Výlety za časů pandemie: Říp nabízí krásnou vyhlídku a rozkvetlé violky

Zastávka v Roudnici

„Když půjdete po modré značce, dojdete ke krásné funkcionalistické rozhledně postavené ve třicátých letech,“ poradila nám dáma s kočárkem a rouškou ve chvíli, kdy jsme stáli nad mapou a řešili, kudy přesně se z Roudnice nad Labem vydat na Říp. Měla pravdu. Kratochvílova rozhledna byla slavnostně otevřena 11. října 1935, aktuálně je nicméně neslavně zavřená. Není sice pravděpodobné, že by se na ní tísnily davy, přesto i tady zasáhla koronavirová omezení. Elegantní bílou rozhlednu, jíž nese šestice štíhlých sloupů, tak můžete zatím obdivovat jen zvenčí, ale i to milovníka architektury potěší. Ovšem pokud pomine graffiti, kterým někdo „ozdobil“ základnu rozhledny.

Fakt, že byla rozhledna v srpnu 2015 prohlášena za kulturní památku, jen potvrzuje, že jde o vskutku zajímavou stavbu, byť anotace v památkovém katalogu zní poněkud suše: „Lapidární hmota jako vrchol kompoziční osy z náměstí přes městskou knihovnu, proluku, parkové schody a výletní pěšinu. Vřetenové schodiště je obstoupené do kruhu šesti pilíři, ty nesou hrnec vyhlídky krytý poklicí. Autor rozhledny Otakar Štěpánek.“

Stejně tak jako rozhledna je zavřený i zámek, nepřehlédnutelná dominanta Roudnice nad Labem. Čelní strana vypadá krásně, ovšem zezadu, směrem od nádraží je vidět, že na údržbu zámku přece jen peníze chybějí. Původně románský a později gotický hrad má dnes podobu barokního zámku. „Za panování Lobkowiczů se zdejší knihovna rozrostla na 100 000 svazků. Za 2. světové války obsadili zámek němečtí vojáci, pak zde sídlila naše armáda,“ píše se v encyklopedii 1 000 hradů, zámků a tvrzí.

Co ovšem encyklopedie nezmiňuje, je NAPOLA, elitní nacistická škola, která na zámku sídlila před wehrmachtem. Ve slově „Napola“ je zakódován německý název „Nationalpolitische Lehranstalt“, tedy „Nacionálně politické učiliště“ (oficiální název zněl také „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“, tj. „Nacionálně politické výchovné ústavy“). Jednalo se o elitní internátní střední školy s cílem vychovávat Hitlerovi a tisícileté říši oddané budoucí nacisty, kteří dál ponesou vlajku nacionálního socialismu.

Roudnice toho nabízí mnohem více – od třípatrového špýcharu z poslední čtvrtiny 17. století se sochou Jana Nepomuckého v průčelí až po historický železniční most v bezprostřední blízkosti vlakového nádraží. Stojí na místě středověkého kamenného mostu biskupa Jana z Dražic, jenž byl podle literárních zdrojů třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách a prvním přes Labe. Současná kovová konstrukce mostu pochází z let 1906–1910 a jedinou připomínkou „mostní“ historie je znak biskupa Jana IV. z Dražic, který je umístěný na mostě s poznámkou, že se jedná o znak, který byl vyloven ze dna při stavbě mostu současného.

Přístupný Říp

Jakkoliv se z důvodu nesrocování na mnoha přístupových cestách a parkovištích u přírodních celků objevily zákazové cedule a znepřístupňující zábrany, Říp je toho ušetřen. To ale neznamená, že by vše bylo tak, jak má být. Na místě začátku výstupu vás cedule láká na pivo a zelňačku, ale horská chata žádnou službu neposkytovala, byť pultík naznačující výdej přes okénko připraven byl. Jakkoliv se mimochodem o Řípu lze dočíst, že se jedná o sopku, skutečnost je taková, že se jedná pouze o sopouch.

Informační tabule na vrcholu velmi odborně, tedy pro laika velmi nesrozumitelně popisuje geologické složení hory. Zjednodušeně lze říct, že je náš národní kopec (dosahující nadmořské výšky pouhých 459 metrů) z čedičové horniny staré 25,6 milionu let. Pokud na něm budete používat kompas, tak pozor na odchylku, protože Říp obsahuje až 10 % titanem bohatého magnetitu. A co je onen výše zmíněný sopouch, dnes coby zalesněný vrchol trčící nad okolí? Jde o původně v hlubinách země uložený přívodní těleso explozivní sopky, přičemž dnes je vypreparován na povrch a klasický zvonovitý tvar hory vytvořily bazaltové sutě uložené na úbočí.

Největším lákadlem je samozřejmě rotunda sv. Jiří, která byla postavena v roce 1126 na místě staršího dřevěného kostela. Svatý Jiří je patronem oráčů, což může mít souvislost s rodem Přemyslovců, který je odvozený od legendárního Přemysla Oráče. Zanechme však spekulací a věnujme se faktům. První zmínka o zasvěcení svatostánku sv. Jiří pochází až z 16. století. Nejnovější úpravy pocházejí z let 1966–1974, byť po roce 2013 muselo dojít k částečné nové opravě omítky. Fotky z roku 2013 jasně ukazují hluboké šrámy a do omítky vyškrábaná jména, vyznání a kosočtvercové symboly.

Pod roudnickou vyhlídkou je aktuálně nádherně rozkvetlá lokalita violek trojbarevných, takže zaplesá nejen srdce vlastence, který navštívil národní symbol a rozhlédl se po krajině mlékem a strdím oplývající, ale i srdce botanika.

Říp je oblíbeným výletním místem i během omezení vyplývajících z koronavirové krize a je zajímavé sledovat, jak lidé (ne)dodržují rouškové nařízení. Skoro to vypadá, že když se k sobě na procházce v lese přiblíží turisté, nasazení roušky je ekvivalentem pozvednutí klobouku, tedy jakýmsi pozdravem a vzkazem „vidím vás a respektuji pravidla“.

Trasa Roudnice na Labem – Říp je celkem dlouhá (kolem 13–15 km pěší chůze), rozhodně ale má co nabídnout. Pro ty, kdo přijedou vlakem a neradi chodí stejnou trasou tam i zpět, se nabízí červená turistická značka jedním směrem a modrá značka opačným. A obě jsou pěkné. Už aby byly otevřené hospody, protože Štípárna, oblíbený turistický podnik a půjčovna koloběžek v jednom, vám teď pivo (zatím) nenabídne. Jen pitnou vodu, která je kohoutkem vyvedena ven. Což v době, kdy je mytí rukou více než důležité, není zase tak špatné. Samozřejmě se trasa dá absolvovat i autem, na samotný vrchol Řípu se však pochopitelně vyjet nedá.

Text: Topi Pigula