Trek Kančendženga – kolem osmitisícovky bez davů turistů

Vraťme se ale na začátek. Cestujeme-li do Nepálu, s největší pravděpodobností přistaneme v hlavním městě Káthmándú. Po povinné návštěvě místních barů a památek, je třeba se dostat do města Bhadrapur. Nejsnáze to jde letecky.

Nejenom že to zabere podstatně méně času, než doprava po zemi, ale při troše štěstí na počasí si během letu užijete výhled na hradbu Himálají, včetně nejvyšší hory světa – Mt. Everestu. Já z toho byl tedy paf.

Konečně jsme tu

Letištní halu, kam vás od letadla po přistání navede vyšlapaná pěšina v trávě, tvoří čtyři kůly a střecha z vlnitých plechů. Z dřevěné pryčny si odeberete zavazadla a vydáte se do města.

Samotné město je protkáno pravoúhlou sítí prašných cest s hlubokými příkopy, plnými páchnoucí vody, ve které se sem tam koupe mrtvolka slepice, psa nebo kozy. My tu naštěstí nehodláme zůstat a míříme na sever – do hor.

Se vzrůstající vzdáleností od města přibývá kukuřičných polí, čajových plantáží a bambusů. Při přejíždění strmého sedla se nám naskytne pohled na sedmitisícové vrcholy, které lze paradoxně snadno přehlédnout a splést si je s mraky.

Pokocháme se a pokračujeme ve zdánlivě nekonečné cestě. Musíme dojet až do osady Taplejung, cesta sem autobusem trvá téměř dva dny, končí tu asfalt a začíná zde samotný trek.

Pijavice mi pijí krev. A to doslova

Člověk by se i zaradoval, že výchozí místo treku leží v krásných 1700 m n. m., během prvního dne však obrovským údolím naklesáte do 900 m n. m., což v těchto zeměpisných šířkách znamená velmi teplé klima. Cestu vám díky vlhku budou zpříjemňovat komáři, pavouci a pijavice. Poslední zmiňované mi doslova pily krev.

Pomocí nože, pálenky anebo ohně se jich dá rychle a účinně zbavit. Vesničky podél cesty jsou ale malebné, plné milých lidí, zvědavých dětí, kraviček, koz, banánovníků a bujné zeleně.

Denně se nastoupá v průměru 800 výškových metrů, což je ideální pro aklimatizaci organismu na nedostatek kyslíku ve vysokých nadmořských výškách.

Jak s ubytováním?

Možnosti spaní jsou po cestě velmi omezené a v některé dny se neobejdete bez stanu a vlastní kuchyně. Světlou vyjímkou je osada Ghunsa, kam dorazíte po 5 dnech chůze. Na první pohled se od ostatních vesnic liší vysokým počtem "hotelů" a částečnou elektrifikací (vodní elektrárna tu každý den 4 hodiny dodává do sítě elektrický proud). Dopřát si tu můžete nejenom spánek na postelích, ale také horkou sprchu a svým elektronickým miláčkům trochu té elektrické energie.

Nezapomeňte okusit Thumbu

Při pobytu ve vesnicích a osadách si nezapomeňte dát místní nápoj z kvašeného prosa - Thumba. Za dvacet korun dostanete obrovskou dřevěnou nádobu s bambusovým brčkem a teplou tekutinou uvnitř. Množství alkoholu se liší od chalupy k chalupě, ale vic než tři kousky bych nedoporučoval.

Se stoupající nadmořskou výškou mi v krvi stoupá adrenalin i endorfin. Postupně se odkrývajicí kulisy šesti- sedmi- a nakonec osmitisícovek vám seberou veškeré ego a náplní vás těžko popsatelnými pocity. Je k neuvěření, že existuje něco tak velkého.

V Lhonaku, posledním z nocovišť před spatřením Kančendžengy, se kvůli vysoké nadmořské výšce a neustále se pohybujícímu ledovci příliš nevyspíte. To vše vám ale pohled na třetí nejvyšší horu světa vynahradí.

Jak se dostat zpět?

K návratu můžete použít stejnou cestu anebo v Ghunse přejít pět sedel a prodloužit si trek o 5 dní výstupem do Ramche. Cesta je opět velmi obtížná a vede po sněhu a ledu, mnohdy lavinovymi svahy. Bez lan, maček a cepínu to lze dát, ale byl by to obrovský risk.

Ať už si zvolíte trasu jakoukoliv, zamilujete si malebné buddhistické vesničky, příkrá údolí s terasovitými políčky, nekonečné ledovce a obrovské štíty hor. Když jsem po několika týdnech v horách spatřil vyježděné koleje od aut, značící návrat do civilizace, nahrnuly se mi do očí slzy. Himalaje jsou návykovou záležitostí.

Za 30 dní jsem zhubnul 7 kilo, nášlapal 250 km a zvládl převýšení přes 8 000 m.

Autor: Michal kroužel