Penicilin a vúdú zrodily jednu z nejhorších diktatur Ameriky – vládu Duvalierů na Haiti

Desetiletí děsivé diktatury, která na Haiti začala v roce 1957, měl na svědomí vystudovaný lékař François Duvalier, zvaný Papa Doc. Jeho kariéra přitom začala v roce 1944 léčbou těžkého kožního onemocnění frambézie, k níž v zaostalých haitských vesnicích používal tehdejší novinku penicilin. Kromě medicíny ale Duvalier studoval i náboženství haitských kreolů, vúdú, a vzdělání si doplnil o prvky marxismu a machiavellismu. Výsledkem byla diktatura, jež Haiti uvrhla do naprosté bídy a vyžádala si nejméně 30 000 mrtvých. První část dokumentární série Evoluce zla věnované Haiti uvidíte na Prima PLAY.

Celých 14 let vládl na Haiti Papa Doc Duvalier. Vládl pomocí násilí a vúdú. Vytvořil soukromou milici Tontons Macoutes (strašáci), která zabila asi 30 000 lidí. Osobně řídil některé hromadné popravy a údajně ukřižoval dítě svého protivníka. Na již tak chudém Haiti měla jeho vláda a poté i vláda jeho syna Jeana-Claudea Duvaliera, přezdívaného Baby Doc (vládl v letech 1971–1984), tragické následky.

Haiti je ze 70 procent katolické a ze 30 procent protestantské – ovšem ze 100 procent vúdúistické. Vúdú má jednoho boha stvořitele, nazývá ho Bondye (z francouzského Bon Dieu). Ale nejvyšší božstvo se s tímto světem nestýká. S lidmi místo něj jednají mocní polobohové a duchové zvaní lwa. K nim se Haiťané modlí stejně, jako se katolíci modlí ke svatým.

Od bohaté kolonie k chudému státu

Papa Doc se narodil téměř přesně před 110 lety 14. dubna 1907 na ostrově Hispaniola, který se v 18. století jmenoval Santo Domingo a patřil Francii. Dnes jsou na něm dva samostatné státy – Haiti a Dominikánská republika. Tehdy to ovšem byla nejlépe prosperující kolonie na světě. Odhadovalo se, že každý 18. člověk v tehdejší Francii se přímo nebo nepřímo živil z produkce dnešní Hispanioly.

V roce 1791 haitští otroci povstali proti francouzskému koloniálnímu systému. Povstalci vytlačili francouzskou armádu a postupně porazili i Američany, Brity a Španěly. V roce 1804 haitští otroci získali nezávislost a založili stát Haiti. V letech 1915–1934 zemi okupovala americká armáda. V té době také Duvalier dokončil studia medicíny.

V hlavním městě Port-au-Prince se Duvalier zapojil do hnutí zvaného noirismus. Šlo o hnutí stavící na hrdosti na africké kořeny obyvatel Haiti. Duvaliera také uchvátilo africké dědictví a začal studovat náboženství haitských kreolů, vúdú.

Při studiu rituálů začal Duvalier chápat, jak náboženství ovládá životy místních lidí. Na Haiti vždy existovalo spojení vúdú s mocí. Většina Haiťanů stále věří, že aby se někdo stal prezidentem, musí nejprve uzavřít smlouvu s ďáblem – s temnou stránkou vúdú.

Oblíbený Papa Doc

Duvalier získal v roce 1944 stipendium ke studiu veřejného zdravotnictví na Michiganské univerzitě. Po návratu se stal vedoucím programu pro zavádění moderní medicíny mezi Haiťany, které trápila vážná kožní nemoc frambézie. Léčil ji pomocí penicilínu a rychle se stal se známým po celé zemi. Zdolával velké vzdálenosti pěšky a vytvořil si pověst laskavého muže, který činí dobro. Začalo se mu říkat Papa Doc.

Venkované byli přesvědčeni, že jim nepomáhá jen léky, ale že má i tajemné schopnosti vúdú. Pro Duvaliera to byl bod zlomu. Uvědomil si, že čerstvě získanou reputaci může proměnit v politický kapitál. V roce 1946 tak začal jeho výstup po politickém žebříku. Stal se ministrem zdravotnictví, ale po vojenském převratu se musel skrývat. Přitom studoval Marxe a Machiavelliho, u něhož se inspiroval myšlenkou, že je lepší být obávaný než milovaný. Tato idea změnila Duvalierovu venkovskou identitu a proměnila jej v nástroj zla schopný uchvátit moc jakýmikoliv prostředky.

V roce 1956 došlo v zemi k dalšímu vojenskému převratu, ale armáda se tentokrát rozhodla vyhlásit prezidentské volby. Tehdy Duvalier opustil svůj úkryt a přišel do redakce místních novin, kde oznámil, že chce kandidovat. Duvalier se snadno stal favoritem chudé černošské většiny. Jeho soupeř byl mulat a Duvalier postavil prezidentskou kampaň na boji za práva černých obyvatel Haiti. Těch ovšem bylo v zemi přes 90 procent.

Hodný doktor Duvalier, který vyléčil tolik nemocných, 22. září 1957 drtivě zvítězil. Nikoho nenapadlo, že má dvě tváře. Na Haiti tak začala desetiletí strašlivé diktatury.

Hon na čadodějnice

26. dubna 1963, šestý rok krvavé vlády brutálního haitského diktátora Françoise Duvaliera se stal tím nejkrvavějším. Muž, kterému se v této karibské zemi neřeklo jinak než Papa Doc, se dozvěděl šokující novinu. Někdo zastřelil tělesného strážce jeho dětí a šoféra. Duvaliera to zcela rozběsnilo a nedokázal se ovládnout. Povolal velitele palácové gardy a nařídil mu najít pachatele a všechny je zabít.

Hon na pachatele začal u důstojníka armády Françoise Benoita, který již v té době získal politický azyl na dominikánském velvyslanectví. Jeho rodina ale chráněna nebyla a včetně jejích hostů (právě se vrátili z kostela) byla ještě týž den ve svém domě povražděna. Přitom ale zmizel Benoitův roční syn – podle některých ho Duvalier ve svém prezidentském paláci ukřižoval.

Po celé zemi se rozpoutal hon na skutečné nebo jen domnělé odpůrce Duvalierovy krvavé vlády. Tisíce jich byly povražděny, mezi nimi i 64 důstojníků armády, jejichž popravu diktátor osobně řídil.

Prezidentem navždy

Na nátlak západního světa vyhlásil v roce 1962 Duvalier svobodné volby, jejichž jediným účelem bylo ukázat, že má stoprocentní podporu. Hlasy v těchto volbách odevzdalo 100 procent voličů, už to by mohlo být podezřelé. Ale navíc všech 1 320 748 voličů dalo hlas právě Duvalierovi. Volební lístky ovšem ani jinou možnost nenabízely – bylo na nich už zaškrtnuté jediné předtištěné jméno. Dosavadní diktátor byl svým úspěchem tak nadšen, že se prohlásil za doživotního prezidenta. „Byl jsem zvolen doživotním prezidentem, je to železná vůle haitského lidu,“ prohlásil tehdy Duvalier. Osud Haiti se zdál být zpečetěn.

První část dokumentární série Evoluce zla věnované Haiti uvidíte na Prima PLAY.

(mih)