kurdové, Peršané, Turkmeni nebo Kazaši, avšak za nejcennější se považovali slovanští otroci – zejména muži z Ruska a ženy z pobřeží Jadranu. Dokonce v mnoha jazycích bylo prý slovo „otrok“ odvozeno právě od výrazu „Slovan“, např. anglicky slave.

Ve starém městě se nachází přes padesát mešit, medres, paláců, mauzoleí a dalších památek. Kromě nich zde ve zhruba 250 domech normálně žije kolem 2500 domorodců, což dodává této městské památkové rezervaci ze seznamu Unesco zajímavou atmosféru. Ženy v dlouhých barevných šatech typických pro celou Střední Asii (tzv. chanatlas) spolu štěbetají. Chlapi ve světlých košilích, tmavých kalhotách a muslimských čepičkách (tzv. tubetějkách) klábosí na zápražích nebo polehávají na lenoškách (tzv. tachty) před svými domy. Ozývá se dovádění dětí. Prodavači suvenýrů pouští kvílivou tradiční uzbeckou hudbu. Na rozdíl od jiných historických měst Uzbekistánu jsou zdejší památky koncentrovány na jediném místě, ohraničeném hradbami, s minimem moderních vlivů, což má nezapomenutelné kouzlo.

Peníze z hedvábí

Mezi nejzajímavější památky patří pevnosti Kuhna Ark poblíž západní brány, kde sídlili chivští chánové. Pevnost obsahuje nejen palác s harémem, ale i vlastní mešitu, mincovnu, kasárna, stáje, zbrojnici a vězení s mučírnou. V expozicích můžete spatřit bankovky tištěné na hedvábí. Grandiózní medresa chána Muhammada Rahima (nikoliv medresa Muhammad Rahimchan; v češtině skloňujeme) naproti pevnosti skrývá pěkné historické muzeum. Vedle pevnosti stojí jeden ze symbolů Chívy: minaret zvaný Kalta Minar (Nízký minaret), který nebyl nikdy dostavěn. Skončilo se ve výšce 26 metrů, a tak dnes vypadá jako obří sud. S plánovanými 120 metry výšky by byl rozhodně nejvyšším (a zřejmě i nejkrásnějším) minaretem v celé Střední Asii. Projekt tohoto minaretu pochází z dob, kdy Chivský chanát tvrdě soupeřil s Bucharským emirátem a tato válka se vedla i na poli architektonickém.

Pozoruhodné mauzoleum Pahlavona Muhammada, chivského básníka a filozofa z 15. století, se pro změnu pyšní nejlepší kachlíčkovou výzdobou. Spočívají tu také ostatky posledních chivských chánů. Páteční mešita, nejstarší stavba a nejposvátnější mešita v Chívě, pochází až z 10. století, proto se její konstrukce s plochou střechou podpíranou dvěma sty zdobenými jilmovými sloupy tak výrazně liší od pozdějších mešit s portály a kopulemi. Minaret náležející medrese Islama Hodži vysoký 45 metrů nabízí vyhlídku na celou Chívu, na okolní zavlažovaná pole a na rýsující se poušť Karakum již na území Turkmenistánu, i když výstup temným spirálovitým schodištěm je hodně strmý.

V Chívě si můžete zakoupit výhodnou dvoudenní vstupenku na všechny památky, nebo si vybrat jen některé a platit jednotlivě. Pro cizince bývá cena vstupenek v Uzbekistánu desetkrát vyšší, a tak smlouvání s bábuškami o lepší cenu patří k místnímu koloritu. Když uvedete rozumné důvody, třeba že Československo stejně jako Uzbekistán okupovali Rusové, dostanete se často na polovinu.

Lukáš Synek