Jak nakažlivá je ebola? Čísla jsou dost děsivá

Pandemie eboly

Ebola dorazila do Ameriky i do Evropy – a tak není divu, že zájem o tento virus stoupá.

V souvislosti s ebolou se objevuje mnoho mýtů, omylů a spekulací. Řada se pojí s přenosností a nakažlivostí této smrtelně nebezpečné choroby. Nejděsivější číslo hned na úvod: úmrtnost na ebolu se pohybuje v současné době kolem 58 procent. V minulosti se však úmrtnost pohybovala mezi 20–90 procenty!

Je to dost hrůzné číslo, a jak ukazuje případ z USA, nepomůže ani sebemodernější lékařská péče… Ale přesto se najde na ebole jeden poměrně pozitivní fakt: je jen špatně přenosná. Ale současně je silně nakažlivá… Jak tomu rozumět? Není to tak snadné, ale pokusíme se to vysvětlit co nejjednodušeji:

Stačí kontakt s pouhými 1–10 částicemi viru eboly a stačí to k přenosu infekce. Přitom jediná kapka krve nakaženého může takových částic obsahovat až 500 000. Tomuto se říká nakažlivost – šance, že po setkání s člověkem nakaženým ebolou se virem nakazíte také, je vysoká. Naštěstí ale přenos není tak snadný: musí dojít k přímému kontaktu, který musí nějakou dobu trvat.

Srovnání eboly s jinými virovými onemocněními ukazuje, že právě přenositelnost je jednou z mála „slabin“ této nemoci – a díky bohu za to. Jeden člověk nakažený ebolou nakazí průměrně dva další; je to sice hodně, ale dá se to srovnat třeba se žloutenkou typ B. Takový virus HIV má přenositelnost dvakrát větší, spalničky dokonce devětkrát větší. Takže jeden člověk se spalničkami nakazí dalších 18!

Ebola se díky tomu dá docela dobře izolovat, pokud je známý nemocný – a protože se příznaky projevují velmi rychle, měli bychom být v zemích s vyspělými zdravotnickými systémy schopní šíření docela dobře zamezit.

Kdy bude lék? A přijde vůbec někdy?

Léčba eboly je velice komplikovaná. Virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem. Účinnost všech známých virostatik je prakticky nulová nebo velice slabá. Sérum získané z přeživších nemocných má jen velmi omezený účinek a jeho výroba a uchovávání jsou neúnosně drahé. Za nejúčinnější způsob léčení se momentálně považují silné dávky séra, virostatik, udržování homeostázy (v rámci možností) a vitamíny.

Ve vývoji jsou tři léčiva. Vzhledem k rozsáhlé epidemii v roce 2014 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povolil použití dvou z těchto léků u nemocných, konkrétně pak léčiv ZMapp (nedosáhlo ani první fáze klinických testů) a TKM-Ebola (staženo z první fáze klinických testů kvůli vedlejším účinkům).

Několik vakcín se zatím vyskytuje jen ve stadiu pokusů. První testy jedné z nich na lidech se uskutečnily 18. listopadu 2003. Vědci z Výzkumného vakcinačního Centra (VRC) při Národním institutu Alergií a Infekčních onemocnění (NIAID) a z Národního zdravotního institutu (NIH) vytvořili vakcínu, která byla podávána dobrovolníkovi na Klinickém centru při NIH v Bethesdě v Marylandu. Vakcína neobsahuje žádný infekční materiál z viru ebola. Zdá se, že testy na opicích vykazují pozitivní výsledky. Testy na člověku stále pokračují, oficiální stanovisko však dosud nebylo vydáno. V roce 2009 byla jedna z vakcín preventivně použita v Německu, když se jedna z vědkyň píchla do prstu injekční jehlou, kterou předtím virem ebola infikovala laboratorní myši. Nemoc u ní nepropukla, zda však byla nakažena, není známo. Podle objevitele jedné z vakcín, Petera Walshe, brání rychlému vývoji vakcín nedostatek peněz, který souvisí s tím, že nemoc postihuje zejména chudé Afričany na venkově, kteří nejsou pro farmaceutické společnosti atraktivními zákazníky. (wiki)

VŠE O EBOLE ZDE: