Výlety za časů pandemie: Jesenickou Žulovou obklopují lomy a lůmky

Hrad Frýdberk v Žulové pro milovníky památek, lom Na Rampě nebo lom Vycpálek pro milovníky koupání a úchvatná krajina pro všechny. Z výletu na severní okraj republiky si rozhodně odnesete zážitky i krásné fotky.

Severní okraj naší republiky je poněkud opomíjený. Neprávem. Teď je ideální čas tam vyrazit, neboť úchvatná příroda se zastrčenými historickými lomy nemá nikdy zavřeno.

Žulová a věž bergfrit

Podivné slovo bergfrit označuje věž hradu, nejčastěji kulatého půdorysu, která sloužila při napadení jako poslední útočiště. V případě hradu Frýdberk v Žulové vypadá gotická věž ale poněkud nepatřičně. Bergfrit a z něj trčící věž kostela působí značně nesourodě, ovšem na druhou stranu zaujme na první pohled.

Samotný hrad je poprvé připomínán roku 1290, později, v roce 1582 byl přestavěn na zámek, a ještě později, v roce 1703 tady vznikl pivovar. Ovšem pivaři se na zámecké pivo těšit nemohou, neboť pivovar zanikl. Pokud přijedete vlakem, tak se k hradu dostanete po červené značce na Josefské náměstí se sochou panny Marie a pak už je to jen kousek. Z náměstí se věž (bergfrit) nedá přehlédnout. Mimochodem název Žulová má v oblasti své opodstatnění, neboť žulové lomy a lůmky v okolí patří mezi místa, kam se stojí za to podívat.

Transgranit

Pokud se vydáte po modré značce směrem Boží hora, nezbývá než se smířit s výšlapem do kopce – ostatně s výškou 527 metrů nad mořem jde o nejvyšší horu v Žulovské pahorkatině. Je sice nejvyšší, ale není to nic, co by průměrně zdatný i průměrně lenivý jedinec nezvládl. Pokud máte rádi geologii, tak právě zde se nacházejí minerály jako vesuvianit (ano, jméno je odvozeno od sopky Vesuv), wollastonit či scheelit.

Ovšem pokud se vám nechce do kopce, vydejte se po červené značce směr Černá voda – lomy. Ale než dojdete k nim, ještě v katastru obce Žulová je lom Transgranit a v něm prima koupání. Granit je jen odborné slovo pro žulu, takže nejen z názvu obce, ale i z názvu lomu je každému hned jasné, v jakém geologickém prostředí se nachází.

Vzhledem k tomu, že je uprostřed vodní hladiny maličký ostrůvek, působí celek velmi romanticky. Láhev vína a pauza na kochání se celou situaci zásadně vylepší. Jen varování pro odvážlivce, kteří by si chtěli jít do jarně chladné vody zaplavat. Na první pohled z „plážového“ břehu není poznat, že se pod hladinou skrývají kameny, které tady zůstaly po těžbě.

Romantika žulových lůmků

Pohled na mapu prozradí, že jsou v bezprostřední blízkosti další dva lomy – jeden o necelých 200 metrů dál po červené značce je ukrytý v porostu a další je zhruba o kilometr dál za osadou Starost. Opravdu hezký lom, vhodný ke svlažení, se jmenuje Na Rampě a dojdete k němu tak, že budete pokračovat, jak jinak, dále po červené.

Pokud byste si za cíl výletu dali návštěvu všech zdejších lomů, obujte si pořádné pohorky a pořiďte si mapu. Je jich 13 a některé jsou skryté v zeleni tak, že se špatně hledají. Naštěstí je ale na internetu obrovská spousta informací, při jejich získávání vám pomohou názvy lomů: Arcibiskupský, Barčák, Transgranit, Vycpálek, Ferstr, Žulový vrch (Brandkoppe), Vaněk, Starost, Rampa (či Na Rampě), Rokliny, Stachlovice, Pelnář a Kaolinka.

Prvopočátky využívání žuly patří do 13. století. Jedním z důkazů je hrad Kaltenštejn a také různé architektonické prvky na kostelech ve Vidnavě, v Bernarticích a v Javorníku-Vsi. Nejstarší dochovaná socha ze žuly pochází z roku 1636 a nachází se u kostela v Branné. Z 18. století pochází patnáct soch, které byly zhotoveny ve Skorošicích. Žula se dále využívala na hraniční kameny. Prvním způsobem získávání této suroviny bylo rozlamování povrchových balvanů,“ píše Kristýna Kudrejová v bakalářské práci zaměřené na zpracování kamene na Jesenicku a využití pro geoturistiku, což není nic jiného než putování po lomech, lůmcích či štolách.

Zdejší oblast nikdy nevynikala bohatstvím, nejsou tu rozsáhlé lány obilí jako na Hané či skutečně důležité obchodní cesty, jako byly Zlatá, Solná či Olomoucká stezka. Kámen se tady v historii začal lámat několikrát – jednou však práce přerušily dopady bitvy na Bílé hoře, jindy zase do hry vstoupily procesy s „čarodějnicemi“, které kraj velmi negativně „proslavily“ a zbrzdily místní rozvoj. Své pak udělalo i komunistické centrální plánování.

Pestré geologické podloží bylo spolu s dostatkem dřeva tím hlavním bohatstvím, kterým mohli místní disponovat. A nešlo jen o kvalitní žulu, po jejíchž stopách jsme se dnes vydali, ale těžilo se tu i zlato či železná ruda. Teprve později se zde začalo dařit lázeňství. Ale to už je zase úplně jiný příběh...

Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom