Proč čarodějnice létají zrovna na koštěti? Důvod je mládeži do 18 let nepřístupný...

Obrázek nosaté stařeny brázdící temnou noc na smetáku je od moderní představy čarodějnice dost daleko. Idea o létání na koštěti se ostatně rozšířila daleko za hranice pověstí o "čarodějných stařenách". Ostatně Harry Potter, přeborník ve famfrpálu, by se divil halucinogenním kořenům mýtu.

Základem jsou přírodní byliny, z nichž mnohé vás mohou jak vyléčit, tak – řečeno dnešní frazeologií – "sjet". Jejich nahrazení syntetickými drogami zatlačilo znalost pestré škály našich přírodních halucinogenů poněkud do pozadí.

Středověcí hippies

Původ mýtu o létání na koštěti se datuje do pozdního středověku až raného novověku, kdy se planoucí čarodějnické procesy staly oblíbenou kratochvílí v nejedné komunitě, nevyjímaje tu tuzemskou. Nejčastějšími oběťmi těchto vykonstruovaných procesů byly ženy, obvykle kořenářky, čili tehdejší nejčastější léčitelky pro většinu populace.

Jak však napovídá jejich označení, zvídavé kořenářky často primárně zajímaly spíše efekty různých bylin než jejich léčivý potenciál pro komunitu. Nebylo proto výjimkou, že si samy občas dopřávaly určitých halucinogenních bylin čistě z odpočinkových účelů.

Problém byl, že mnohé vývary a masti z bylin nebo, chcete-li, lektvary byly zrovna tak afrodiziakální, jako i toxické. Tropanové alkaloidy jako účinná látka mandragory lékařské, jednoho z nejčastějších léků kořenářek, totiž mohou stejně dobře způsobovat snížení krevního tlaku jako halucinace, zároveň ale vyvolávají i problémy zažívání včetně zvracení, při vyšší míře konzumace dokonce bezvědomí. Většina z negativních vlivů se tedy příliš neslučuje s představou odpočinkových drog.

A modří už vědí

Zvracení a horečkám se však dalo částečně vyhnout, pokud byl lék přijat zevně, nikoliv vnitřně. K tomu je však třeba aplikovat látku na co možná nejvíce prokrvené části těla. Jedním z řešení jsou masti na potní žlázy, například do podpaží, a „čarodějnice“ měly prý skutečně mnohdy podpaží umazaná prazvláštními mastmi. Zvláště ve středověku s jeho mnoha vrstvami oděvů ale bylo třeba najít i jinou, dobře prokrvenou a dostatečně snadno přístupnou oblast těla. Optimálním bodem byly proto samozřejmě ženské genitálie.

Zbývalo najít způsob, jak do nich mast vetřít. Proč konkrétně se pro to podle historiků i dobových autorů používala košťata, se už neví. Mohlo to však co dělat s tím, že jejich násady byly v kontextu kvality středověkých domácích příslušenství dostatečně dlouhé a zároveň i dostatečně hladké. K dokončení mýtu o létání na košťatech si stačí už domyslet jenom psychoaktivní vliv účinných látek. „Čarodějnice“ tak na košťatech skutečně létaly, ale pouze ze svého omámeného pohledu.

Konkrétní informace je samozřejmě nutno brát s jistou rezervou, nikoliv však nutně kvůli nepravděpodobnosti podobného druhu užívání odpočinkových látek (různí lidé je berou i daleko prapodivněji), jako spíše pro absenci hodnověrných zdrojů. Už jen kvůli ostrakizaci kořenářek, nešťastně asociovaných s "čarodějnicemi", totiž přímá historická svědectví zoufale chybějí. Na druhou stranu, právě tento kořen mýtu by znovu připomněl, že historie má vskutku pořádnou porci smyslu pro humor.

Ladislav Loukota