reklama

Ležela Atlantida v Kyrgystánu?

Jezero Issyk - Atlantida v Kyrgystánu - Obrázek 1 Foto: Jezero Issyk - Atlantida v Kyrgystánu - Obrázek 1Foto: Lukáš Synek

Podívejte se k magickému jezeru Issyk - mohlo být starověkou Atlantidou...

V severovýchodní části Kyrgyzstánu, poblíž kazašských hranic, se modrá jezero Issyk Köl. Cizinci ho považují za největší kyrgyzské jezero, ovšem sami Kyrgyzové k němu vzhlížejí jako k „srdci“ své země a říkají mu „kyrgyzské moře“. Tato perla Kyrgyzstánu, opatrovaná v dlaních velehor, pro ně vždy měla zvláštní význam.

Issyk Köl vzniklo v hluboké proláklině ohraničené ze severu hřbetem Küngej Alatau a z jihu pohořím Terskej Alatau. Hloubkou 668 m se řadí na sedmou příčku nejhlubších jezer světa. Se svou plochou 6236 km2 představuje největší jezero Kyrgyzstánu (délka 182 km, šířka 60 km). Poněvadž jeho hladina leží ve výšce 1600 m n. m., platí navíc za druhé největší horské jezero světa, hned po andském Titicaca. Není divu, že tak velký vodní rezervoár významně ovlivňuje klima svého okolí – zmírňuje tuhé zimy i horká léta. Díky tomu se podél jeho pobřeží daří zemědělství. Jablka, brambory a především meruňky se dokonce exportují do Ruska a Kazachstánu. Issyk Köl je zkrátka skutečnou oázou uprostřed stepí a hor. Když spatříte Issyk Köl poprvé, pozorujete pás obláčků nad vzdáleným protějším břehem sytě modrého jezera a najednou zjistíte, že to nejsou obláčky, ale zasněžené vrcholy pásu čtyřtisícových hor. Zůstanete v úžasu…

„Kyrgyzské moře“ je napájeno více než stem řek a říček, ale žádná z něj nevytéká. Důsledkem absence odtoku jednak hladina jezera mírně kolísá v závislosti na aktuálním podnebí, jednak se ve vodě pomalu hromadí soli, které jsou přinášeny řekami z hor. Už dnes má jezero vodu mírně slanou a její salinita se bude i nadále postupně zvyšovat. Vlivem kombinace zvýšené salinity, podzemní geotermální aktivity a mimořádné hloubky Issyk Köl ani v těch nejtužších mrazech nezamrzá, což mu vyneslo i jeho jméno: „Issyk Köl“ totiž znamená kyrgyzsky „Teplé jezero“. Kyrgyzové do něj prý občas hupnou i v zimě.

Ve vodách jezera žije několik endemických druhů ryb. Ty však dnes bohužel čelí ohrožení v důsledku nadměrného rybolovu a konkurence ze strany zavlečených druhů. Za dob Sovětského svazu tu pod hladinou také rejdila torpéda, protože toto veliké jezero sloužilo k testování námořních zbraní. Vojenská základna ve východním cípu jezera byla bedlivě střežena. Dnes ji má Rusko pronajmutou a v určité míře zde operuje dodnes.

 Město pod hladinou

Jezero Issyk se někdy označuje jako Atlantida Střední Asie, protože jeho vody skrývají dávná města, která byla zatopena vinou kolísavé hladiny. Její výkyvy v geologickém čase dosahují několika metrů. Existují například svědectví dvou středověkých muslimských poutníků nebo ruského obchodníka Isajeva (1824), kteří při putování po starých karavanních stezkách kolem jezera popisovali z části zatopené kamenné stavby vyčnívajících nad hladinu ve východním cípu jezera. Také slavný ruský badatel a cestovatel Pjotr Semjonov, který se zasloužit o bližší prozkoumání Střední Asie v polovině 19. století, narazil na staré cihly vyvržené vodami jezera. První podvodní průzkumy podnikli Sověti v roce 1956. Nalezli přitom keramické nádoby, dýmky, bronzové hroty šípů, bojové sekery, ocelové nože a řadu dalších artefaktů, vše zpracované pokročilými technologiemi. V roce 2007 publikovali kyrgyzští archeologové objev veliké metropole staré více než 2000 let, pravděpodobně legendárního hlavního města vyspělého Usunského státu (2. století př. Kr.). Kdo ví, jaká svědectví o dávných středoasijských civilizacích na nás čekají v hlubinách jezera.

Velká města kolem jezera Issyk mohla vzniknout a prosperovat díky dvěma obchodním cestám, které se u jezera Issyk protínaly, přičemž ta západo-východní byla zhruba od 8. století součástí hlavní trasy Hedvábné stezky, tzv. „nové severní trasy“ obcházející ze severu celé pohoří Ťan-šan (Samarkand – Balasagun – řeka Ili – Turfan). Druhá důležitá cesta přicházela z kazašských stepí a pokračovala přímo na jih, kde překračovala v sedle Torugart hřeben Ťan-šanu a napojovala se na starší trasu Hedvábné stezky v Kašgaru, v západním cípu pouště Taklamakan. Dnes je však docela obtížné nalézt zde nějaké památky z této slavné doby. Tou nejvýznačnější zůstává věž Burana u vykopávek středověkého města Balasagün.

Podle některých map se má také u městečka Kadži Saj nacházet starý karavanseráj z 12. století. Přesouváme se tedy podél jižního pobřeží jezera do Kadži Saj. V tomto malém venkovském letovisku kupodivu fungují turistické informace osazené příjemnou rusky mluvící paní. „Bývaly tu jeho základy, ale teď tam stojí rekreační středisko,“ vysvětluje nám. Přesto stoupáme na útes vysoko nad hladinou jezera, kde stojí chatky střediska s příznačným názvem „Uťjos“, přesvědčit se o takovém těžko uvěřitelném činu na vlastní oči. Hlídač areálu nám nepříjemnou skutečnost bohužel potvrzuje. „Od roku 1978 tu archeologové dělali vykopávky, ale tak v roce 2001 všechno zahrnuli,“ ukazuje do míst, kde teď stojí špičaté chatky s plechovou střechou.

Jen těžko pochopit takové počínání. Odkryté základy karavanseráje mohly být přinejmenším zajímavým prvkem střediska, zvlášť když dnes Kyrgyzové všemožně dokazující svoji národnostní identitu a o svoji historii a tradice velmi dbají. Jediným výsledkem našeho pátrání tedy zůstává starý obrázek základů karavanseráje v propagačním letáku onoho rekreačního střediska.

Průzkumem přírodních i kulturních zajímavostí poklidného jižního pobřeží jezera Issyk Köl můžete strávit mnoho dní. Nacházejí se zde petroglyfy z doby bronzové, malé jezero s vodou slanou jako v Mrtvém moři, pozoruhodné geologické útvary zvané Skazka, rozsáhlé pohřebiště u Bokonbajeva, poklidné oblázkové pláže a v létě se zde konají festivaly kyrgyzských tradic včetně speciálního koňského póla.

Lukáš Synek 

První pražské slůně živě ze ZOO Praha
TV PROGRAM
DNES V TVHitlerova jaderná bomba Foto:
20.00
DNES V TVStrážci nebes Foto:
21.10
DNES V TVAutosalon Foto:
20.15
DNES V TVOhnivý kuře Foto:
20.15
DNES V TVdavinci 1. díl - Obrázek 3 Foto:
21.35

reklama

\n