Letadlo narazilo plnou rychlostí do sopky na Antarktidě, fatální omyl zabil 257 lidí

Vyhlídkové lety společnosti Air New Zealand nad Antarktidou byly v 70. letech minulého století velmi oblíbené. Nabízely totiž turistům jedinečnou příležitost spatřit dechberoucí krásy polárních oblastí z výšky. Trasa letu byla vždy plánována tak, aby poskytla co nejkrásnější výhledy na Rossovo moře, ledovce a další přírodní úkazy s tím, že se letouny bezpečně vyhýbaly horským oblastem.

Čtěte také: Letecká havárie v Alpách zabila 149 lidí. Nemocný pilot přepsal pravidla letecké dopravy

Kroky vedoucí k havárii

Osudného dne odstartoval letoun McDonnell Douglas DC-10 z Aucklandu v ranních hodinách. Na palubě bylo 237 cestujících, převážně Novozélanďanů a Australanů, společně s 20člennou posádkou zahrnující i zkušeného kapitána Jima Collinse a prvního důstojníka Grega Cassina. Oba piloti byli dlouholetí profesionálové, faktem ale zůstává, že měli jen omezené zkušenosti s létáním v polárních oblastech, což byl patrně jeden z faktorů pozdější havárie.

Podle plánované trasy měl letoun prolétnout přibližně čtyři hodiny po startu nad Rossovým mořem při zachování bezpečné výšky, která by umožnila pasažérům obdivovat scenérie, ale neohrozila jejich bezpečnost. Stroj zahájil klesání do hladiny 600 metrů, což bylo běžné během vyhlídkových letů pro lepší výhled na ledovou pláň. Piloti nicméně v této fázi netušili, že v letovém plánu došlo před odletem ke klíčové změně – nové souřadnice, které byly nahrány do navigačního systému, vedly letoun přímo k 3794 metrů vysoké sopce Mount Erebus, nikoli bezpečnou trasou nad Rossovým mořem, jak oba piloti předpokládali. Tato změna však nebyla posádce oznámena.

Proč došlo ke změně navigačních bodů?

Odpověď na otázku, kdo a hlavně proč nahrál do počítače a následně i paměti inerčního navigačního systému letounu nové souřadnice, není nijak překvapivá. Jeden z pilotů, který lety pro Air New Zealand vykonával, si všiml chybného určení souřadnic majáku NDB na základně McMurdo ležící na Rossově ostrově, které ve skutečnosti vedly do oblasti označované jako McMurdo Sound. To byl prostor více než 40 kilometrů od úpatí sopky, který se pilotům jevil jako bezpečnější.

Nešlo však o oficiální schválené souřadnice ani letový plán, který byl po upozornění pilota Leslieho Simpsona opraven. Na papíře šlo o drobnou změnu, ve skutečnosti se ale bod posunul o oněch 40 kilometrů a trasa náhle vedla přes Erebus.

Na brífinku před startem to však Collinsovi s Cassinovi nikdo neřekl, a co hůř, během letu nepanovaly příznivé meteorologické podmínky, na které se mohly spolehnout posádky předchozích letů. Skutečnost tedy vypadala tak, že když ve 12:43 zahájili piloti sestup do zmiňované výšky 600 metrů, celá oblast byla zahalena hustými mraky a zároveň zde panoval jev známý jako bílá tma. Jde o situaci, kdy se světlo odráží od sněhové pokrývky či vrstvy ledu a horizont s ní vizuálně splývá. I proto posádka letu ANZ 901 věřila, že letí nad plochým ledovým terénem Rossova šelfu a delší dobu neměla podezření, že se děje něco neočekávaného.

Mrazivá srážka

Podle letového zapisovače, který byl vyzvednut z místa havárie, si nicméně začala posádka neobvyklých podmínek v následujících minutách všímat. V zaznamenaných rozhovorech z pilotní kabiny zaznělo, že terén není vizuálně rozeznatelný a navigátoři se spolu s jedním z průvodců na palubě snažili určit přesnou polohu letadla. Nikdo však netušil, že se DC-10 řítí rychlostí přibližně 480 kilometrů v hodině přímo k Erebu a že bez změny směru hrozí nevyhnutelná srážka.

Ve 12:49 pak v kabině zaznělo varování systému GPWS, který upozorňoval na nebezpečnou blízkost terénu. Kapitán Collins okamžitě reagoval, pokusil se zvýšit výkon motorů a zároveň přitáhl sloupek řízení, aby zahájil stoupání. Jen několik sekund poté, přesně ve 12:49:44, však letoun narazil do svahu Mount Erebus v nadmořské výšce přibližně 450 metrů. Náraz byl zcela devastující – přetížení 200 G při iminentní deceleraci letounu nedalo nikomu z 257 osob na palubě šanci na přežití.

Kdo je za havárii zodpovědný?

Po katastrofě bylo okamžitě zahájeno důkladné vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit, jak mohlo dojít k tak fatální chybě. První závěry se soustředily na možné selhání posádky. Kapitán Collins byl obviněn, že letěl příliš nízko a nedodržoval bezpečnostní standardy. Nicméně další vyšetřování odhalilo výše uvedenou šokující skutečnost o změnách navigačních bodů.

Dalším faktorem byla již zmíněná bílá tma, která způsobila, že posádka nemohla nebezpečí vizuálně rozeznat. Letoun měl navíc naprogramován navigační systém tak, že při přiblížení k horám nespustil varování. Všechny tyto faktory vytvořily smrtící kombinaci, která vedla k nevyhnutelné katastrofě a je dalším z mnoha důkazů, že letecké havárie bývají téměř vždy způsobené řazením několika chyb za sebou. Pokud piloti nebo jiné zodpovědné osoby nejsou takový řetězec nesrovnalostí a špatných postupů schopní odhalit včas, havárii se nelze vyhnout.

Vyšetřování bylo nicméně završeno v roce 1980 zprávou soudce Petera Mahona, která označila za hlavní příčinu selhání společnosti Air New Zealand a chybnou změnu navigačních údajů. Soudce Mahon obvinil vedení aerolinek ze snahy zakrýt vlastní chyby a záměrného svalování viny na posádku. Tento závěr způsobil značný rozruch a vyvolal ostré reakce ze strany Air New Zealand, která se bránila, že primární odpovědnost nese kapitán Collins.

Mohlo by vás také zajímat: Při letecké katastrofě zahynula slavná zpěvačka. Její hit se stal jedním ze symbolů Vánoc

Havárie měla dalekosáhlé důsledky – Air New Zealand zrušila všechny vyhlídkové lety nad Antarktidou a přistoupila k revizi svých bezpečnostních postupů. Mezinárodní letecké organizace pak zpřísnily pravidla pro plánování letových tras, především v odlehlých oblastech. Havárie letu ANZ 901 také upozornila na potřebu lepší komunikace mezi řídícími týmy a posádkami a na nutnost detailního výcviku pilotů pro létání v extrémních podmínkách.

Zdroj: Erebus.co.nz, Encyclopedia Britannica

Video, které jste mohli minout: Vadný software zabil 157 lidí. Podívejte se na rekonstrukci letecké katastrofy, která měla zásadní následky